Bazilika San Lorenzo fuori le mura
Původní bazilika S. Lorenzo fuori le mura, Sv. Vavřinec za hradbami.
pátá z těchto raných bazilik z doby Konstantina I., která se nacházela v bezprostřední blízkosti dnešní baziliky a odpovídala téměř svými rozměry s více než 98 m na délku a 35 m na šířku, rozměrům bazilik sv. Petra nebo Lateránské. Stála nad místem, kde byl podle tradice pohřben jeden ze sedmi diákonů, svatý Vavřinec v roce 258 v době vlády císaře Valeriana. Svatý Vavřinec, jeden z nejvíce uctívaných římských svatých, zemřel mučednickou smrtí jako diákon papeže Sixta II. (257-258) a podle Liber Pontificalis a dalších zdrojů byl pohřben na Via Tiburtina v kryptě na poli Verano (crypta agro Verano).
Fragmenty cipollinových sloupů nalezené při vykopávkách dokládají cenné vybavení a snahu dodat stavbě lesk, o kterém mluví i Prudentius, když tuto stavbu nazývá templum cultu nobile regii/cum, tedy kostel s královským vybavením, čímž se také odkazuje na císařské fundace.
Historie baziliky San Lorenzo fuori le mura
Za Papeže Damasa (366-384) byla původní, konstantinovská, bazilika přestavěna. V 80. letech 6. století řídil papež Pelagius II. (579-590) výstavbu nové baziliky nad jeho hrobem (supra corpus) a na počest svatého Vavřince vedle původního místa. A obě baziliky existovaly až do raného středověku, ale konstantinovská bazilika byla od 9. do 12. století opuštěna. Papež Honorius III. ve 12. stol. nechal postavit novou baziliku a upravit původní pelagiovskou baziliku. Kostel byl prodloužený na západ a stará apsida se zbourala. Orientace baziliky byla převrácena a stará bazilika se stala presbyteriem. Část lodi a triumfálního oblouku zůstaly, pouze podlaha v hlavní lodi byla zvýšena, takže boční lodě jsou stále ze 6. století.
Bazilika papeže Honoria
Stavebně byla nová stavba bazilika s emporiem, tedy s galeriemi otevřenými do hlavní lodi, což byla často díky topografické situaci a potřebou místa u poutních kostelů (navíc empory měly i tektonickou funkci a zesilovaly zeď proti roztlaku klenby hlavní lodi). Emporium sloužilo jako matroneum, místo které bylo vyhrazeno vznešeným ženám.
Boční lodě byly na východě vedle hlavní lodi jsou vedeny jako vnitřní nartex. Šest sloupů tvoří kolonády na obou stranách. Nesou architráv, zatímco sloupy empory stojí pod arkádami. Volba architrávu pro spodní kolonády má pravděpodobně i praktické důvody, protože arkádová kolonáda by výrazně zvýšila výšku kostela. Na úzké straně na východě jsou umístěny vždy dva sloupy v přízemí a na emporách. V horní části každého prostoru mezi sloupy, stejně jako ve fasádě, se nachází okno ve tvaru oblouku v horní části. Bazilika byla zdobena freskami, které však přišly vniveč díky bombardování za II. světové války, kdy byl kostel značně poničen.
Portik
Před stavbou baziliky je portik z 13. stol. se šesti sloupy s iónskými hlavicemi, které jsou dobové produkce a to i jejich hlavice. Portik byl vyzdoben freskami ze života svatého Vavřince a Štěpána, pohřbenými pod hlavním oltářem, po stěnách jsou umístěny zbytky sarkofágů. Vstupní portál je lemovaný mramorovými sochami lvů v římském stylu.
Apsida
Apsida měla znovu čtyři velká okna a uprostřed malý čtvercový otvor, který umožnil pohled zvenčí do apsidy na hrob. Z této zastřešené oblasti, která se nachází na západ před apsidou, bylo možné také vstoupit do katakomb a k hrobu mučedníka. Délka baziliky včetně apsidy byla 32 m a šířka přes 20 m a to, že se jednalo o kostel významného mučedníka, byl bohatě vybaven spolii, což mělo místu dodat nádheru a prestiž. Antická spolia byla umístěna i v určitém pořádku. Napravo při vstupu z portika do hlavní lodi je sarkofág, pohřební památník kardinála Fieschiho, synovce Innocenta IV. Sarkofág pochází ze 3. stol. a postavy na něm představují svatbu během dextraum iunctio (sepnutí rukou).
Pelagiovská bazilika
Bazilika funguje jako presbyterium pro románský kostel a při stavbě byla apsida zbořena a zvýšena podlaha a tím vytvořeno zvýšené presbyterium. Ciborium stojí na čtyřech antických porfyrových sloupech a pochází z roku 1148. Podlaha při zdvihnutí výšky byla pokryta cosmatesco. Při přestavbách se ztratila mozaika apsidy, kterou dal zhotovit papež Pelagius. Zachovala se pouze mozaika na čelní straně s vousatým Kristem na zeměkouli, oděný do purpurového roucha vládce. Jinak je bazilika postavena velmi kvalitně přesto, že v době vzniku byla doba vyplněna válkami a nouzí, na což si papež stěžuje v zakládacím nápisu. Nad původní apsidou byla osvětlena dvěma nebo čtyřmi okny.
Ve středové ose se nacházela okenice, jejíž spodní okraj byl pouze 72 cm nad zemí. Umožňovala snad vizuální kontakt s hrobem mučedníka v kryptě: pozzo cataratta (pohled napřímo). V Bazilice jsou zbytky dvou vrstev fresek (jedna kolem roku 700 a druhá z doby Řehoře III. tzn. 731-741). Mladší obsahuje i věnování. V nartexu se nacházejí další malby z mladší doby. Po stavbách v době papeže Honoria byla podlaha zdvižena o 1,13 m a v bývalých apsidových oknech byly vytvořeny schody do nově vybudovaných krypt. Ciborium je 6 m vysoké a stojí na čtyřech antických sloupech nad ním, na baldachýnu je složitá stavba chrámů, což je peripterální portik sloupů z porfyru, ozdobený křížem.
Nápis: „IOH (ane) S Petrus Ang(e)l(u)S ET SASSO FILII PAULI MARMOR(arii) HUI (c) OP(er)IS MAGISTRI FEURUNT“.
Johannes, Petrus, Angelus a Sasso, byli synové Pavla, jsou mistři dílny s mramorem.
Spolia – Sloupy
V době stavby Honoriovy baziliky již v Římě nebyli umělci, kteří by vyrobili v náležité kvalitě výzdobu, proto se využila spolia jak původní konstantinovské baziliky, tak z jiných římských míst, kde se těžily všechny možné kusy sloupů, hlavic, podstavců, říms, části kladí atd.
Sloupy emporia u apsidy v Honoriově bazilice jsou jako první kanelované sloupy s neobvyklými figurálními hlavicemi ze severovské doby, která nesou tropaion (pomník postavený na památku vítězství nad nepřáteli). Předpokládá se, že pocházejí z původní konstantinovské baziliky. Sloup má na podstavci vyrytý kříž, který ale pochází z doby výstavby kostela. Sloupy mají jednotné hlavice z 2. stol. n. l. a kladí pochází ze severovské doby. Kanelované sloupy empory jsou z mramoru Pavonazzetto, vyjma prvních sloupů u vítězného oblouku, kde jsou žlábky spirálovité s kompozitními hlavicemi, ostatní jsou korintské. Pouze hlavice v nartexu emporia jsou vyrobeny v Konstantinopoli ze zeleného mramoru Verde antico.
Předpokládá se, že spolia sloupů, to znamená samotné sloupy, základny i kladí pocházení z portika Octavie. K tomuto názoru vede vyobrazená ještěrka a žába na hlavici jednoho ze sloupů (8 sloup na pravé straně) a to odkazuje na popis Plinia uvedený v článku na webu: (https://antickepamatky.cz/anticka-mista/porticus-octaviae-v-rime/). Jména řeckých i římských architektů se mnohdy „podepisovali“ pomocí symbolů a uvedená zvířata jsou řecky Altrachos a Sauros, což byla jména dvou architektů portika Octavie.
Mozaiky a fresky
Čelní mozaika v bazilice Pelagia zobrazuje Krista v purpuru sedícího na globu, je obklopen apoštoly Petrem a Pavlem a dále na levé straně stojí sv. Vavřinec s holí ve tvaru kříže a otevřenou knihou, zatímco Pelagius přináší model kostela. Vpravo stojí sv. Štěpán a Hippolytus, mučedník, pohřbený v nedaleké katakombě, přináší mučednickou korunu. V obloukových výklencích se objevují města Betlém a Jeruzalém. Poprvé je ve římské sakrální stavbě vyjádřen vztah mezi zakladatelem kostela a titulárním svatým.
Bombardování v roce 1943
V roce 1943, za 2. světové války bylo průčelí baziliky poničeno spojeneckým bombardováním, jež nenávratně zničilo fresky na fasádě. Při obnově, která trvala do roku 1948, byly odstraněny některé přístavby z 19. století.
Zdroje:
- V. Dudák a kol.: Encyklopedie světové architektury I., 2000
- H. Brandenburg: Die Frühchristlichen Kirchen in Rom von, 4. bis zum 7. Jahrhundert, der Beginn der abendländischen Kirchenbaukunst, 2004
- D. Mondini: S. Lorenzo fuori le Mura, 2010 in Peter Cornelius Claussen: Die Kirchen der stadt Rom in mittelalter 1050-1300 band3 G-L, 2025
- R. Krautheimerm E. Josi, W. Frankl: S. Lorenzo fuori le mura in Rome: Excavations and Observations in JSTOR
- Strafforello Gustavo, La patria, geografia dell’Italia. Provincia di Roma. Unione Tipografico-Editrice, Torino, 1894.
- M. Webb: The churches and catacombs of early christian Rome, 1988
