Bazilika Santa Maria in Trastevere
V jak velké míře se v Křesťanských stavbách využívaly prvky původních antických staveb, spolia, lze ukázat na bazilice Santa Maria in Trastevere, ze 4. století, která je jednou z nejstarších v Římě. První svatyně byla založena pravděpodobně mezi léty 221 až 227 papežem Callixtem I, (Kalixtem), pontifikát 217–222 [1], v minulosti byl ještě jako otrok pověřen vedením banky svým pánem Carpophorem. Na jeho příběh je link na konci článku. [2]
Svatyně byla vybudována podle Mirabilia urbis Romae při azylovém domě pro vysloužilé římské vojáky, zvaném taberna meritoria, v té době zřízeném císařem Severem Alexandrem, který shodou okolností křesťany toleroval. [3] Po legalizaci křesťanství postavil baziliku na tomto místě papež Julius I. (337-352) s názvem Basilica (Iulia) trans Tiberům iuxta Callixtum (Bazilika Julia za Tiberou vedle Calixta). Dnešní jméno získala bazilika až v době papeže Hadriána I. (772-795), který zásadně obnovil kostel a vysvětil jej Panně Marii.
Za jedním ze sloupů v bazilice je na mřížce nápis Fons Olei (olejový pramen) symbolizující místo, na němž se měla odehrávat legenda o založení chrámu: na tomto místě, regionu nazývaného ve středověku Ravennatium, stál podle sv. Jeronýma chrám, kde údajně po výbuchu zemního plynu v roce 38 př. n. l. zázračně vytryskl pramen olivového oleje jako předzvěst Kristova narození a vyznačil, kde má být bazilika postavena.
Ropná studna nebyla původně křesťanským znamením. První dochovaná zmínka o ní je ve 3. stolí v Historii romana Cassia Diona, který zařadil vytrysknutí olivového oleje na břehu Tibery do seznamu znamení, která se objevila kolem roku 38 př. n. l. Sv. Jeroným přetvořil toto znamení ve svém překladu kroniky Eusebia tím, že mu dal novou interpretaci („označuje milost Krista vycházejícího z jeho lidu„) a konkrétnější lokaci (taberna meritoria v Trastevere). Zdroje z Jeronýma byly opakovány téměř doslovně v historiích Paula Orosia (ca. 417) a Paula Diakona (766–771). V druhé citaci zázraku Orosius přidal vrstvu politické interpretace tím, že spojil vytrysknutí oleje s příchodem Augusta Caesara k moci a úsvitem římské říše: „v Římě pramenil olej po celý den [což znamenalo, že] […] po celou dobu existence římské říše by Kristus a jeho následovníci vycházel hojně a neustále z taberna meritoria, to jest z pohostinné a štědré církve.“
Spolia v nové bazilice
Kostel, s původním názvem Basilica Iulii, byl několikrát přestavován a ve 12. století po demolici původní baziliky a stavbě nové iniciované papežem Innocentem II. se zde instalovalo 18 žulových sloupů z antiky, část s korintskými a osm s iónskými hlavicemi i s podobiznami egyptských synkretizovaných bohů Ísidy, Serápida a Harpocrata, [4] které byly identifikovány jako výzdoba knihovny Caracallových lázní, zbytek nese korintské hlavice a také dost dalších mramorových artefaktů pochází ze stejného místa, jako například čtyři sloupy z červené žuly nesoucí ciborium. Čtyři iónské hlavice byly vyrobeny ve 12. stol. Doba přenesení sloupů a hlavic je kolem roku 1140. Innocent II. dal také vykopat hrob svého protivníka, vzdoropapeže Anakleta II., aby jej nahradil svým vlastním.
Umístění sloupů je v párech přes délku střední lodě a Damini tvrdí, že 3 spoliové dvojice tvoří významné body v papežské liturgii a jsou vyznačeny na obrázku. V 3. řadě tvoří dvojice ad medium Ecclesiae, u 6. páru porta chori, v 8. řadě ad medium chori.
Hlavice by pravděpodobně byly získány konfiskací, což byl právní nárok papeže jako hlavy papežského státu; okázalá výstava všech druhů spolií v Santa Maria v Trastevere je zde interpretována jako sebevědomá demonstrace tohoto práva. Ve 12. stol. bylo mnoho staveb majetkem papežského státu. Konec exarchátu v 8. století totiž znamenal změnu právního titulu. Oblasti říše, které nebyly nárokovány pro franského krále, byly převzaty papežem, přičemž město Řím bylo mezi nimi na prvním místě.
Takzvaná Konstantinova donace popisuje některé důsledky tohoto převodu, i když anachronicky. [5] Teoreticky zahrnovala nová pozice papeže ochrannou jurisdikci nad všemi veřejnými stavbami v jeho říši. Identita pohanských obrazů hlavic byla sice většině pozorovatelů ve 12. století neznámá, ale pro vzdělanější osoby tehdejší doby mohly být kolonády se svými pohanskými hlavicemi, evokujícími chrám, mnemotechnickou pomůckou pro tuto historii pro ty, kdo ji znali. Navíc podle interpretatio christiana si diváci mohli spojit pohanský pár Serápida a královnu Isidu s králem a královnou zobrazenými v mozaice v apsidě.
Oba produkty papežství Inocence II., bazilika a Mirabilia Urbis Romae, společně vyjadřují přesvědčení, že chrámy byly součástí Božího plánu pro křesťanské město.
Spolia v bazilice – Kladí
Kolonády nesou kladí skládající se z architrávu, vlysu a římsy, kde architráv byl sestaven z opakovaně použitých obdélníkových bloků několika typů mramoru, přičemž každý blok pokrýval jedno intercolumnium mezisloupoví (asi 3,2 m měřeno od středu. Vlys byl v devatenáctém století opatřen nátěrem. Je zřejmé, že ne všechny artefakty pocházely z Caracallových lázní. A další spolia to potvrzují. Mezi soudobými římskými kostely vyniká výzdoba, ornatus, kostela Santa Maria in Trastevere jak kvalitou, tak množstvím. Ten nejvýraznější příklad: 104 mramorových konzol, podpírajících římsu, jsou ve skutečnosti kousky 17 menších starobylých říms, které byly rozřezány. Nejjednodušší jsou jednoduché části říms s konkávními nebo konvexními profily, jiné obsahují akantové listy Použití zdobeného mramoru na tomto místě je zbytečné a nemá obdobu v jiných kostelech této doby, kde byly použity jednoduché, prostě formované konzoly. Motiv okázalosti se zdá být nepopiratelný a stejný motiv je patrný i jinde, v bohatých starobylých rámech tří východních portálů, v podpěrách katedry a před jeho výměnou v 19. století – i v dlažbě.
Je zřejmé, že ne všechny artefakty pocházely z Caracallových lázní. A další spolia to potvrzují. Mezi soudobými římskými kostely vyniká výzdoba, ornatus, kostela Santa Maria in Trastevere jak kvalitou, tak množstvím. Když uvedeme pouze ten nejvýraznější příklad: 104 mramorových medailonů podpírajících římsu oltářní dispozice jsou ve skutečnosti kousky 17 menších starobylých říms, které byly rozřezány. Použití zdobeného mramoru na tomto místě je zbytečné a nemá obdobu v jiných kostelech této doby, kde byly použity jednoduché, prostě formované konzoly. Motiv okázalosti se zdá být nepopiratelný a stejný motiv je patrný i jinde, v bohatých starobylých rámech tří východních portálů, v podpěrách katedry a – před jeho výměnou v devatenáctém století – i v dlažbě.
Spolia v bazilice – apsida a ciborium
Návštěvník stojící před apsidou má možnost si prohlédnout vítězný oblouk. Součástí oblouku jsou dva shodné, 6,5 m vysoké impozantní granitové sloupy na obou stranách se stejnými korintskými hlavicemi a jsou datované do 2. stol. n. l. Hlavice a kladí jsou výjimečně propracované, kladí je připisováno papeži Anacletovi II. Další spolia jsou 4 sloupy na koncích bočních lodí. Jsou o dva metry menší než sloupy u oblouku a o metr nižší než sloupy v kolonádách.
Krvavá volba papeže
Z církevního pohledu zasahují do historie baziliky Santa Maria in Trastevere ještě tragické události, popsané Ammianem Marcellinem ve sporu o volbu papeže v roce 366 mezi Damasem a Ursinem. Intronizace Ursina v této bazilice Iulii, bylo přerušeno stoupenci Damasa napadli kostel a následoval tvrdý střet s krveprolitím. Poté Ursinus se svými podporovateli opustili baziliku a hledali místo, kde by pokračovali v intronizaci. Laterán obsadil Damasus a tak Ursinovi zbývala basilica Liberii (Santa Maria Maggiore). Zde se příznivci obou kandidátů se do sebe pustili nesmlouvavě a výsledkem třídenních bojů bylo 137 mrtvých v bazilice Santa Maria Maggiore během jediného dne! To podle Ammiana Marcellina, podle Collectio Avellana 1.7 [6] bylo na místě 160 mrtvých, mnoho zraněných a zdemolovaná bazilika. Ani prefekt města Viventius nedokázal zjednat klid.
Počet obětí je enormní a zdá se, že na intenzitě bojů měla velký vliv frakce závodníků „Zelených“, ke kterým měl blízko papež Damasus a kteří jej silně podporovali. Ani prefekt města Viventius nedokázal zjednat klid.
Ničení antických hlavic sloupů
Co mě připadá jak ze špatného filmu je fakt, že když byly některé hlavice sloupů s výtvory bohů, identifikovaných odborníky jako egyptští synkretizovaní bozi (viz pozn. 4), byly údajně rozbity kladivy při obnově lodí v roce 1865 za pontifikátu Pia IX. Jak popisuje Rodolfo Lanciani, vynikající archeolog, byly: „martellati e distrutti“ v roce 1870 během obnovy kostela. Diskutuje se pouze o tam, zda hlavice sloupů skutečně pocházela z Ísidina chrámu, ale o destrukci nejsou žádné hodnověrné zprávy! Pouze tři podobizny (Kinney uvádí pouze 2) vyčnívající z hlavic lze označit za neporušené. Jedna hlava Sérapida a jedna Ísidy byly vážně poškozeny a tři hlavy byly zcela odseknuty. Na tento popis práce restaurátorů energicky reagoval kancléř Cressedi když tvrdil, že „velmi cenné antické hlavice byly […] nebyly dotčeny ani rozbity v žádné části, a důkladně byly zachovány tak, jak byly předtím, zejména hlavy božstev […], z nichž některé jsou neporušené, jiné rozbité, jak tomu bylo již před restaurací.“ Jeho obranu může potvrdit „Beschreibung der Stadt Rom“ z roku 1842, která poznamenal, že „stopy ztracených hlav na některých hlavicích můžeme pozorovat “. Kdy k ikonoklasmu došlo je nejasné, pravděpodobně to nebylo v 12. století, ale při první instalaci.. Pokud by původní stavitelé nesouhlasili s pohanskými hlavami, zničili by je všechny před tím, než by hlavice umístili na místo, to je vcelku od Kinneye vcelku pochopitelný argument.
Nápisy v bazilice
Téměř všechny nápisy jsou náhrobky z asi 3 století n. l. Obsahují nápisy v latině i řečtině. Některé byly nalezeny v samotném kostele nebo v jeho blízkosti, zatímco jiné tam byly přivezeny z Via Appia mimo Řím. Některé zahrnují fráze a obrázky, které spojujeme s ranými křesťanskými náhrobky, ale některé by mohly být jak křesťanské tak pohanské. Několik je pečlivě vypracováno a vytesáno a byly to zjevně drahé náhrobky. Ale většina z nich jsou krátké nápisy, které vypadají, jako by byly vyrobeny rychle a (relativně) levně – a to znamená, že jsou plné pravopisných chyb, což já sám neumím posoudit.
Dost často je vynecháváno písmeno N, což se u náhrobků vyskytuje docela pravidelně, protože kupříkladu manželka je latinsky goniugx, často však coniungi, to se vyslovuje coiugi a ztráta N je na světě. Jeden z ještě pohanských náhrobků má jednoduchý text, který obsahuje sdělení, že náhrobek je pro něj a pro jeho propuštěnce CIL VI.21096:
D(is) ❦ M(anibus) · A(ulus) · LARCIVS / ADIVTOR · FECIT / MONVMENTVM / SIBI · ET · SVIS · LIBE / RTIS · LIBERTABVS / QVE · POSTERISQVE / EORVM · HOC · M(onumentum) / VETO · VENIRI · VETO / DONARI ❦
Mánům, Aulus Larcius / adiutor udělal (ten) / monument / pro sebe a pro jeho pro- / puštěnkyni a propuštěnce / a jejich potomky / Zakazuji tento monument / prodat, zakazuji ho rozdat
Pozn.: Adiutor byl administrativní nebo vojenský pomocník.
Mozaiky
Nádherné mozaiky zachycují především život Panny Marie ve dvou pásech nad sebou, spodní pás začíná vlevo Zvěstováním, a pokračuje mezi okny přes Narození, Klanění Tří králů po Obětování v chrámě. Cyklus vrcholí nahoře uprostřed největší scénou Korunované Panny Marie, nebeské královny, sedící na trůnu s Kristem mezi sedmi postavami světců: po Mariině pravici to jsou svatí Kalixtus, Vavřinec a papež Inocenc II. (který byl roku 1143 objednavatelem části tohoto pásu mozaik), a na protější straně svatí Petr, Kornelius, Julius a Kalepodius. Na spojujících pásech jsou v menším měřítku doprovodné výjevy.
Poznámky:
- Liber pontificalis 17: Callixtus (Kalixtus), narozený v Římě, syn Domitia, z oblasti Urbs Ravennatium, pontifikát 6 let 2 měsíce a 10 dní. Byl biskupem v době Macrina a Theodoliobolla za konzulátu Antoninus (218) a Alexandra (AD 222). Byl korunován jako mučedník … postavil baziliku v Transtiberim (Trastevere) a hřbitov na Via Appia nazývaný Callixtus (Callixtovy katakomby). Byl pohřben na hřbitově Calepodia na Via Aurelia na 3. míli den před říjnovými Idami (14.října).
- O papeži Calixtovi: https://antickepamatky.cz/osobnosti/bankeri-v-rimskem-svete-a-pribeh-papeze-callista/
- O Alexandru Severovi: https://antickepamatky.cz/osobnosti/severus-alexander-posledni-z-dynastie Dost nejistý zdroj, jako je Historia Augusta, popisuje anekdotu o tomto císaři: „Když se křesťané zmocnili jakéhosi veřejného místa a hospodští tvrdili, že patří jim, poslal odpověď (císař Severus Alexander), že je lépe, aby se tam jakkoli uctíval bůh, než aby na tom místě stála hospoda“.
- Synkretismus je pojem označující splývání anebo skládání náboženských a kulturních prvků různých národů a náboženských tradic. Orientální ( egyptská) božstva se přiřadila sk tradičním antickým (řeckým) bohům. Sérapis a jeho manželka a sestra Isis, byli řecko-egyptští bohové a Harpokrates byl jejich syn.
- Blíže o Konstantinově donaci: https://antickepamatky.cz/pojmy/konstantinova-donace/
- Collectio Avellana je sbírka 244 dokumentů, které datují od 367 do 553 nl. Zahrnuje mnoho císařských dopisů psaných katolickým papeži a dalším, císařským akcím, papežským dopisům a dalším dokumentům, které byly shromážděny hned po polovině 6. stole
Zdroje:
- Historia Augusta: Portréty světovládců I., 1982 kap. Severus Alexander
- Ammianus Marcellinus: Dějiny římské říše za soumraku antiky, 2002, kap. XXVII
- D. Kinney: Spolia from the Baths of Caracalla in Sta. Maria in Trastevere, 1986
- D. Kinney: The Image of a Building: Santa Maria in Trastevere, 2016
- D. Kinney: S. Maria in Trastevere in Die Kirchen de stadt Rom in mittelalter 1050-1300, Band 5, 2025
- Lanciani: Iseum et Serapeum della Regione IX,“ Bullettino della Commissione Archeologica Comunale di Roma, xi, 1883
- Morgan Nichols: Mirabilia urbis Romae, 1826
- Robert Wiśniewski, Cult of Saints, Oxford2021
- Katherine McDonald: The inscriptions of Santa Maria Trastevere, 2018
- Bill Thayer: an Illusion of control na Lacus Curtius
- Zamarovský: Bohové a hrdinové antických bájí, 1996
- Venken, A. Dupont: The Conflict between Damasus and Usrsinus: Damasu´s Contested Legitimacy as Bishop of Rome in Catholic Historical Review, vol. 105, No 2 in JSTOR, 2019
