Barbarské spiknutí (barbarica conspiratio) v Británii

Poznámky:

1. Podle Notitia Dignitatum měl comes litoris Saxonici per Britanniam k dispozici posádky v těchto místech Othona, Dubris, Lemmanis, Branoduno, Garaiano, Regulbi, Rutupis a Anderidos.

2. Fullofaudes sloužil jako dux Britanniarum, vyšší vojenský úřad v pozdně římské Británii odpovědný za velení limitanei, neboli statickým pohraničním jednotkám, podél severních hranic provincie. Podle Notitia Dignitatum bylo pod jeho velením 38 jednotek, odhadem 7 000-15 000 vojáků v posádkách a na Hadriánově valu. Collins a Breeze uvádějí 12 000-30 000 vojáků pro polní armádu comitatenses a pro saské pobřeží. Nejvyšší post byl Comes Britanniarum (z počátku 4. stol.). Tato role, formalizovaná během Konstantinových reforem na počátku 4. století, se zaměřovala na obranu proti vpádům Piktů, Skotů a dalších severních hrozeb, se sídlem v Yorku (Eboracum). Dux dohlížel na údržbu opevnění, nábor vojáků, zpravodajské služby prostřednictvím zvědů, jako byli areani, a místní policii, přičemž fungoval se značnou autonomií vzhledem k odlehlosti Británie od ústřední imperiální autority.

3. Velitel v Britanii, comes Britanniarum disponoval 14 jednotkami na různých místech Britannie a 23 jednotkami podél Hadrianova valu pod velením tribunů a prefektů. Problém s touto částí Notitia spočívá v tom, že kromě toho, že je neúplná (předpokládáme, že část týkající se Walesu se ztratila), se také zdá být extrémně zastaralá, protože většina jednotek uvedených pro hradební pevnosti jsou zdánlivě anachronické kohorty a alae z 3 stol. století. Vzhledem ke katastrofě v roce 367 a následným dezercím se většina historiků domnívá, že je velmi nepravděpodobné, že by se všechny jednotky vrátily beze změny; místo toho se shoduje na tom, že seznam nebyl po 4. století aktualizován a uchováván pouze pro administrativní účely.

4. Theodosius comes

5. Areani byl sbor římských zvědů a zpravodajských agentů umístěných v římské Britannii během 4. stol. Pohybovali se za římskými hranicemi a detekovali jakékoli známky invazí nebo nepokojů. Jejich název pochází zřejmě z latinského arcanus – skrytý nebo tajný. Areani představovali domorodé obyvatelstvo začleněné do římských vojenských struktur, operující z obydlí v domorodém stylu, která mísila pohraniční pastevectví s císařskou službou. Jako označení pro takové poloautonomní jednotky se shoduje s širší římskou terminologií pro nepravidelné pomocné jednotky pocházející z pohraničních oblastí. Ammianus Marcellinus výslovně popisuje jejich povinnosti: „Jejich povinností bylo spěchat sem a tam na dlouhé vzdálenosti a informovat naše generály o povstáních mezi sousedními národy.“

6. Magnus Magnentius byl zprvu polním velitelem (comes rei militaris), velel elitním oddílům známých jako Joviani a Herculiani.

7. Paulus Catena byl vysoký římský veřejný úředník, který sloužil jako vyšetřovatel a hlavní notář pro Constantia II. v polovině 4. století. Je známy z popisů Ammiana Marcellina, rétora Libania, Philostorgia nebo císaře Juliana. Marcellinus jej vykresluje jako nechvalně známého krutého člověka a zručného tvůrce falešných obvinění. Historik Thomas Wright tvrdí, že Paulova destabilizace římské správy v Británii umožnila nepřátelským Piktům a Skotům vpadnout do římských osad a vyplenit je.

8. Poté, co spáchal závažný zločin, mu byl trest změněn na vyhnanství do Británie, kde pobýval v době Velkého spiknutí. Ammianus nezaznamenává, že by se Valentinus účastnil tohoto barbarského povstání a invaze, ale tvrdí, že po Theodosiově příchodu začal plánovat novou vzpouru. Organizoval další vyhnance a pokusil se podplatit místní vojska pro svou věc. Poté, co byl odhalen, byl vydán dux Dulcitiovi k popravě. Ammianus poznamenává, že vyšetřování Valentinova spiknutí bylo povrchní, aby to nevyvolalo v provincii další nepokoje.