Cassiodorův popis cirku
Dopis 3. 51 Král Theodorich pretoriánskému prefektovi Aniciovi Probovi Faustovi.
Dopis napsaný Flaviem Magnem Aureliem Cassiodorem Senatorem (488-583) jménem ostrogótského krále Theodoricha Velikého, který navzdory některým absurditám má uvedený popis Circus Maximus velkou hodnotu, jelikož je po popisu Dionysia z Halikarnassu hlavním zdrojem v dané oblasti. Doprovodný plán (s drobnými obměnami převzatý ze Smithova „Slovníku starožitností“) jej, snad učiní srozumitelným, protože jako většina dopisů Cassiodora je popis vzletný. Dopisy jsou shromážděny v Cassiodorových Variae epistolae a jsou souborem ediktů, oficiálních dopisů a dokumentů psaných Cassiodorem jménem Theodoricha.
„Ačkoli jsou stálost ctihodná ochota mezi umělci vzácné, tím cennější jsou, když je mezi nimi prokazatelná opravdová pevná vůle. není u nich příliš běžnou ctností, proto s o to větším potěšením zaznamenáváme věrnou oddanost Thomase, který sem přišel před dávnými časy z Východu a který se, když se stal mistrem vozatajství, rozhodl podporovat sídlo naší říše a proto jsme se rozhodli, že bude odměněn měsíční odměnou. Přijal tehdejší poraženou stranu v závodech vozů a dovedl ji k vítězství – vítězství, kterého dosahoval tak často, že závistiví soupeři prohlašovali, že vítězí pomocí čarodějnictví.“
„Pohled na závod vozů (spectaculum) vyhání morálku a vyvolává ty nejmalichernější sváry; je to prostředek, který vyprázdní čestné chování, neustálý pramen hádek: věc, kterou antika začala jako náboženskou záležitost, ale kterou hašteřiví potomci proměnili ve sport.“
„Říká se, že Oinomaus nejprve předvedl tento sport v Elidě, městě v Asii, a poté ho Romulus, v době únosu Sabinek, předvedl v surovější podobě v Itálii, přičemž žádné budovy pro tento účel ještě nebyly založeny. Dlouho poté Augustus, pán světa, pozvedl svá díla na stejnou úroveň, jakou byla jeho moc, a vybudoval budovu úžasnou i pro Římany, která se táhla daleko do Vallis Murcia.[1] Tato obrovská masa, pevně obklopená kopci, uzavírala prostor, který byl uzpůsoben k tomu, aby se stal dějištěm velkých událostí.
Dvanáct bran u vchodu, bissena ostia (na plánku A) představuje dvanáct znamení zvěrokruhu. Ty se náhle a rovnoměrně otevírají lany spouštěnými hermulami, [2] (malými pilastry, na plánku H). Čtyři barvy, které nosí čtyři strany. Vozatajové představují roční období: zelená pro bujné jaro, modrá pro zamračenou zimu, červená pro planoucí léto, bílá pro mrazivý podzim. V celé podívané tak vidíme odhodlání reprezentovat díla Přírody. Dvojspřeží Biga [3] je vytvořeno jako napodobenina měsíce, čtyřspřeží Quadriga slunce. [4] Cirkusoví koně (equi desultorii), kterými sluhové cirku oznamují rozjížďky (missos), které se mají běžet, napodobují rychlost jitřenky. Tak se stalo, že zatímco se domnívali, že uctívají hvězdy, znesvětili své náboženství tím, že ho parodovali ve svých hrách.“
- 1 – Vallis Murcia je latinský název údolí v Římě mezi Palatinem a Aventinským pahorkem
- 2 – Slovo vychází ze zvláštního druhu soch boha Herma, u kterých byla modelována pouze hlava a někdy i bysta, zbytek tvořil čtyřrohý sloupek. V cirku k držení lana nebo tyče, která držela dveře boxů ( carceres ) zavřené, dokud vozy nedostaly signál k vyjetí.
- 3 – Biga je vůz tažený dvěma koňmi, představoval Lunu. Vozataj se nazýval bigarius.
- 4 – Quadriga (kvadriga) je vůz tažený čtyřmi koni zapřaženými vedle sebe. Bůh Slunce Helios byl zobrazovaný v quadrize.
„Nedaleko od startovních bran je ke každému pódiu (balkonu) nakreslena bílá čára, aby soutěž mohla začít, jakmile ji kvadrigy projedou, aby nerušily diváky ve výhledu svými pokusy dostat se jeden před druhého.“ Kolem kuželů, metae [5] probíhá vždy sedm okruhů do jednoho kola, analogicky s dny v týdnu. Samotné metae mají, stejně jako dekani (dekády) zvěrokruhu, každý se třemi vrcholy, kolem kterých krouží rychlé kvadrigy jako slunce. Kola označují hranice mezi Východem a Západem. Kanál (Euripus), který obklopuje Cirkus, nám představuje obraz moře, odkud pocházejí delfíni, kteří sem plavou po vodách. [6] Vznešené obelisky se tyčí k nebi; ale horní je zasvěcen slunci, spodní měsíci: a na nich jsou posvátné rituály starověkých vyznačeny chaldejskými znaky místo písmen.
Spina (střední zeď nebo páteř) zobrazuje úděl nešťastných zajatců, protože římští generálové, šlapající po svých nepřátelích, sklízeli obdiv, který byl odměnou za jejich práci. Mappa (ubrousek, kousek látky), který je dodnes viděn jako signál při hrách, se tímto způsobem dostal do módy. [7] Jednou, když se císař Nero zdržoval u večeře a lid se jako obvykle netrpělivě těšil na začátek podívané, nařídil, aby ubrousek, kterým si utíral prsty, byl vyhozen z okna na znamení, že dává potřebné svolení. Proto se stalo zvykem, že vystavení ubrousku dávalo určitý příslib budoucích událostí.“
- 5 – Ve starověkém římském Circus Maximus byly metae (j. č. meta) tři ikonické otočné sloupky ve tvaru kužele umístěné na každém konci spina (centrální bariéra). Fungovaly jako klíčové otočné body pro vozy a byly nejnebezpečnějšími částmi. Při závodě se minuly mety třináctkrát.
- 6 – Viz poznámka 8
7 – Mappa je popsána: https://antickepamatky.cz/umeni-a-epigrafie/missorium-ardabura-aspara/ Pozn.: 2
“ Circus se tak nazývá podle svého kruhového průběhu a circenses podle okruhu mečů, protože v dávných dobách starověku, než byla pro tento účel postavena propracovaná budova, se dostihy konaly na zelené trávě a davy byly chráněny řekou na jedné straně a meči (enses) vojáků na druhé.
Také poznamenáváme, že pravidlem této soutěže je, že se rozhodne ve dvaceti čtyřech rozjížďkách, což je stejný počet jako počet hodin dne a noci. Ať se nepovažuje za bezvýznamné, že počet kruhů kolem branek je vyjádřen kladením vajec [8] protože tento symbol, ač je opředen mnoha pověrami naznačuje, že se odtud něco zrodí. A ve skutečnosti můžeme dobře pochopit, že se z nich zrodily přelétavé a nejnestálejší způsoby které jsou přizpůsobené ptačím matkám, která tato vejce snesla. Bylo by dlouhé podrobně popisovat všechny ostatní body římského cirkusu, protože každý z nich zřejmě pramení z nějaké zvláštní příčiny.
- 8 – Kolikrát vozatajové objeli cíl, bylo naznačeno velkými dřevěnými vejci, která byla vyvěšena na nápadném místě na spině. Vejce zde byli proto, že Castor a Polux, mýtičtí jezdci vzešli z vejce a oni sami byli patroni závodů. Zdá se, že na odpovídajícím místě poblíž druhého konce spiny byly ke stejnému účelu použity figurky delfínů (od roku 33 př. n. l.) Na drahokamu Cilurnum (vyobrazeném níže) můžeme spatřit čtyři vejce poblíž jednoho konce páteře a čtyři tvory, kteří mohou být delfíny, poblíž druhého, což naznačuje, že čtyřkolky provedly čtyři ze sedmi okruhů, které představují missus (rozjížďky) projeté kvadrigami. Poznámka Cassiodora, že Castor a Polux jsou pověry, je jasná z pozice křesťana.
„Poznamenáme pouze to, co je nanejvýš zvláštní, že v těchto nadevše jiných představení jsou lidské mysli unášeny vzrušením bez ohledu na vhodnou střízlivost charakteru. Pokud by Zelený vozataj zvítězil: část lidí by byla zoufalá. Pokud se dostanou do vedení Modří, dav občanů je tím zasažen, Diváci jsou zraněni u srdce, i když neutrpěli žádnou ztrátu; a vrhají se s takovou dychtivostí do těchto prázdných soutěží, jako by v sázce bylo celé blaho ohrožené vlasti.
„Donuceni tlakem lidu jsme nuceni podporovat tuto instituci z nutnosti vyhovět většině lidí, kteří ji vášnivě milují; vždycky je to hrstka lidí, kteří se nechají vést rozumem, zatímco dav touží po vzrušení a zapomnění na své starosti. Proto, protože i my musíme někdy sdílet pošetilost našeho lidu, ochotně se postaráme o výdaje cirku, ať už náš úsudek schvaluje sebemenší část této instituce.“
Zdroje:
- Cassiodorus Senator: Variae by Thomas Hodgkin: Being A Condensed Translation Of The Variae Epistolae of Magnus Aurelius Cassiodorus Senator, e-book 2006·
- Dionysius z Halicarnassu: Roman antiquities, Book VII, na Lacus Curtius, Loeb Classical Library edition, 1940·
- W. Smith, A Dictionary of Greek and Roman Antiquities, 1875 na Lacus Curtius·
- C. Scott Ames: Rome´s seat of passion? An assessment of the archeology and History of the Circus Maximus, 2015
- James Grout: Encyclopedia Romana https://penelope.uchicago.edu/encyclopaedia_romana/index.html
