Aquileia – přístav

Vedle Patriarchální baziliky a jiných zajímavých památek z doby, kdy měla Aquileia až 100 000 obyvatel, by neměla chybět v itineráři návštěvníka města prohlídka důležitého antického přístavu v Aquilei, protože je to jeden z nejzachovalejších příkladů antických přístavních zařízení. Není a ani nikdy nebyl koncipován jako mořský, využíval řeku Natiso –Natiso cum Turro, dnešní řeka Natissa, pro doky na východní straně řeky a na západní straně pro přístav se sklady (portus flumine) a také kanál řeky ve spojení s mořem. 

V antice měla řeka na šířku téměř 50 m a řecký geograf Strabón podává zprávu o  Aquilei i o obchodních lodích plavících se po řece Natiso. Největší část přístavu byla postavena za Iulsko-claudijské doby. Místní obyvatelé a římští obchodníci dopravovali do vnitrozemí olivový olej, produkty moře, víno a zpět byly dopravovány např. kůže, skot a otroci. O rozsáhlém obchodním styku svědčí krásné místní muzeum, které obsahuje množství artefaktů z antického období.

Vyznačení polohy přístavu

Umístění přístavu

Zbytky jednoho z nejlépe zachovaných přístavů je možné prohlédnout z cesty, která vznikla v roce 1934 na místě bývalého toku řeky Natiso s ukázkou zbytků antických říms, přičemž jsou podél cesty rozesety další artefakty z římské doby. Na pravé straně (pokud jdeme směrem od brány k Bazilice) vedla část širokého chodníku, který byl využíván pro nakládání a vykládání menších plavidel s nízkým ponorem. Přístav byl jednou z prvních staveb v Aquilei.

Součástí systému byl i kanál Anfora: mimořádný umělý projekt z 2. stol. př. n. l. na západním okraji města, který se táhl v linii šest kilometrů a zabíhal do dnešní laguny Marano, Tento kanál disponoval rovněž přístavem, vybudovaným asi v 1. stol. n. l., byl ale menší než ten na východní straně. Kanál byl zasypán pravděpodobně v roce 238 n. l. (císař Maximinus Thrax).  

 

U cesty, která vede souběžně s bývalým přístavem jsou instalovány nalezejné části říms. Foto: autor článku

Mezi domy byly projektovány cesty, které vedly z místa, kde se lodě vyložily, ke skladům, horreas.  Sklady, které byly postaveny v 1. stol. n. l., byly dlouhé přes 300 m, široké 13 m a jejich součástí byly pravděpodobně místnosti, využívané jako kanceláře, stationes. Celková délka přístavu činila okolo 300 m. V tomto období se vystavěly nová nábřeží a dlouhé budovy, otevírající se k řece. Další změny přišly za vlády Konstantina I. (306-337 n. l.) několik let předtím, než byly postaveny nové městské hradby. Od té doby se kvůli zdem a zúžení potoka přestal přístav postupně využívat.

Rekonstrukce části skladů u říčního přístavu.

Kolmo na nábřeží vedly do města tři cesty, které navazovaly na  městské komunikace, ulice položená nejvíce na jihu vedla k decumanu Aratria Galla, nazvaného jménem ženy, která financovala vydláždění cesty. Na několika místech jsou patrné zbytky obranných zdí, které byly původně pravoúhlé; v době, kdy se snažilo vojsko císaře Juliana (Apostaty) dobýt město, přibyly půlkulaté věže pro obléhání města. Aquileiu totiž obsadily dvě Constantiovy vzbouřené legie, které Julianus zajmul u Sirmia a  poslal je do Galie. Při dobývání Julianovými jednotkami byla řeka odvedena z koryta, aby se přerušily všechny vodní zdroje.

Zbytky základu půlkulaté obranné věže. Foto: autor článku

Nicméně obránci se spokojili s vodou ze studní a všechny pokusy o dobytí byly marné, protože Constantiovy jednotky a obyvatelé nadále kladli tvrdý odpor. To se nezměnilo, dokud Julianus neposlal do města svého magistra peditum Agila. Agilo, alamannský generál, křičel na občany Aquileie, že Constantius zemřel. Obyvatelé města a  mu zpočátku nevěřili, ale poté, co byl bezpečně vpuštěn do města a přísahal, že mluvil pravdu, se město rozhodlo vzdát. Řeka nebo to, co z ní zbylo, dodávalo další obranu hradebnímu prstenci, který byl rovněž opatřen věžemi. 

Za císaře Theodosia byly postaveny další zdi, ale po Attilově vpádu a dobytí Aquileie byla část hradeb pobořena a část obyvatelstva se uchýlila na blízký ostrov Grado a má se za to, že další skupiny odešly do vznikajících Benátek. Kvůli pozdně antickým zdem a zůžení koryta začali obchodníci přístav postupně opouštět. To však neznamenalo, že by Aquileia přestala existovat. Vzniklo nové opevnění, tzv. typ zig-zag, které však zahrnovalo pouze obranu středu města, tedy Patriarchální baziliku a nejbližší okolí.

Obrázek z 3D vyobrazení Aquileie od Fondazione Aquileia

Zajímavým technickým řešením jsou speciální velké kamenní bloky, z nichž některé měly vodorovný otvor, jiné vyčnívají v horizontálním směru mírně přes linii nábřeží, mají zaoblené frany a svislý vertikální otvor. Tyto kameny mohly sloužit jako podpěry pro umístění dřevěných jeřábůpotřebných při manipulaci s objemným a těžkým zbožím (Vitruvius, kap. 10) nebo jako kotevní ovory pro smyčky lan. Ze spodní úrovně se rampy napojovaly z nábřeží na městské komunikace, které byly postaveny se širokými nakloněnými rovinami umožňujícími přístup ke skladům. Kuriózní je fakt, že chodníky nesou malé známky herních schémat, používaných námořníky a dokaři ve volném čase.

V popředí je vidět kotevní blok se svislým otvorem a za ním je dlouhá stavba skladů (horreas)
Aquileia podle J. Golvina

Po cestě směrem na jih se návštěvník dostane k monumentální Patriarchální bazilice. Obráceným směrem vede cesta k bráně a po pár stovkách metrů dojde k Paleokřesťanskému muzeu (Paleocristiano Museo) s nádhernými, pozdně antickými mozaikami.

Řecký geograf Strabo popisuje přístav v Aquileji následně: „Obchodní plavidla tam používají vnitrozemskou plavbu po řece Natiso na vzdálenost více než šedesáti stadionů. Aquileia byla vybudována jako obchodní středisko pro ty kmeny Ilyrů, které žijí poblíž řeky Ister; ti druzí nakládají zboží na vozy a vozí do vnitrozemí mořské produkty a víno uložené v dřevěných nádobách a také olivový olej, zatímco ti první dostávají výměnou otroky, dobytek a kůže“.

 

Prameny:

  • Marcus Vitruvius Pollio: Deset knih o architektuře, 2009
  • Gaius Plinius Secundus: Historiae Naturalis na Lacus Curtius (angl.)
  • Strabón: Geography na Lacus Curtius (angl.)

 Zdroje:

 

You may also like...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.