Proslov císaře Hadriana k vojákům – adlocutio
Hadriani adlocutiones ad exercitum Africanum
Po smrti Traiana se nový císař Publius Aelius Hadrianus vydal na několik cest po provinciích, na kterých strávil více jak polovinu doby své vlády. Mezi jinými obory se také zabýval vojenskou disciplínou a výcvikem. Během těchto návštěv císař prováděl kontroly všech aspektů každodenního života a správy armády: stav táborů, pevností a obydlí, zbraně a dokonce i osobní záznamy vojáků. Dohlížel na cvičení a výcvikové režimy a je zaznamenána i konstruktivní kritika jejich provádění. Jak popisuje Dio Cassius (69.9.2-4) Hadrianus byl také velmi hrdý na to, že svým chováním šel vojákům příkladem: společně s vojáky šel 20 římských mil v brnění, s holou hlavou v chladu nebo horku, měl na sobě jednoduchý vojenský oděv, navštěvoval nemocné nebo raněné, jedl jednoduché táborové jídlo a pil méně kvalitní vína. Nakonec celou armádu svým příkladem vycepoval a ukáznil tak, že metody, které zavedl, ještě i dnes (tj. o 100 let později) platí jako vojenská pravidla při tažení.
Epigrafické pozůstatky popisu cvičení jednotek legio III Augusta v Lambaesis v severní Africe, na nichž je zaznamenaný proslov císaře adlocutio, jsou výjimečné a představují jediný podstatný důkaz císařského projevu během principátu. Hadrianus na nápise obecně chválí vojenský výcvik a posiluje tak loajalitu a morálku armády. Takový kontakt s řadovými vojáky měl pro úroveň římské armády a její odolnost zásadní význam. Na počínání Hadriana se hodí přísloví od Flavia Vegetia: Qui desiderat pacem, preaparet bellum. Kdo touží po míru, ať připravuje válku.
Protože popis cvičení částí legio III Augusta a proslov Hadriana slouží jako významný a rozsáhlý doklad o výcviku vojsk, článek je rozdělen na 5 částí:
1 – Charakteristika a vojenské začátky Hadrianus – (vládl 117 n. l. – 138 n. l.) 2 – Cesty Hadriana 3 – Severní Afrika a legio III Augusta 4 – Cvičení armády v Lambaesis 5 – Nápis o adlocutio
1 – Hadrianus – charakteristika a vojenské začátky
Po svém nástupu na trůn Hadrianus (vláda 117 – 138) byl akceptován armádou jako adoptovaný syn císaře Traiana, což vyvolávalo trochu pochybnosti, ale vládce pronesl v senátu řeč, která byla taktní a zdvořilá, kdy odpřisáhl senátorům, že žádného z nich nikdy nevydá na smrt. Rozšiřování velké imperia omezil a zvládl i odpor vnitřní opozice. Díky tomu, že se Hadrianus soustředil na obranu hranic, vznikala postupně stabilnější situace a tím vznikl prostor pro císařovo cestování po provinciích s velkým zájmem o vojenskou problematiku, kdy rozšířil Traianovy pravidelné i nepravidelné jednotky a začlenil je do armády. Začalo se rozlišovat mezi rozlišení mezi polními jednotkami a jednotkami na ochranu hranic, k jasnému rozdělení mělo dojít v císařství později. Nicméně mobilita se udržovala přechodnými přesuny menších oddílů, vexillationes z jedné základny na druhou.[1]
Hadrianova vojenská kariéra
Prvního větší Hadriánova postavení v armádě bylo jmenování tribunus laticlavius legio II Adiutrix v Panonii v roce 95 n. l.,[2] následovalo to samé místo u legio V Macedonica a u legio XXII Primigenia v Germánii. Byl zvolen náhradním konzulem (consul suffectus) v roce 108.[3] Na konci války pro Dákům velí legio II Adiutrix a při tažení proti Parthům v roce 114 je odměněn titulem legatus pro praetore [4] a zastává úřad místodržitele v Sýrii. V době Traianovy smrti k jeho akceptaci od legií vedla jeho vcelku úspěšná dráha velitele na Východě a Germánii Superior. Hadrianovo rozhodnutí opustit Mezopotámii a demontáž slavného mostu Apollodora z Damašku u Železných vrat na Dunaji nebyly v Římě přijaty vůbec kladně a k uspokojení vojska a prétoriánů byly rozdány peněžní dary.[5]
2 – Cesty císaře Hadriana
Po vzoru Augusta navštívil Hadrianus, jako zdatný cestovatel, mnoho provincií, mimo Itálii strávil císař více než polovinu své jedenadvacetileté vlády. Zdatný cestovatel je ještě mírné hodnocení, spíše byl „fanatický turista“ (Grant) i když jeho hlavní cíl spočíval v přání udržovat armádu. V roce 117 při návratu ze Sýrie projel Kilikií, Galatií, Bithýnií a přes Moesii Dákii a Panonii se dostal do Říma. V roce 121 se vydal na dlouhou cestu přes Galii, obě Germánie, kde navštívil vojenské jednotky, následovaly provincie Raetia a Norikum. V létě 122 se ocitá v Britanii, kde zřejmě zahájil stavbu obranného valu v délce 117 km. Na kontinent se vrátil do Galie a pokračoval do Hispanie. V roce 123 následovala Sýrie a provincie v Malé Asii aby dorazil v roce 124 do Athén, teprve poté se vrací do Říma. Další trip v roce již obsahuje severní Afriku. V následujících letech se vydává znovu na cesty, ale soustředíme se právě na jeho návštěvu Numidie.[6] Prakticky na všech cestách věnoval velkou pozornost armádě a velmi pečlivě dbal na každý detail. Trval na vojenské kázni a tuto ctnost oslavil i na mincích s nápisem DISCIPLINA AVGusti S. C. Mince představuje pochodujícího Hadriana, prostovlasého s vojenským pláštěm a svazkem v levé ruce, následovaný prétoriánským prefektem (praefectus pretorio) a třemi vojáky s legionářským orlem a dvěma vexiliemi.[7] Hadrianus se snažil odpovědět na slábnoucí disciplínu vojska reformami, které na jedné straně se týkaly zavedení nových zbraní a bojových technik a na druhé straně o věnování maximální pozornosti cvičení a výcviku. Hadrianus byl pravděpodobně sám zodpovědný za vytvoření ala I Gallorum et Pannoniorum catafracta (CIL XI, 5632), což byl jediný případ oficiálního zavedení těžce ozbrojených jezdců až do doby Severa Alexandera. Důraz na cvičení lze však najít v římských dějinách již dříve (Varro, Polybios). Kromě toho měli Římané od pozdní republiky nebo přinejmenším od raného augustovského věku ludi castrenses nebo armaturae, intenzivní a velkolepé formy tréninku, často s konotacemi zábavy.[8]
3 – Severní Afrika a legio III Augusta
První známky o stálé vojenské přítomnosti jsou od 30 let př. n. l., kdy je zmíněna legio III Augusta, jejímž symbolem byl Pegasus, se nejvíce podílela na vytváření provincie Africa. Nejenže bojovala s místními kmeny, ale podílela se velkou měrou na stavební činnosti, především cest, které se staly jednou ze základních strategických atributů rozkvětu provincií a byly využívány jak pro vojenské účely, tak samozřejmě i pro civilní dopravu lidí a zboží. Její základna byla Ammaedara, ta ovšem mohla pojmout pouze polovinu stavu legie, jedna kohorta měla známé místo určení a tím bylo Kartágo, jako sídlo prokonzula u něhož sloužila jako strážní a osobní jednotka. Krátce působila v severní Africe legie IX Hispana, která přišla podpořit římské síly v bojích proti povstání Tacfarina.[9] Vojenská přítomnost poté nebyla nijak velká a sestávala se z přibližně 28 000 vojáků a pomocných jednotek auxiliari v Numidii a v Mauretánii do 2. století n. l., přičemž armáda měla na starosti zajištění bezpečnosti území o rozloze 17 000 km².
V polovině 70. let se legie přestěhovala z Ammaedary (dnešní Haïdra) do Theveste (Tebessa), což bylo jedno z prvních rozhodnutí nového císaře Vespasiana. Většina druhé poloviny se později koncentrovala v regionu Lambaesis (dnešní Tazoult blízko Batny v Alžírsku).[10] Pevnost se začala stavět v době vlády císaře Traiana, kdy legii velel Munatius Gallus. Dále vzniklo Thamugadi (dnešní Timgad), celým název města zněl Colonia Marciana Traiana Thamugadi na počest sestry císaře Traiana Ulpii Marciany.[11] Tím se legie posunula více k mauretánským horám Hodna a Atlas a mohla být efektivněji zapojena do bojů proti divokým mauretánským kmenům a zároveň poskytovala ochranu farmářům. Legionářský legát v Lambaesis byl nyní zhruba 300 římských mil od prokonzula v Kartágu, takže tento krok výrazně zvýšil jeho operační nezávislost na jeho nominálním představeném a urychlil vývoj „Numidie“ v provincii. Několik auxiliaries bylo rozmístěno v širším okolí (cohorte Lusitanorum equitata, cohorte II Thracum II, ala Pannoniorum, Flaviana Numidica a další). Podobně jako jinde v impériu se síla auxilií téměř rovnala síle legie III Augusta.
ednotlivé auxiliaris tak kontrolovaly severní svahy pohoří Aurés, ale většina africké armády byla umístěna v ústředním sektoru Numidie a všechny jednotky spadaly pod velení legatus Augusti pro praetore legionis III Augustae. Armáda však byla malá a Février docela vtipně popsal vojenskou sílu jako „pozoruhodně malou, koncipovanou spíše pro policejní akce než pro válku“.[12]
Konsolidace římské autority v Mauretánii za Hadriánovy vlády se uskutečnila s podporou auxilií z kmene Musulamiů.[12] Počet auxiliarii v severní Africe rostl až do pozdně římského období a jejich příslušníci byli čím dál více příslušníci různých kmenů několik z nich zaznamenalo skvělou kariéru, což je příkladem Lusia Quieta a jeho účast ve válkách císaře Traiana.[14]
4 – Cvičení armády v Lambaesis v roce
Jak již bylo zmíněno, mezi jinými návštěvami byla v severní Africe cílem i vojenská přehlídka a cvičení jednotek legio III. v Lambaesis. Lambaesis bylo dost možná založeno již za punských válek, ale jisté je založení vojenského tábora v době císaře Traiana. Místo je vysoko, 622 m nad mořem. Když byla v letech 197 – 198 n. l. oficiálně vytvořena provincie Numidia, stala se Lambaesis hlavním městem.[15] Obyvatelstvo tvořili romanizovaní Berbeři, vojáci z třetí legie a římští kolonisté. Zbytky římského tábora a města se rozkládají na u pohoří Aurés a tvoří je vítězné oblouky Septimia Severa a Commoda, zbytky lázní, amfiteátru, chrámů a akvaduktu spolu se zbytky obytných domů.[16]
Tábor, nesprávně nazývaný tábor auxiliari, kde se konalo cvičení je založený pravděpodobně při návštěvě Hadriana v roce ….Tábor byl postavený při příležitosti návštěvy Hadriana. Původní tábor (datovaný do roku 81 n. l. se nacházel v Lambaesis v severní části civilní části. Tábor v Lambaesis byl založen, tak jako jiné vojenské tábory na mírném svahu tak, aby velící důstojník mohl přehlédnout vojáky buď nastoupené nebo při cvičení. Dvě ulice rozdělovaly tábor na čtyři nestejnoměrné části Budova, nesprávně nazývaná praetorium, bylo umístěné na křižovatce hlavních cest. Praetorium je nejviditelnější památkou ve městě.[17] Areál nebo cvičiště v Lambaesis měl přibližně 220 metrů čtverečních ohraničený obvodovou zdí o tloušťce 60 cm s pouze dvěma branami. Tribunál nebo vyhlídková plošina byla umístěna ve středu kampusu obklopeného úzkou dlážděnou plochou. Na tribunálu stál pouze jediný korintský sloup 9 m vysoký a umístěný na 2 m vysokém podstavci. Právě na tomto podstavci stojí nápis zaznamenávající byly zaznamenány projevy Hadriana k africké armádě.[18]
Adlocutio k římským jednotkám
Aby bylo možné lépe pojednat o jediném podstatném dochovaném textu císařského projevu k armádě, je dobré se zmínit o typech provolání císaře nebo velícího generála k vojsku. Zatímco přísaha věrnosti neboli sacramentum byla udělována jako připomínka povinnosti vojáka vůči jeho státu, bylo na jednotlivém generálovi, aby skutečně prosadil kázeň mezi řadami. Na konci republiky byly legie vychovávány jednotlivými generály a vděčily jim za veškerou svou loajalitu (Marius, Sulla, Pompeius, Caesar). Pro mnoho vojáků byl jejich generál patronem a ochráncem, na kterém záviselo jejich vlastní štěstí. Proto bylo již v době republiky časté a téměř nezbytné, aby velitel promluvil k vojsku a morálně jej připravil na bitvu; v řeči mohl také nastínit taktické záměry nebo nasazení jednotlivých druhů vojska.
To bylo předmětem proslovu k armádě, které Římané nazývali adlacutio a popisuje je mnoho antických spisovatelů. Jedná se o jednu nejrozšířenějších formulí římského umění, kdy konvence je pravidelně zobrazována v jednotlivých postavách, jako je slavný Augustus z Prima Porta. Zprávy o císařských projevech lze nalézt u různých autorů, jako je Cassius Dio, Héródianos, Josephus, Plutarchos, Suetonius, HA nebo Tacitus.[19] Nejpůsobivějším důkazem císařského projevu je však série nápisů z pomníku na cvičišti vojenské základny v Lambaesis v severní Africe, který zaznamenával projev císaře Hadriána v roce 128 n. l.[20] Je možné, že se Arriános ve svém díle Tactica odvolává na projev Hadriana v Lambaesis, jeho dílo vzniklo až po projevu a obsahuje termíny nebo fráze manévrů shodné s těmi, jenž byly nalezeny v Africe.
Popis adlocutio v nápisu lLS 2487 (CIL 08,02532=CIL 08,18042)
Nápis byl vytesán na čtvercové základně čestného sloupu vztyčeného na přehlídce mimo legionářskou základnu. Byl asi dva metry vysoký a jeho čtyři strany lemovaly dvakrát čtyři pole s textem. Pokud by se člověk přiblížil k památníku z pevnosti, viděl by uprostřed hlavní věnování (imperátoru Caesaru Hadrianu Augustovi a tak dále), obklopené osmi fragmenty textu.[21] Rozumná část textu je srozumitelná a z něj můžeme odvodit, že Hadrian skutečně mluvil s nejméně šesti různými skupinami vojáků během dvou týdnů. Bohužel pomník nakonec zchátral a rozpadl se a do konce 19. století byla velká část mramorového obložení vydrancována zloději. Ze šestnácti zapsaných bloků byly získány pouze čtyři a také více než sto menších fragmentů, takže nám zůstala přibližně jedna třetina původního textu. Nápis se skládá ze tří částí: věnování, proslov k legii a proslov k pomocným jednotkám. Čteme o házení oštěpem, stavění zdí a útoku kavalérie; dozvídáme se i drobné detaily (hlídači by mohli používat psy); a získáme představu o povaze římské třídní společnosti a jejím vlivu na armádní hierarchii.
Proslov byl adresován kohortě II Hamiorum, nejmenované kohortě a k jízdní ala I Pannoniorum. Dále jízdě kohorty VI Commagenorum, kohortě II Flavia Afrorum a kohortě I Chalcidenorum a ještě jedné smíšené kohortě. Pochvalně se zmínil o primi ordines i dalších centurionech a skládá hold důstojníkům v čele s legátem Quintem Fabiem Catullinem,[22] (kterého Hadrianus oslovuje legatus meus, můj zástupce) od kterého byl Hadrianus informován o personální situaci a proběhlých přesunech jednotek (jedna kohorta např. odešla sloužit do Kartága).[23] Osloveni byli i principes z druhých řad i hastati z třetích.
Až na pár drobných výjimek, kdy jezdci vyrazili příliš brzy, císař poukázal na to, že by přehlédl jejich větší nedostatek výcviku způsobený nedávným kolísáním personálu a změnou místa, ale byl ohromen a potěšen, když zjistil, že to nebylo třeba. K nepojmenované, tudíž neznámé jízdní jednotce ala Hadrianus poblahopřál k jejich dobře provedenému tzv. kantaberskému manévru,[24] který připomínal skutečnou bitvu a nabídl některé ze svých vlastních nápadů na taktiku jízdy.[25] Tento manévr provedla i kohorta VI Commagenorum. Cvičení zahrnovalo i rychlou výstavbu pochodového tábora s postavením kamenných hradeb okolo tábora a vyhloubením příkopu. Je třeba poznamenat, že na konci každého hodnocení jednotky Hadrian vždy pochválil velitele jednotek a svého legáta.[26]
Z proslovu císaře Hadriana k jednotce VI Commagenorum:
„Pro jízdu smíšené kohorty bývá vždy těžké udělat dobrý dojem. Zvláště pak, následuje-li po ukázce výcviku aly, která na cvičišti zabírá mnohem větší prostor. Má více jezdců vrhajících kopí, předvádí spoustu obratů, vytváří těsnou kantaberskou formaci a vzhledem k vyššímu příjmu má i kvalitnější koně a lepší vybavení. Vy jste všechny tyto nevýhody překonali svým nesmírným nasazením navzdory panujícímu vedru! Navíc jste metali kameny z praků, bojovali oštěpy a vaše koně byli rychlí. Za tím vším je patrná mimořádná péče mého legáta Catullina….“[27]
Nápis Lambaesis je tedy užitečný k pochopení toho, co římští vojáci skutečně dělali, ale je třeba zdůraznit, že účelem tohoto textu nebylo nabídnout popis každodenního života v kasárnách. To už vojáci věděli a znali. Šlo o posílení disciplíny: vojáci byli chváleni, protože plnili rozkazy. Toto poselství je nejzřetelněji vyjádřeno v závěrečné poznámce Hadriánova proslovu k jezdcům Šesté kommagenské kohorty:
Vynikající mužnost toho urozeného muže Catullina, mého zástupce, se projevuje tím, že pod tímto velitelem jste takovými muži.[28]
Mince
Mattingly poznamenal, že s vydáním „cestovní série“ mincí, jejíž součástí je zobrazený aureus, bylo římskému lidu ukázáno, jak impérium fungovalo. Provincie nebyly pouhými závislá území, ale přispívaly k udržování celku; každý z nich potřeboval a dostával osobní pozornost císaře během období relativní stability. Různé interakce císaře s provinciemi jsou ukázány na různých typech seriálu.
Kde je Hadrian zobrazen ve své roli mecenáše provincie Afrika, klíčového producenta obilí pro město Řím – jak o tom svědčí obilné klasy umístěné mezi dvěma postavami. V roce 128 n. l. se Hadriánův příjezd do africké provincie časově shodoval s obdobím dešťů, které ukončily dlouhé sucho, což je dobré znamení, které by pro ty, kdo mají sklony k pověrám, bylo považováno za důkaz císařovy přízně u bohů.[29]
Hadrian AV Aureus. Řím, 134-138 n. l. HADRIANVS AVG COS III P P, poprsí s prostou hlavou z pravé strany / RESTITVTORI AFRICAE, Hadrianus, togato, stojící vlevo, držící roli v levé ruce a natahuje pravou ruku, aby zvedl klečící postavu Afriky, jenž má na hlavě pokrývku ze sloní kůže a drží obilní klasy; mezi postavami jsou rovněž dva kukuřičné klasy v zemi.
Poznámky:
1 – Grant – Hadrianus str. 94
2 – V legii působil jako legatus legionis i Marcus Valerius Maximianus, známý z nápisu na Trenčínské skále
3 – HA – Hadrianus, 3,9
4 – Komoróczy, Vlach str. 60
5 – Zaroski
6 – Barett, str. 215
7 – Grant – Hadrianus str. 95
8 – Ancient Warfare
9 – Watkons, DIR– Legio III Augustae
10 – Cherry str. 50
11 – Watkins, DIR, Legio III Augusta. Rovněž M. A. Haddadou: Dictionnaire toponymyque et historique de l´Algerie.
12 – Févriér „Urbanisation et urbanisme de l’Afrique romaine“
13 – Vanacker, Blood, Power and Profit, str. 235
14 – Vanacker: Aedemon, Lusius Quietus and Baquates. L. Quietus jako velitel maurské auxilia v římské armádě získal císařskou prestiž díky dáckým válkám, poté bojoval proti Parthům a nakonec se stal místodržícím v Palestině. Antičtí autoři jej řadili mezi nejvýznamnější generály římské říše (viz Dio Cassius 68.3.3, 68.32.5). Židovské povstání bylo nazváno Kitosova válka (zkomolené Quietus) v letech 115 – 117, které jím bylo krvavě potlačeno. Zavražděn z neznámého důvodu (snad na příkaz císaře Hadriana z obavy jeho velké obliby u lidových mas).
15 – Marcillet – Jaubert
16 – Le Bohec, 1989
17 – Cagnac, str. 38. Praetorium se nazývalo proto, že nejvyšším soudcem v době války byl praetor
18 – Speidel, str. 6
19 – Zaroski, str. 15
20 – Le Bohec, 2002
21 – Livius.org
22 – Quintus Fabius Catullinus byl voják a římský politik, konzul v roce 130, V Africe byl podle vojenského diplomu činný od října 127 n. l. do března 129. EDCS-51000155
23 – Goldsworthy, str. 93
24 – Kantaberský kruh (latinsky: circulus cantabricus) byla vojenská taktika zrozená ve válce na starověkém Pyrenejském poloostrově. Používala ji starověká a v menší míře středověká lehká jízda vyzbrojená kopími nebo luky. Jak uvádí Flavius Arrianus (Táctica), byla to nejobvyklejší forma střetu, která se objevila v boji kantabrijských kmenů, a Řím ji přijal po kantabrijských válkách. První dokument, který se o ní zmiňuje je Hadriánův projev. Jde o podobná manévr jako u středověké jízdy, nazvané karakola. Wikipedia en, cz
25 – Speidel, str. 7
26 – Zaroski str. 39 – 40
27 – Goldsworthy, str. 93
28 – Livius.org
29 – Roma Numismatic Limited
Zdroje:
Dio Cassius: Historia na Lacus Curtius
HA: Portréty světovládců I (Scriptores historiae Augustae I)
Cagnat, R.: Lambèse, 1893
CIL: Corpus Inscriptiones Latinae, Epigraphic – Datenbank Clauss / Slaby
ILS: Inscriptiones Latinae Selectae 2487
Barett, A. A.: Životy císařů, 2012 (Lives of the Caesars 2008)
DIR – De Imperatoribus Romanis
Grant, M.: Římští císařové, 2010 (The Roman Emperors, 1985) Cherry, D.: Frontier and Society in Roman North Africa, 1998
Grant, M.: Dějiny antického Říma, 1999 (History of Rome), 1978 Goldsworthy, A.: Armáda starého Říma, 2010 (The Complete Roman Army, 2003)
Goldsworthy, A.: Ve jménu Říma, 2009 (In the Name of Rome- The Man who Won the Roman Empire, 2003) Hekster, O.: Fighting for Rome: The Emperor as a Military Leader, 2007
Zaroski, G.: Adlocutiones: Imperial Address to the Roman Army (27 B.C. – A.D. 235) A Thesis Submitted to the School of Graduate Studies, McMaster University, 2009
Le Bohec, Y.: La Troisième Légion Auguste, 1989, Études d´antiquités africaines
Le Bohec, Y.: Les discours d´Hadrien en Afrique, 2002, Bulletin de la Société Nationale des Antiquaires de France Lee, G., Whittaker, H., Wrightson, G.: Ancient Warfare_Introducing Current Research, Vol. 1, 2015 Marcillet – Jaubert, J.: The Priceton encyclopedia of Classical Sites. ed. Stillwell, MacDonald, McAlister, Holland, 1976
Speidel, Michael P.: Hadrian´s Lancers, 2006, Antiquités africaines,
Komoróczy, B. Vlach, M.: Příběhy civilizace a barbarství – Pod nadvládou Říma, 2019
Vanacker, W.: Blood, Power and Profit, 2014
Vanacker, W.: Aedemon, Lusius Quietus and the Baquates, Ties of Resistance and Cooperation, 2011 in Mnemosyne, Journal of Classical Studies, 2013
Labrador, E. P.: Los auxiliares cántabros del elército romano y las maniobras de la caballería roomana, 2018
www.livius.org
https://www.romanumismatics.com/historicarticles?view=article&article_id=24forum ancient coins
https://digi.ub.uni-heidelberg.de/diglitData/tmp/pdf/cagnat1893.pdf
