Porticus Octaviae v Římě
Porticus Octaviae v Římě
Z kdysi rozlehlého komplexu Porticus of Octavia, zvaného také Opera Octaviae, zbylo jen málo díky jeho složité historii. Porticus Octaviae, který se nachází v jižní části Campus Martius, poblíž Circus Flaminius, byl v podstatě obnovou dřívější stavby zvané Porticus Metelli, která byla postavena Q. Metellem Macedonicem kolem roku 146/7 př. n. l. [1] na počest jeho vítězství ve čtvrté makedonské válce, portikus byl z velké části vybudován jako ohraničení pro chrámy Juno Regina (Juno královna) a Jupiter Stator (Jupiter zastavitel). Tyto dva chrámy přežily i když Porticus Octaviae nahradil Porticus Metelli.
Stavba byla rozměrná, šíře portiku dosahovala 120 m. Jeho hlavní vchod se nacházel na jihozápadní straně, nedaleko Marcellova divadla. Portikus pokračoval od tohoto vchodu na směrem k Circus Flaminius po cestě, která sestávala ze dvou řad dvaceti osmi žulových sloupů na každé straně.
Přetrvává určitá neshoda o tom, kdo vlastně postavil rozlehlý Porticus Octaviae. Obecně se uznává, že za jeho stavbu byla zodpovědná Octavia, Augustova sestra, ačkoli jak Suetonius, tak Cassius Dio trvali na tom, že Augustus byl jeho skutečným tvůrcem. Většina zdrojů (včetně Livia, Ovidia a moderních vědců) uvádí, že Octavia se ujala práce, kterou začal její syn Marcellus [2] až po jeho smrti. Portik byl postaven kolem roku 27 př. n. l. a dokončen v roce 14 př. n l. Byl zničen požárem v roce 80 n. l. a obnoven Domitianem. Další požár v roce 203 n. l. komplex částečně zničil a podnítil rekonstrukci za císaře Septimia Severa a jeho syna, císaře Caracally. Ačkoli některá sloupoví byla zničena během zemětřesení v roce 442 n. l., to, co zůstalo dnes, je především dílem Severovců.
Opera Octaviae
Porticus Octaviae, nebyl jen portikus, ale spíše komplex Opera Octaviae popsaný Pliniem starším. Zahrnovalo výše zmíněné chrámy Juno Reginy a Jupitera Statora, knihovnu zasvěcenou Marcellovi jeho matkou Octavií, alespoň jednu školu a curii neboli dům setkávání. Podle Cassia Diona se senát sešel alespoň jednou v Curia Octaviae. Kurie se nacházela jižně od knihovny. Ve Forma Urbis Romae (1901) Rodolfa Lancianiho se škola nachází jižně od severního konce portiku. Všichni učenci se shodují, že chrámy Juno Regina a Jupiter Stator byly umístěny uprostřed komplexu–chrám Jupitera na východě, zatímco chrám Junony na západě. Z obou chrámů dnes zbylo jen málo a málo je známo o jejich osudu po zániku západořímské části impéria. Sloup vyfotografovaný Ernestem Nashem, je jedním z mála pozůstatků chrámu Junony Reginy. Nachází se u čísel 9 a 10 na Via di S. Angelo v Pescherie a měří 12,50 metru na výšku s průměrem 1,25 metru. (foto níže)
Součástí komplexu byla také řada uměleckých děl popsaných Pliniem, včetně jedné sochy, která na autora udělala dojem pro svou zvláštní obuv: „je zobrazena v sedě a je pozoruhodná, protože na botách nejsou žádné pásky.“ Mezi slavná umělecká díla, která zdobila Porticus, bylo 34 bronzových jezdeckých soch Alexandra a jeho důstojníků (od Alexandrova vlastního sochaře Lysippa), nadživotní bronzová socha Cornelie, matky Gracchů (první socha ženy vystavená na veřejnosti v Římě a přesunutá v této době z Fora) a socha dnes známá jako „Medici Venus“, která je nyní v muzeu Uffizi ve Florencii.
Oba chrámy byly pravděpodobně postaveny ve spojení s „Porticus Metelli“ Q. Caecilia Metella Macedonica kolem roku 147 př. n. l. Římský autor Vitruvius (III.2.5) připsal stavbu chrámu Jupitera Statora řeckému architektu Hermodorovi ze Salamis. Když byl Porticus Metelli přestavěn na Porticus Octaviae, Plinius zmínil (NH 36.42), že byly přestavěny také chrámy. „Neměli bychom zapomenout na Saura a Batracha, kteří postavili chrámy, které obklopují sloupoví z Octaviae“, což je trochu divné, protože podle něj podepsali svá díla vyřezáním na stočený sloup (in columnaris spiris) žáby (batrachus) a ještěrky (saurus) a to je v době stavby nezvyklé a pravdou je zřejmě jméno stavitele Hermodora od Vitruvia. Chrám Iuno Regina byl postaven M.Aemiliem Lepidem a v roce 179 př. n. l. a brzy nato, v roce 156 př. n. l. byl poškozen při požáru.
Popis portika
Ve starověku byl portik široký zhruba 120 metrů. Jeho hlavní vchod se nacházel na jihozápadní straně, nedaleko Marcellova divadla. Portik pokračoval od tohoto jihozápadního vchodu na severovýchod směrem k Circus Flaminius po cestě, která se skládala ze dvou řad dvaceti osmi žulových sloupů na každé straně, které tvořily kolonádu. Některé sloupy kolonády zůstaly dodnes, jak je vidět níže na fotografiích od Nashe. Na fotografii je vpravo vidět Marcellovo divadlo s bílými sloupy chrámu Apolla Sosiana v pozadí a stromy Kapitolského kopce za ním.
Vstup na jihozápadní straně (foto níže) se sestával ze čtyř korintských sloupů z bílého mramoru, které podpíraly trojúhelníkový štít, z něhož je velká část dodnes patrná. Za sloupy (a následně přidaným cihlovým obloukem) se nacházela zadní strana velkého vchodu – neboli propyleum (monumentální brána) – do sloupoví. To se sestávalo ze čtyř dalších korintských sloupů, které podpíraly druhý, trojúhelníkový štít. Tři z těchto čtyř sloupů zůstaly, stejně jako velká část zadního štítu, i když je v horším stavu než vnější přední vchod. Střecha spojovala dva štíty propylonu. Po zemětřesení v roce 442 byly dva ze čtyř předních sloupů zničeny a na jejich místě byl instalován zděný oblouk. Výška zbývajících sloupů je 8,6 metru.
Kostel Sant’Angelo in Pescheria
Částečná zkáza způsobená zemětřesením v 5. století změnila podobu sloupoví, které přestavěli Severus a Caracalla. Tři století po zemětřesení, v roce 770, byl kostel Sant’Angelo in Pescheria (Piscaria) zabudován do ruin portiku. Jméno kostela pochází z přítomnosti nedalekého rybího trhu nebo pescherie ze středověku a vzdáleně tak připomíná kostel San Lorenzo in Miranda na Forum Romanum, který vyplnil prostor chrámu Antonina Pia a Faustiny.
Židovské ghetto bylo založeno poblíž portiku v roce 1555. Podle Nashova obrázku byla při zrušení ghetta objevena velká část ruin, které fotografoval: „Momentální vchod s nápisem Septimius Severus byl odhalen, když domy ghetta byly strženy v roce 1878 a zároveň bylo objeveno několik sloupů z jihozápadního křídla“.
Nápis nad vchodem (CIL 6.1034)
[IMP. CAES. L. SEPTIMIV]S SEVERVS PIVS PERTINAX AVG. ARABIC. AD[IABENIC. PAR]THIC. MAXIMVS / TRIB. POTEST. XI IMP. XI COS. III P. P. ET / [IMP. CAES. M. AURELIV]S ANTONINVS PIVS FELIX AVG. [TRIB. POTEST. VI] COS PROCOS / INCENDIO CORRVPTAM REST[ITVERVNT]
Imperátor Caesar Lucius Septimius Severus Pius Pertinax Augustus Arabicus Adiabenicus Parthicus Maximus / s tribunskou mocí 11krát., 11krát oslavován jako imperátor, potřetí konzul, otec vlasti / a [Imperátor Caesar Marcus Aureliu]s Antoninus Pius Felix Augustus =Caracalla, [s tribunskou mocí pošesté] konzulem a prokonzulem / obnovil toto požárem zničený portik.
Poznámky:
1 – Quintus Caecilius Metellus Macedonicus, státník a vojenský velitel. Jeho agnomen odkazuje na jeho vítězství ve čtvrté makedonské válce v roce 146 př. n. l. Původně se jmenoval Porticus Caecilii. Nechal postavit také dva chrámy zasvěcené Jupiterovi a bohyni Juno, jenž byly první mramorové chrámy Římě a také ostatní vybavení pocházelo od řeckých umělců – viz níže.
2 – Marcus Claudius Marcellus (42-23 př. n. l.) – synovec císaře Augusta, oženil se se svou sestřenicí Julií. S Markem V. Agrippou byli považováni za dědice Augusta. Po krátké nemoci a předčasné smrti byl jeho popel uložen jako první v Augustově mauzoleu.
Zdroje:
Velleius Patercullus: Historia Romana, Římské dějiny pro Marka Vinicia, 2013
Charmaine, G: The Restoration of the Porticus Octaviae and Severan Imperial Policy, 2007
Richardson, L. Jr.: The Evolution of the Porticus Octaviae, 1976, JSTOR
Olinder, B.: Porticus Octavia in Circo Flaminio, Topographical Studies in the Campus Region of Roma, A. Cahen-Delhaye: in Revue belge de philologie et d´histoire, 1977
Helble, M., Boldoin College, Stanford University: The Urban Legacy of Ancient Rome
Oxford Art Online, Architecture and Urban Planning 300BCE – CE 500
Ernest Nash Photo Collection 1959
Petruccioli, Q. D.: Porticus Octaviae, British School at Roma
