Sicílie – Heraclea Minoa
Historie
Heraclea Minoa (řecky Herákleia Minôia) je starověké řecké město, ležící na jižním pobřeží Sicílie, při ústí řeky Halycus (dnešní Platani), 25 km západně od Agrigenta. Archeologické nálezy potvrzují, že bylo založeno jako kolonie města Selinunte v polovině 6. stol. př.n.l. a bylo opuštěno kolem 1. stol. n. l.
Důvodem vybudování města se stala ochrana východních hranic města a aglomerace Selinunte proti Akragasu (dnešní Agrigento). Podle Hérodota i Diodora Sicilského byla první zmínka o městě v souvislosti s výpravou vedenou Euryleónem a spartským vojevůdcem Doriem, se kterým se pokusili ovládnout Eryx (dnešní Erice) na západě ostrova. Snad v roce 510 př. n. l. Dorieus a další vůdci byli zabiti v bitvě proti koaličním silám místních Elymů a Kartáginců, zachránil se pouze Euryleón, který se zmocnil Minoy. Podle nálezů mincí se zdá, že původní název byl Minoa a teprve v 5. stol. př. n. l. bylo přidáno jméno Heraklea (řec.).
Od 5. stol. př. n. l. vzrůstala prosperita města, proto bylo ale zničeno Kartáginci asi v roce 406 př. n.l., kteří se obávali přílišného bohatství a tedy i vlivu města. Poté spadalo pod vliv Agrigenta a díky smlouvě z roku 405 př. n. l. se dostalo pod vliv Kartága. Syrakuský vládce Dionysius I. ovládl Heracleu Minou v r. 397 během první sicilské války mezi Syrakusami a Kartágem, ale vzápětí připadlo znovu kartaginským silám. Řeka Halycus se stala hranicí mezi Kartáginci a Dionýsiem, přičemž město pravděpodobně připadlo Kartágu. Rovněž smlouva mezi Agathoklem a a Kartáginci potvrzuje, že město bylo stále pod vlivem Kartága.
Jako téměř všechna řecká města na Sicílii se rozkládá vysoko nad mořem (Bílý útes) a nedílnou součástí města bylo divadlo, dodnes nejviditelnější památka připomínající slavnou dobu řeckých dramatiků, básníků a herců.
Mýty o založení města
První mýtus pochází mýtického Hérakla, jenž v souboji porazil místního héroa Eryxe a tím získal právo na západní část Sicílie. Druhou bájnou postavou je Minós, král Kréty, který navštívil Sicílii, když se snažil najít Daidala. Přistál v ústí řeky Halycus a založil město, kterému dal jméno Minoa, byl však zabit Daidalem, který se souhlasem místního vládce Kókala, přivedl do koupelny tajné potrubí kterým pustil do vany vařicí vodu a Mínós dostal infarkt. O mýtech se zmiňují Diodorus Sicilský, Hérodotos a Pausaniás.
V době Dióna (357 př. n. l.) je Heraclea zmíněna jen jako malé město na území Agrigenta, v té době ale stále ve sféře vlivu Kartága. Ve smlouvách je, podobně jako Himera nebo Selinunte, zmíněna v souvislosti s tím, že tvoří hranici mezi helénským světem a Kartágem. V roce 309 př. n. l. se vládcem města prohlašuje Xenodicus z Agrigenta a deklaruje svojí nezávislost jak na Syrakusách, tak i na Kartágu. Nicméně již roku 305 jej obsazuje syrakuský vládce Agathokles při jeho návratu z afrického tažení. V roce 278 př. n. l. obsadil Heracleu épeirský král Pyrrhos při jeho tažení na západ Sicílie a při první punské válce ovládl město kartáginský generál Hannón.
V roce 256 př. n. l. střeží velká kartaginská flotila o 350 lodích přístupy k africkému pobřeží a část se nachází v blízkosti města Heraclea Minoa. Pravděpodobně v této době je město jednou z klíčových kartaginských základen.
Po trvalém ovládnutí Sicílie Římany následuje etapa, kdy není o městu moc zpráv. Po první občanské válce v Římě přicházejí noví obyvatelé na popud praetora Publia Rupilia. V té době se město řídí městskými nařízeními a je zmiňováno jako kvetoucí město (Cicero). Poté nastává pomalý úpadek, i když je ještě ve 2 stol. n. l. zmiňováno Ptolemaiem. Více na:
Umístění města
První zmínky z novodobé historie pocházejí od Thommasa Fazella, dominikánského mnicha 1498 – 1570, který identifikoval město u ústí řeky Platani. Heraclea Minoa byla postavena na vrcholu kopce 150 m na jih od ústí ve výšce zhruba 70m nad mořem (Bílý útes). Z té doby se nedochovaly zbytky aquaduktu, které v té době byly ještě rozpoznatelné. V padesátých letech 20. století se vykopávkám věnoval profesor Ernesto Milo, který objevil divadlo. Město bylo pravděpodobně opuštěno v 1.stol. n. l.
Plán města
Heraclea byla postavena ve stejném duchu, jako ostatní řecká města, tedy v pravoúhlém uspořádání a město obklopovaly hradby. Původní, archaické, jsou obsaženy v pozdějším, helénském opevnění – minimálně na severní straně. Helénské hradby byly postaveny v délce 6 km to na nejvíce exponovaných místech, na severní straně, východní a na západní směrem k řece. Jižní část se svažovala poměrně příkře k moři. Ze severní části se zachoval pouze zlomek, protože díky několika sesuvům půdy velká část zmizela. Na severozápadní straně byly zdi dvojité, takže bránily možným útokům od ústí řeky, kde se předpokládá nějaký přístav. Na této straně byla Mořská brána a opevnění bylo půlkruhového tvaru. Zdi byli vyztuženy pravoúhlými věžemi na podporu obranu bran a ještě dalším obranným prvkem byl velký val. Věže byly jak okrouhlé, tak i čtyřhranné, v základech postavené z pískovcových kvádrů s nadstavbou z cihel. Šířka zdí byla obdivuhodná, 6,5 m silná. Vnitřní opevnění města souviselo s jeho zmenšením, tedy se zkracováním obranného perimetru, ke kterému došlo mezi 4. a 3. stol. př. n. l.
Primo Strato a Secundo Strato
Tzv. zástavba Primo Strato souvisí s posledním obsazením města v římské republikánské době, která leží nad nejstaršími helénistickými stavbami. Skupina osmi budov tohoto komplexu byla objevena v oblasti na jih od divadla. Části komplexu domů s docela nepravidelným plánem, nejčastěji složené z dvou nebo více místností, byly postaveny kolem atria s krbem s častými úpravami. Domy jsou rozděleny do bloků, ale nejsou rovnoměrně uspořádány jako je tomu v případě budov vyrovnaných na sídlišti Secondo Strato. Jedna z budov prvního bloku směřuje k severu s verandou na náměstí směrem k divadlu, který sloužil jako otevřený prostor, a výstavba pokračovala i v době, kdy se divadlo přestalo využívat. Budova se skládá ze dvou domů: dům IC, na západě, s čtyřhranným atriem, s krbem a kde jsou pokoje uspořádány okolo atria, a domu IB, také také s velkým atriem obdélníkového tvaru obklopeným pokoji, z nichž některé byly používány jako služební prostory, jak je uvedeno na mozaice podlahy a byly zřejmě používány i pro domácí zvířata.
Dům IE, na severní straně oddělený ulicí, má atrium na jižní straně, kolem něhož jsou uspořádány místnosti, vzhledem k přítomnosti schodiště lze předpokládat, že dům byl postaven s horním patrem. Ostatní prostory, které jsou spojeny s analemmatou (stěnou divadla), díky přítomnosti velkého množství amfor uvnitř byly pravděpodobně hrnčířskou dílnou.
Divadlo
Stavba divadla se datuje ke konci 4 stol. př. n. l. Využívá terénu, když je jeho cavea (hlediště) postavena na svahu malého kopce a je orientována na sever. Je rozdělena do devíti kerkides (klínovitých sektorů) osmi klímakes (schodišti), s deseti řadami sedadel z pískovcového kamene a horizontálně jsou hned nad první diazomatou (chodníkem) umístěny čestná sedadla, prohedría. Nad nimi jsou epithéatron (sedadla v kóilonu). Polokruhovitý tvar divadla je protažený po obou stranách orchestry a vytváří tak tvar podkovy. Orchestra i silné opěrné zdi cavey (analemmata) jsou, na rozdíl od sedadel, vcelku dobře zachovalé. Později, v římské době, byly některé stavby postaveny proti orchestře. Za divadlem za vrcholem kopce byly objeveny základy chrámu a svatyně.
Budovy na jihu
Na jih od divadla se odkryly části římského osídlení ze 4. století, tedy republikánského období, ve dvou vrstvách. Horní vrstva musí být spojen se znovuosídlením z období „Rupilius“. Na nižší části bloku domů z 2. a 3. stol. př. n. l. jsou zachovalé dva domy se čtvercovým půdorysem a místnostmi obklopující centrální atrium. Jeden z domů měl dvě patra, jeho vysoké zdi byly z nepálených cihel a podlahy jsou také dobře zachovalé. Druhý dům obsahuje lararium s oltářem a stěny mají malby v prvním pompejském stylu.
Rekonstrukce a ochrana divadla
Vzhledem k použitým stavebním materiálům je od začátku vykopávek problém se zachováním alespoň současného stavu. V první fázi byly ukotveny plastové ochranné kryty pomocí ocelových kotev do země a ty byly opatřeny protikorozní ochannou, nicméně časem došlo ke korozi, některé plastové kryty byly poškozeny, takže nezabránily další erozi sedadlových částí a začala i spontánně prorůstat vegetace a rozrušovat stavbu. V současnosti je divadlo chráněno plastovým štítem ve výšce tak, aby vzduch mohl proudit po celém prostoru cavey a zároveň chrání před přílišným vlivem slunečních paprsků.
V areálu je také menší místní muzeum s velmi hodnotnými nálezy z lokality i blízkého okolí. Neobvyklé je větší množství zmijí, které mají své úkryty v ruinách domů.
Zdroje:
Diodorus Siculus: www.livius.org
Hérodotos z Halicarnassu: Dějiny (5.46, 7.170, 7. 205)
Plútarchos: Životopisy slavných Řeků a Římanů, 2006
Cerchai, Jannelli, Longo: Greek Cities of Magna Graecia, 2004
Scalisi, F.: Le Strutture difensiva delle colonie Greche di Sicilia, storia, tipologia, materiali, 2010 (str. 181 – 187)
Muzeum v Heraclea Minoa
Zamarovský, V.: Bohové a hrdinové antických bájí, 1982
