Tabula alimentaria – doklad péče o nemajetné děti
Veleia
Velmi cenné nálezy se našly v menším, ale prosperujícím městě Veleia Romana: Tabula alimentaria traianea a část popisu lex Rubria de Gallia Cisalpina. Tabula alimentaria je významný dokument o pomoci dětem z nemajetných rodin. Město Veleia na úpatí Apenin v Cisalpinské Galii bylo ovládnuto Římany po porážce domorodých Ligurů, kteří bojovali proti římské expanzi. Krátce po polovině 1. století př. n. l. se Veleia stala římskou obcí s titulem municipium a právem obyvatel na římské občanství. To zaručovalo poměrně bohatý městský rozvoj s výstavbou klasických římských staveb a jejich výzdobou. Nevelké město tvořilo téměř čtvercový půdorys a obsahovalo tradiční římské stavby, baziliku, forum, tabernae, thermopolium nebo městské lázně thermae.
Okolí fora
Forum Veleia tvořilo téměř čtvercový půdorys (50×75 m) s dlažbou tvořenou pískovcovými deskami a bylo obklopené sloupy po třech stranách; na jižní straně navazovalo forum na basiliku, soudní budovu, jenž sloužila nejen jako soudní budova, ale také jako obchodní místo, kde se uzavíraly smlouvy. Na východní straně byly poněkud výše umístěné krámky, tabernae, po stranách k nim vedou schodiště. Uvnitř fora jsou patrné žlábky pro odvod dešťové vody. Více jak polovina všech nápisů pochází z fora a mnoho z nich má úřední značku DD [D(ecreto) D(ecurionum), tedy dekretem městských radních.
Na ploše fora stojí dva podstavce pro jezdecké sochy věnované císařům Claudiovi (r. 42 n. l.) a Vespasianovi (r. 71 n. l.), dále cippus, sloup z červeného mramoru z Verony a podstavce pro další dvě sochy. První je pro Tranquillinu, manželku císaře Gordiana II. (241-244 n. l.) a druhý je pro sochu císaře Aureliana z 3. stol. n. l. Okolo fora jsou lavice a stoly z mramoru s krásnými hlavami lvů na nohách stolů.
Basilica
Na jižní straně fora stála Basilica (34x12m) s celkovou délkou 51 m, pokud započítáme i exedry; ukončená vchody na úzkých stranách vždy dvěma monumentálními sloupy. Mezi množstvím nápisů jsou také i popisy na počest občanů města, duovir, představitel obce, L. Lucilio Prisco, Cn. Avillio, kněz kolegia Augustova kultu, seviri Augustales.
Le statue di Veleia
Sada dvanácti soch, nalezená v bazilice, představuje, členy Julsko- Claudijské rodiny, které byly vyrobeny z lunijského mramoru. Všechny obsahovaly pravděpodobně dedikační plakety, ale pouze pět je jich zachovaných. Spojení s císařskou rodinou představuje socha Lucia Calpurnia Pisona Caesonia, patrona města, jenž byl konzulem v roce 58 př. n. l. A také tchánem Gaia Julia Caesara. Provedení soch je v náboženském duchu, protože množství soch je znázorněno v tógách a se zahalenou hlavou (velato capite). Realizace se zřejmě provedla na dvě etapy, z nichž prvá proběhla za vlády císaře Tiberia a obsahuje sochy Tiberia samotného (bez hlavy), Augusta a Livie, Tiberiovy matky a poté Drusa staršího, bratra Tiberia a Drusa mladšího, syna Tiberia, jako poslední z tohoto období je socha pontifika výše zmíněného Lucia Calpurnia Pisona.
Druhá skupina soch je z období vlády Caliguly a zobrazuje Caligulu, jeho sestru Drusillu a matku Agrippinu starší. Dále je ve třetí skupině skulptur císař Claudius, jeho poslední žena Agrippina mladší a její malý syn Nero. Jednotlivé sochy je možné najít na: http://www.3d-virtualmuseum.it/ciclo-statue-famiglia-giulio-claudia-veleia-museo-parma
Na terase nad basilikou byl kolmo na ulici cardo vedlejší decumanus s portikem, ze kterého byl vstup do velmi zajímavého domu Domus del Cinghiale (Dům s medvědem), který je jasným příkladem římského domu s atriem a peristylem. Za vchodem (ostium) byly po obou stranách místnosti, pravděpodobně obchody, tabernae a krátkou chodbou se vstoupilo do atria s mozaikovou podlahou, zobrazující divokého medvěda (cinghiale), bohužel zničenou na konci 18. stol. S velkou pravděpodobností následoval menší peristyl a za ním byl prostor pro zahradu (hortus) sloužící potřebám rodiny. Na začátku decumanu je rohový dům, thermopolium, kde se prodávali teplé i studené nápoje s potravinami. Je zde zachovaný pult a část vnitřní odkládací lavice.
Na druhé, západní, straně decumanu, jsou zbytky lázní s klasickým uspořádáním římských thermae, v tomto případě spíše balnea, menší typ lázní. Frigidarium, místnost s bazénem se studenou vodou, vlažné tepidarium s půlkruhovou apsidou a teplá místnost caldaria se čtvercovým výklenkem. Na odkryté struktuře podlahy jsou vidět zachovalé suspensuare, podpory pro podlahové desky, takže je vidět celá struktura vytápěné podlahy, hypocaustu. Každá z místností měří na délku okolo 10m. Většina byla odkryta v r. 1762 a původně byly vykopávky rozsáhlejší než jsou dnes.
Tabula Alimentaria Traianea a lex Rubria de Gallia Cisalpina
V roce 1747 byly při archeologických pracích nalezeny mezi jinými cennými nálezy, dva bronzové fragmenty s popisy, z nichž jednu velkou desku badatelé identifikovali jako tabula alimentaria traianea a druhou desku s částí popisu zákona jako lex Rubria de Gallia Cisalpina
Nejznámější a také nejcennější je bronzová deska (1,83 x 2,86 m) tabula alimentaria traianea (CIL XI, 1147), zachycující hypoteční půjčky majitelům půdy, z jejichž výnosů byli podporovány nemajetné chlapce (pueri) a dívky (pullae). Byla to velká finanční akce, zahájená císařem Nervou (96 – 98) a uvedena v činnost byla císařem Traianem, jejímž cílem bylo podporovat děti, ze kterých měly vyrůst vojáci, úředníci a rovněž se tak mělo zabránit poklesu počtu obyvatelstva (v souladu s lex Iulia). Tabula alimentaria zaznamenala císařské pokyny (ex indulgentia optimi maximique principis) pro instituci udělující hypotéky na pozemky (obligatio praedorium), přímo vyplácené z císařské pokladny (fiscus Caesaris).
Vlastníci půdy byli zapsáni na šesti sloupcích s uvedením jejich jména, jména zprostředkovatelů, odhad nemovitosti (estiamtio) a zaplacené částky. Poté následuje název půdy (vocabulum), topografická poloha pozemku v okrese (pagus), nebo vesnici (vicus) a nejméně dvě sousední polnosti. Tento velký popis nepochybně nabízí průřez stavu půdních majetků v Apeninách a jejich předhůří u Piacenzy na počátku 2. stol. n. l. Způsob dokumentace vlastníků nemovitostí, jakožto adresátů hypoték je na svou dobu neuvěřitelně propracovaný.
Půjčka (pravděpodobně nenávratný úvěr) byla rozdělena do dvou bloků dluhopisů a to v hodnotě 1 044 000 sesterciů (v letech 106 až 114 n. l.) a 72 000 (z roku 101 n. l.), úroky ve výši 5% p. a. byly rozdělovány buď v sesterciích nebo naturáliích (například obilí) pro 246 legitimních synů a 35 legitimních dcer a navíc i pro nemanželské děti. Výše této dotace odpovídala výši nezbytného životního minima pro tyto děti. Legitimní synové dostávali 16 sesterciů a dcery 12 sesterciů, dohromady 47 040 sesterciů. Nelegitimní synové dostali 12 sesterciů za rok a dcery 10 ss. za rok, dohromady 52 900 s. za rok. Tyto půjčky byly poskytnuty pro město Veleia a některá blízká města jako Piacenza, Parma, Libarna a Lucca v poměru k jejich odhadnuté velikosti nemovitostí. Dotace se pravděpodobně týkaly dětí v nezletilém věku , u chlapců do 18 let a u dívek do 14 let. Tím, že systém byl dotován prostřednictvím splátek úroků z půjček posloužil jenom malému množství dětí, především proto, že půjčky byly poskytnuty spolehlivějším, větším vlastníkům půdy a těch nebylo tolik.
Očekávaná úroková sazba, rovnající se 5% půjčky vyplacené císařskými daňovými úřady, byla konfigurována jako poplatek, ukládaný fondu na dobu neurčitou, a to navzdory změnám vlastnictví, ke kterým mohlo dojít v průběhu času inter vivos nebo mortis causa, ale byl pravděpodobně dobrovolně přijat vlastníky půdy. Hypoteční úvěr byl obvykle trvalý, a proto byl také rozšířen na dědice a další vlastnické nástupce povinného pronajímatele jako prvního dlužníka, a to za účelem zajištění půjčky obecními úřady zapojenými do potravinového programu v neurčitém období. V okolí Veleia se to týkalo asi 27 km².
Nicméně důvody, proč se k alimentárnímu fondu přistoupilo jsou nejasné, od charity, přes zvýšení počtu úředníků, vojáků nebo jako část souboru k oživení hospodářství Itálie, zvýšení politické váhy Itálie apod. Dluh byl ve skutečnosti mírný 5% p. a., ve srovnání s tehdejší (a mnohdy i dnešní tržní sazbou) 12% p. a. a také ve srovnání s hodnotou omezených finančních prostředků k zajištění pravidelné platby úrokové sazby, s přihlédnutím k tomu, že částka poskytnutá na půjčku za každý použitý pozemek nesmí překročit jednu desetinu odhadované hodnoty pozemku, to znamenalo, že nemovitost v hodnotě 10 000 sesterciů mohla získat maximální půjčku 1 000 sesterciů a musela státu platit pouze 50 sesterciů ročně, 5% kapitálu určeného na dotace na potraviny fondu. V případě nezaplacení (hypotéza obecně nepravděpodobná, s ohledem na malou částku dluhu ve vztahu k majetkové situaci povinného vlastníka) bylo nesplnění obvykle sankcionováno zabavením konkrétního pozemkové jednotky vázané jako zajištění a nikoli s nucenou exekucí na majetek dlužníka.
Technicko – právní systém císařského alimenta proto umožňoval vlastníkům půdy přístup k půjčkám na nemovitosti za výhodných ekonomických podmínek, půjček u nichž neexistovala žádná formální povinnost splatit kapitál, s výjimkou trvalého břemene placení úroku, se kterým byla záruka spojená s prostředky pro financování; takto uložené zatížení nebylo příliš velké aby nedošlo k nadměrnému znehodnocení hodnoty fondů a jejich atraktivity na trhu, a zároveň vlastníci těžili z levné likvidity na investování do úprav pozemků nebo do nákupu nových nemovitostí.
Tabula alimentaria Traianea nyní je vystavena v Archeologickém Národním Muzeu v Parmě.
Lex Rubria de Galii Cisalpina
Velmi důležitý byl nález části popisu zákona lex rubria de gallia cisalpina z let 49 – 42 př. n. l. (CIL XI, 1146, I², 592) který je neocenitelným textem poskytujícím informace o římském občanském soudním řádu a popisuje regulaci orgánů smírčích soudců v Galii Cisalpina. V roce 42 př. n. l. se provincie stala součástí Itálie, proto se lex Rubria zabýval sladěním obou správ zemí Galia Cisalpina a Itálie. Nejvýznamnější ustanovení zákona se týkají uznání místní příslušnosti v řadě případů a jeho systematické podřízení prétorovi (peregrine praetor) v Římě, jehož zapojení je vyžadováno u některých procesních nástrojů, zejména u dlužníka v platební neschopnosti. Dochované doložky se zabývají do výše limitu 15 000 sesterciů a dalších závazků, kdy celá částka v podílu nepřekročí stejnou horní hranici. Je důležité, že místní jurisdikce je považována za fungující v rámci pravidelné interakce s praetorem.
Zdroje:
T. Albasi, L. Magnani: Dalla Tabula Alimentaria al sito di Veleia: due secoli e mezzo studi e ricerche, 2010
D. Pietro de Lama: Tavola Alimentaria Velejate, 1819
G. Kantor: Oxford Classical Dictionary, 2018
Particolare del frammento della Lex Rubria de Gallia Cisalpina esposto nel Museo Archeologico Nazionale di Parma
http://www.3d-virtualmuseum.it/ciclo-statue-famiglia-giulio-claudia-veleia-museo-parma
CIL – EDCS, Epigraphic datenbank Clauss Slaby
Carlos Sánchez Moreno Ellart: Lex Rubria (Encyclopedia of Ancient History)
Francesco Ferlaino: La Tabula alimentaria di Veleia, Il „welfare state“ nell´Impero romano, 2019 https://www.cristianboiardi.com/veleia-romana/
