Dva slavné funerální nápisy
by Pavel Hlinovský · Published · Updated
Demessor z Mactaru
Města Colonia Aelia Aurelia Mactaris v provincii Africa Proconsularis. Básnický epitaf z let 260 – 270 n. l., je jeden z nejzajímavějších nápisů římské provinční historie. Autor je znám pouze z dílčí pohřební stély, na které po sobě zanechal báseň. Popisuje člověka z velmi chudých vrstev obyvatelstva, který se svou pílí vypracoval ve váženého a bohatého muže.
CIL VIII, 11824 = ILS 7457
Moje kolébka stála v chatrči chudých rodičů,
kteří neměli žádné peníze a byli bez pomocníků.
Od té doby jsem se živil prací na venkově
nikdy jsem neodpočíval, neměl jsem žádné volný čas.
Když rok přinesl zralé obilí, nastala doba žní,
byl jsem první, kdo sklízel obilí
a když ženci vydali se na pole a cestovali zemí,
po nomádskou Cirtu nebo k Jupiterovým polím,
byl jsem nejrychlejší; byl jsem předním z ženců,
a zanechal jsem za sebou spoustu snopů.
Sklidil jsem dvanáctkrát obilí pod pálícím sluncem,
pak jsem se stal vedoucím žencem
a jedenáct let jsem vedl skupiny,
které sklízely každé pole v Numidii.
Můj šetrný život a toto úsilí
přinesly úspěch a udělali mě pánem domu.
Stal jsem se majitelem velké vily,
a kdo tam žije, nikdy není v nouzi.
Život mi také nabídl mnohé pocty:
byl jsem zvolen do městské rady.
V chrámu měl jsem místo s čestným sedadlem
a začínaje jako chudý chlapec, stal jsem se cenzorem.
Zplodil jsem děti a viděl je vyrůstat v mladé muže
a viděl jsem také jejich potomky
Tím, že jsem žil dobře, strávil jsem mnoho krásných let,
kterým žádný zlomyslný jazyk neublížil žádnou výčitkou.
Milí lidé, naučte se žít vaše životy bez provinění,
kdo žije bez viny, získal právo bezúhonně zemřít.
V básni z druhé poloviny 3. století jsou popisováni nájemní ženci (demessores) i vedoucí ženců ( ductor turmae messorum), se vyskytovali v severní Africe zřejmě v hojném počtu, daném vysokou produkcí obilí v daném regionu Afriky Proconsularis a Numidie. Autor epitafu byl zvolen městským censorem, který zodpovídal za veřejnou morálku, jeho úkolem byl také odhad majetku občanů a jeho povinností bylo zadávat výběrová řízení na projekty, které měly být financovány státem. Na obou stranách stély jsou záznamy o dvou zemřelých -Mulceius Maximus, zemřel ve věku 30 let a S. Aurelius F… zemřel ve věku 40 let. Tyto nápisy pocházejí pravděpodobně ze 4. stol.
Existuje dále několik podobných stél, na kterých je ve stručnosti a básnickou formou, zachycen život prostého člověka. Pokud se text týká zemědělství, všichni usilovali o uznání jako dobrých farmářů, bonus agricola. Je pravděpodobné, že se tím odvolávají na dlouholetou tradici v římském světě, která klade vysokou morální hodnotu v zemědělské činnosti. Stejně jako římská literatura zobrazovala ctnostnou římskou ženu, která neustále točila vlnu nebo tkala na tkalcovském stavu, tak autoři zobrazovali rovněž ideálního muže, který je zaměstnán vedením své farmy. Stejně tak je pravděpodobné, že když se severoafričtí farmáři dostali do kontaktu s římskými idejemi během šesti století římské nadvlády po třetí punské válce v roce 146 př. n. l., domorodí obyvatelé je selektivně přijali a přeformulovali v procesu akulturace.
Mauzoleum rodiny Flaviů
CIL 8.211 – 216
Známa je také nejdelší latinská báseň (carmen) na mauzoleu rodiny Flaviů T. Flavia Secunda o 110 řádcích z třípatrového pomníku, vysokého 14 metrů. Je postaven vedle silnice vedoucí ze Suffetuly do Thelepte u města Cilium (dnešní Kasserine v Tunisku). Epitaf z druhé poloviny 2. stol. n. l., popisuje autor otcovu 33 let trvající vojenskou službu, zemědělskou činnost rodiny spojenou s pěstováním vinné révy a zavlažováním suchých pozemků. Mauzoleum obsahuje rovněž 6 nápisů s odkazem na 15 členů rodiny. Báseň má společné téma – zemědělskou činnost, ale zároveň tento epitaf naznačuje, že autor měl i značné tehdejší klasické vzdělání. Nápis je nejdelší zachovaná carmen epigraphicum z římské říše. CARMEN zkoumá římské veršované nápisy o důležitý projev komunálního umění v římské literární a vizuální kultuře. Že jsou památky v severní Africe ve zachované ve značném počtu, dokládá fakt, že na území dnešního Tuniska je zaznamenáno přes 340 podobných mauzoleí.
Zdroje:
CIL – Corpus Inscriptionum Latinarum
ILS – Inscriptiones Latinae Selectae
D. L. Stone: Culture and Investmens in the Rural Landscape, The North Africa. Bonus agricola, 1998
R. Pearse: The harvestor who become a magistrate – an inscription from 260-270 ad, 2020
J. J. Sawyer: A commentary on the verse inscription on the tomb ogf the Flavii at Cilium, 2008
A. Wilson: Harbour to Desert, Emporium to Sanctuary: Response in Bolletino di Archeologia online, Volume speciale
https://carmen-itn.eu/project-description/