Bitva u řeky Bolie v roce 469
Po dramatické, mnohonárodnostní bitvě mezi Huny a jejich podřízenými kmeny na jedné straně a Římany na druhé straně na Katalaunských polích v roce 451, následovala další zásadní bitvě a porážce na řece Nedao v roce 454 a po vítězství Ostrogótů nad Huny v roce 461, se říše Hunů pomalu rozpadala a germánské kmeny si hledaly své místo pod sluncem, čímž nutně muselo dojít k vymezení místa působnosti. Pokud Hunové odcházeli ze středního Podunají na východ, tak se mohla tato oblast dostat pod kontrolu Gótů a Gepidů.
Bitva u Bolie se odehrála v roce 468 mezi Ostrogóty (s vládnoucí dynastií Amalů) a koalicí germánských kmenů v římské provincii Panonie. Odehrála se na jižní straně Dunaje poblíž jeho soutoku s řekou Bolia v dnešním Maďarsku. Ostrogóti zvítězili a dosáhli nadvlády v Panonii, ale brzy se stěhovali na jih do bohatších zemí. Řeka zůstává bohužel neidentifikovaná.
Před bitvou
Po smrti Attily usilovaly různé germánské a další kmeny o nezávislost na říši Hunů. Spojily se pod velením Ardaricha (Ardaricus), gepidského krále [1], a v bitvě u řeky Nedao v roce 454 porazily Huny a jejich podpůrné síly. Ačkoli role Ostrogótů v této bitvě není zcela jasná, bitva vedla k jejich nezávislosti. Po bitvě u Nedao nově osvobozené kmeny po dalších patnáct let soupeřily o nadvládu v Panonii a většina z nich se nakonec stala foederáty Východořímské říše.
Ostrogóti, osvobození od hunského vazalství, se uprostřed následné anarchie obrátili na západ a hledali stabilní území. Pod vedením vůdců Valamira, Theodemira a Vidimera požádali Východořímskou říši o pozemky v Panonii a kolem let 454–457 n. l. obdrželi od císaře Markiana císařské svolení k usazení se jako foederatii s ročními dotacemi, které měly sloužit jako ochrana proti přetrvávajícím hunským hrozbám a dalším migrujícím kmenům a společenstvím. Toto uspořádání umístilo Ostrogóty do západní Panonie, sousedící s gepidským územím, což podpořilo bezprostřední rivalitu o zdroje a vliv ve strategicky důležitém dunajském koridoru.
Napětí se vystupňovalo když král Svébů Hunimund ukradl gótský dobytek. Theodemir jej porazil, zajal, ale posléze jej adoptoval jako syna. Hunimund se „odvděčil“ tím, že se spojil se Skiry a poštval je proti Gótům. V následné bitvě byl Valamir zabit a Gótové později v odvetě téměř vyhladili Skiry. V obavě před Ostrogóty se králové Hunimunda a Alarika spojili se zbytky Skirů, uzavřeli spojenectví se Sarmaty a získali i části Rugiů.
Poznámky [1]
1 – Ardarich byl proslulý svou loajalitou a moudrostí, jeden z nejdůvěryhodnějších stoupenců Attily. Po smrti Attily se jeho synové dožadovali rozdělení podrobených kmenů mezi sebe. Jako první se vzbouřil Ardarich. Ke střetnutí s Huny došlo v Panonii na řece Nedao. „ A po dlouhém a těžkém boji to byli nakonec Gepidové, kdo neočekávaně získal vítězství. Neboť téměř 30 000 jak Hunů, tak i jiných bojovníků, kteří Hunům pomáhali, zničil Ardarichův meč a jeho vzpoura.“ (Jordanes: Gótské dějiny / římské dějiny, kapitola L, 2012) Toto vítězství dalo vzniknout nezávislému Gepidskému království ve východní části Panonie v sousedství Ostrogótů na západě a na jihu s východní částí římské říše.
Armáda Ostrogótů
Amalské Góty vedl král Theodemir (Jordanes jej nazývá Thiudimer), otec budoucího krále Theodoricha Velikého, Theodemir byl bratrem krále Ostrogótů Valamira [2], [3], který byl zabit ve střetnutí se Skiry ještě před touto bitvou. Theodemir shromáždil rozptýlené skupiny Ostrogótů pod vedením Amalů, disponoval těžkou gótskou jízdou, různé foederatii vycvičené v římské armádě. Kolem roku 450 existovalo několik soupeřících skupin s vlastními dynastickými ambicemi.
Armáda koalice germánských kmenů
Koalice zahrnovala Svéby pod vedením králů Hunimunda a Alaricha, zbytky jízdy Skirů pod vedením krále Edekona a jeho syna Onoulpha, Sarmatskou jízdu vedenou Beugy a Babaiem z kmene Bog [4], Gepidy především jako pěší bojovníky, Rugie [5] a pravděpodobně i Heruly. Armáda se shromáždila někde v okolí Sirmia a dbala především na kvantitu.
Římský císař Leon I. nepodporoval germánskou koalici, a to navzdory radám svého vlivného magistra militum Aspara Ardaburia. [6] Ostrogóti měli zajištěné platby od císaře a smlouvy s Východořímskou částí římského imperia se stali preferovanou skupinou foederátů.
Poznámky: [2], [3], [4], [5], [6]
2 – Valamir (c. 420-469) byl ostrogótský král v bývalé římské provincii Pannonia od roku 447 až do své smrti. Valamir byl spolehlivým spojencem Attily a účastnil se nájezdů Hunů na Podunají se svými ostrogótskými bojovníky. Po smrti Attily změnil stranu a porazil Attilovy syny v letech 456 a 457. Během pokusu hunského krále Dengizicha znovu získat kontrolu nad Ostrogóty, Gótové uštědřili svým starým pánům rozhodnou porážku v bitvě u Bassianae v roce 468. Valamir padl v boji se Skiry v roce 468/ začátkem 469 těsně před bitvou u řeky Bolie.
3 – Podrobnosti o Ostrogótech: https://antickepamatky.cz/udalosti/vlada-ostrogotu-v-italii/
4 – Babai byl po bitvě v roce 470 vůdcem sarmatské frakce, která se usadila v uherské nížině. Vedl významný nájezd přes Dunaj, napadl římskou provincii Pannonia Secunda a dobyl důležité město Singidunum (dnešní Bělehrad). Východořímský císař Leo I. poslal mladého ostrogótského prince Theodorika Velikého, který v té době sloužil jako římský spojenec, poté co byl u dvora jako rukojmí, aby se postavil Sarmatům. Theodorich překročil Dunaj, porazil Sarmaty a zabil Babaie, přičemž si vzal jeho poklady a otroky.
5 – Po porážce Hunů na řece v Nedao v roce 454 se usadili v dnešním Dolním Rakousku a položili zde základy království Rugiland (Regnum Rugurum, tj. království Rugiů). V roce 487 byl poražen král Feletheus a Odoaker dobyl Rugiland a barbarské království zaniklo. Později se někteří Rugiové připojili k Ostrogótům, když král Theodorich Veliký vtrhl do Itálie. Po roce 541 jméno Rugiů mizí z pramenů.
6 – Blíže o Asparovi: https://antickepamatky.cz/osobnosti/pribeh-flavia-aspara-a-rodiny-ardaburiu/
Bitva
Průběh bitvy se odehrál pravděpodobně tak, že koalice kmenů držela opevněný tábor u řeky a Ostrogóti útočili díky své mobilitě a využívali i polohu řeky. Přestože byl král Ostrogótů Valamir již po smrti, Ostrogóti pod novým králem zvítězili a bitva znamenala konec Skirů jako samostatného národa [7]. Bitva musela být velmi intenzivní, bojiště prý bylo mrtvolami a zbraněmi na vzdálenost až 15 km. „Bitevní pole zvlhlo krví padlých nepřátel a jevilo se jako rudé moře.“ (Jordanes LIV). Uvádí se 10 000 mrtvých.
Triumf Gótů zajistil jejich nadvládu v Podunají a to až do doby jejich migrace na jih a před tím na Balkán. Odkaz bitvy přetrvává v debatách badatelů o Jordanově spolehlivosti, vzhledem k jeho pro gótské zaujatosti a uspořádání kmenů v 6. století, přesto podtrhuje bojovou zdatnost Ostrogótů a jejich strategickou přizpůsobivost při přechodu z kočovných válečníků na usedlé obyvatele a budovatele království.
Zatímco někteří autoři jednoduše uvedli, že řeka Bolia zůstává neidentifikována, historik Ludwig Schmidt se nicméně v roce 1934 pokusil ztotožnit řeku Bolii s Ipeľem a tuto identifikaci nadále sledoval Wolfram a několik dalších moderních autorů bez další analýzy.
Poznámky: [7].
7 – V bitvě padl král Edekon a o Skirech se po skončení této bitvy dochovalo velmi málo informací. Výjimkou jsou informace o Onoulphovi, starším synovi krále Edeka, který se po bitvě odebral s několika druhy do Konstantinopole, kde našel zastání u velitele Armata, který mu dopomohl k vysoké funkci magister militum per Illyricum, ale na příkaz císaře Zena jej zabil, přestože mu Armatus hodně pomohl. Poté odešel do Itálie, kde sloužil pod bratrem Odoakerem, prvním neřímském panovníkovi Itálie po rozpadu západořímské říše, který byl poloskirského původu. Oba byli zabiti Theodorem Velikým v roce 493.
Zdroje:
- Jordanes: Gótské dějiny / římské dějiny, 2012
- Wolfram: History of Goths, 1990
- Menchen-Helfen: World of Huns: Studies in Their History and Culture? 1973 (https://archive.org/details/bub_gb_CrUdgzSICxcC/page/4/mode/2up)
- Hodgkin: Theodoric the Goth: the barbarian champion of civilisation, 1891
- Kiss: Single Burials and Small Grave Groups in the Carpathian Basin in the 5th Century, 2017
- Sarantis: War and Diplomacy and the Nothwest Balkans during the Reign of Justinian: The Gepid Threat and Imperial Responses, 2009 in JSTOR
- Gračanin, J. Škrgulja 2014. The Ostrogoths in Late Antique Southern Pannonia, 2014
- Beck: Warfare of thr Gepid Kingdom, 2025
- Ottův slovník naučný, https://archive.org/details/ottvslovnknauni16ottogoog/page/86/mode/1up
- Heather: The Fall of the Roman Empire, 2009
- Heather: Gótové, 2002
- L. Niederle: Slovanské starožitnosti, Díl II, svazek 1, 1906
