Marcus Claudius Fronto (zabit v bitvě roku 170 n. l.)

Frontonova rodina pocházela z Malé Asie a jeho otec byl snad římským senátorem. Sám Markus Claudius byl rovněž senátorem, konzulem a také generálem v těžké době Marka Aurelia a Lucia Vera. Frontonův epitaf na podstavci jeho sochy a další epigrafický nápis zaznamenávají jeho úřednickou kariéru a především vojenskou službu již od Antonina Pia, kdy velel legio XI Claudiae a poté za císařů Marka Aurelia a Lucia Vera (jako člen Verova štábu, comiti), kdy obdržel dva příkazy k velení. Jeden jako legát legio I Minerva, se kterou osobně odešel z Bonny na Rýně v roce 162 na východ a zúčastnil se války s Parthy (161 – 166) a druhý v pozici polního velitele,  vyššího legáta (legatus Augustus pro praetore) legií a spojenců v Arménii, v provinciích Osroene a Anthemusii. Držitel vysokých vojenských vyznamenání a ocenění: od Lucia Vera dostal corona murali [1], vallari [2], corona aurea [3] a byl držitelem také čtyř hastis puris [4] čtyř vexilla [5]. Fronto opustil východ před dokončením parthské války a zapojil se v roce 165 a 166 do náboru římské mládeže do dvou nových legií Marka Aurelia Italica II a Italica III. 

Bojoval „v řadě úspěšných bitev proti Germánům a Jazygům“ (aliqvot secunda proelia adversus Germanos et Iazyges). V nápisech jsou rovněž zmíněny civilní úřady: konzul (v roce 165, pravděpodobně na počest dobytí Edessy), kvéstor, prétor, decemvirus stlitibus iudicandis [6], člen sboru pro posouzení sporů, rozhodovali pře svěřené jim prétorem. Od Augustovy doby předsedali v porotách při soukromých sporech. Fronto byl několikrát jmenovaný proprétorem a byl také kurulský édil (curule aedile ab actis senatus), jenž sepisoval senátorské dekrety. Po svém návratu z parthské války sloužil Fronto jako jeden ze dvou kurátorů operum et locorum publicorum (kurátoři veřejných prací a míst), kteří byli pověřeni údržbou veřejných budov v Římě.