Reccopolis
Většina historiků a archeologů se shoduje: 6. století n. l. nebylo pro život snadné. Západní část římské říše se začala rozpadat v předchozím století, což uvrhlo velkou část kontinentu do ekonomických, politických a sociálních otřesů, z kterých ale vyrostli dva státy ostrogótské království v Itálii a vizigótské království ve Španělsku. Navíc první vypuknutí a časté opakování dýmějového moru mělo za následek odhadem miliony úmrtí. Rovněž nepřízeň počasí po intenzivní sopečné erupci v roce 536 n. l. způsobila neúrodu a narušení potravinových řetězců a k tomu se přiřadila ztráta území, především severní Afriky. Nebylo kde brát odvedence do armády, ubylo plátců daní, takže toto období lze charakterizovat jako velmi špatné období v zaznamenané lidské historii. Politická i hospodářská situace vyvolávala časté nepokoje.
Jedním z důsledků těchto nepokojů bylo, že ve většině Evropy chátrala mnohá městská centra, což byl proces, který začal o několik století dříve, když římský stát poprvé začal slábnout. Jedním z důležitých faktorů byl nový vztah mezi velkými pozemkovými magnáty a různými vrstvami venkovského obyvatelstva. Tímto vztahem se stala ochrana, či záštita – patrocinium, poskytovaná vlastníkem půdy různým zájemcům z řad obyvatelstva venkova, ale i měst. Města a obce, kdysi charakteristické znaky římského světa a základní nástroje římského správního systému, byly stále více opouštěny. Masy lidí utíkaly na venkov ve snaze o přežití. Západní civilizace se již nenávratně proměnila.
Nedávný archeologický výzkum v Iberii, na okraji bývalé Římské říše, však přináší jiný příběh. Odhaluje, jak se na pozadí tohoto chaosu se Vizigótům podařilo založit velmi silné království v post římském světě, vyrostlém na základu římských provincií a převzetí římského správního systému. Vizigótové dorazili do Hispanie na začátku 5., století, kdy se římská vláda hroutila. Během následujících dvou století Vizigóti sjednotili politicky roztříštěnou krajinu a přinesli zdání stability do regionu sužovaného staletími násilím a nejistotami. Zavedli nové daňové a právní systémy a obnovili obchod se širším středomořským světem. Vizigóti také dokázali zdánlivě nemožné, v převážně deurbanizovaném světě začali stavět města. Určité úsilí bylo vynaloženo i na renovaci a rozšíření již zavedených center, jako je Toledo, které se stalo hlavním městem nového vizigótského království, ale Leovigild a jeho nástupci se také pustili do výstavby zbrusu nových měst, což byl vzhledem ke krizovým podmínkám ve většině Evropy ambiciózní podnik. Písemné prameny naznačují, že Vizigóti založili nejméně čtyři nová městská centra, ale pouze dvě z nich, popisované Reccopolis a Victoriacum v Álavě, lze s jistotou identifikovat
Založení Reccopolis bylo součástí demonstrace moci monarchie. Založení města je imperiální výsadou, takže vybudováním Reccopolis Leovigild ukončuje fikci, že císař měl stále nároky na Španělsko. Byl to jeden z vrcholných úspěchů krále Leovigilda, který vládl 568–586 n. l., jednoho z nevýznamnějších vládců Vizigótů a také Svébů (svébským králem byl v letech 585-586). Král založil město jako oslavu svých úspěchů po taženích proti Svébům, potlačení povstání v jihovýchodní Iberii a vítězství proti Byzantincům, takže většina poloostrova byla sjednocená. Založení města nebylo tedy z ekonomické, či populační potřeby.
Pro Leovigilda existoval ještě jeden důvod, proč potřeboval vybudovat nové město–přesně to dělali římští císaři. Ačkoli Římané byli jejich rivaly, Vizigóti byli silně ovlivněni kulturou a symboly říše. Po svém nástupu k moci se Leovigild začal zobrazovat ve stylu byzantských císařů a převzal oděv a královské roucho svých východních protějšků. Na mincích, které si nechal razit, se zobrazoval v diadému a plášti podle módy byzantských vládců. Po staletí římští císaři stavěli nová města nebo přejmenovávali stávající po sobě nebo členech císařské rodiny, aby propagovali svou autoritu a vtiskli svému území své jméno. V rámci záměrného programu napodobování chování římských císařů, který vědci označují jako aemulatio imperii, Leovigild pojmenoval své nové město Reccopolis po svém synovi a dědici Reccaredovi. Poselství bylo jasné. Leovigild se prohlašoval za zakladatele nové dynastie, která měla vládnout Hispánii jako rovnocenná moc velkým Byzantincům.
Reccopolis je dnes výjimečným příkladem post římského městského urbanismu a osídlení, které vzniklo uprostřed chaosu a nejistoty v Evropě 6. století. Ve Středomoří je velmi málo nových měst (ex novo), založených v době: „….kdy bylo proměněno vizigótské království ve španělské impérium.“ (Wolfram 1990)
Vizigótský kronikář, Jan z Biclara, zaznamenává, že Leovigild založil město Reccopolis v roce 578 n. l. a vybavil ho „nádhernými budovami.“ Dnes se pozůstatky těchto budov nacházejí na náhorní plošině, která se tyčí nad břehy řeky Tajo ve střední španělské provincii Guadalajara a je vzdálené necelé dvě hodiny jízdy od Madridu. Založení vizigótské osady v regionu přilákalo davy lidí, kteří se usadili v novém městě a vytvořili satelitní komunity v jeho okolí.
Ačkoli vizigótské řemeslné zpracování, technologické znalosti a inženýrské dovednosti nebyly tak pokročilé jako u římských stavitelů před nimi, monumentálnost Reccopolis je nicméně působivá. Město bylo chráněno dvoumetrovou obrannou zdí, která se na některých místech zachovala až do výšky 5 metrů. Ta uzavírá plochu asi 20 hektarů, která chránila populaci až 2 000 obyvatel. Vykopávky uvnitř hradeb umožnily archeologům nahlédnout do toho, jak byla vizigótská města koncipována a navržena.
Reccopolis je důležité, protože jako nový základ odráží urbanistické ideály konce 6. století a ukazuje, jaká by města mohla být bez již existující římské kostry. Architekti Reccopolisu se vzdali mnoha rysů klasického římského města. Reccopolis nemělo žádné fórum, žádný lázeňský komplex, žádná divadla, žádné cirky ani žádné arény pro veřejná představení. V srdci nového vizigótského města ležel impozantní palatinský komplex. Tento obrovský komplex byl centrem občanských, administrativních, fiskálních a náboženských aktivit a pravděpodobně v něm sídlili vládnoucí aristokraté Reccopolisu
Zdi a střechy obrovského palatinského komplexu v Reccopolis se kdysi tyčily vysoko nad krajinou jako symbol vzrůstajícího vizigótského státu. Tato městská čtvrť, postavená na nejvyšším bodě města, sloužila jako sídlo nové vizigótské monarchie a správy. Naproti velkému otevřenému náměstí stál kostel, jeden z největších v té době v Hispanii. Zahrnoval rozlehlé dlážděné nádvoří, řadu obrovských vícepatrových budov, z nichž největší je dlouhá více než 145 metrů a krásně zdobenou křesťanskou baziliku. Monumentální brána sloužila lidem z této čtvrti přejít na ulici plnou obchodů a domů. Reccopolis bylo podle všeho bohatým a pulzujícím městem, které žilo způsobem, jako jen málokteré jiné město v Evropě. Přesto o necelých 250 let později bylo Reccopolis téměř prázdné. Jeho stavební materiál byl odvezen na stavbu nových osad a během následujících staletí kdysi velké vizigótské město zmizelo z dohledu a ustoupilo do okolní zemědělské krajiny. Reccopolis měl dokonce akvadukt, který přiváděl do města vodu ze zdroje vzdáleného několik kilometrů za městem. Je to jediný akvadukt postavený v Iberii během vizigótského období. Tyto vybudované vodní toky byly nezbytné pro některá římská města v Hispánii, ale většina z nich v post římském období chátrala a technologie se zdála být ztracena. Schopnost Vizigótů postavit v Reccopolis nový akvadukt svědčí o jejich bohatství, odhodlání a inženýrských schopnostech Vizigótů.
Nacházely se zde dvě sklářské dílny a zlatnická dílna, kde archeologové našli váhy a formy na výrobu prstenů a náušnic. Prodejci prodávali dovážené luxusní předměty, což naznačuje, že reccopolští obchodníci byli opět napojeni na širší středomořské obchodní trhy, které byly po odchodu Říma z Iberie z velké části uzavřeny. Našla se zde nejbohatší sbírka dováženého zboží ve středu Pyrenejského poloostrova. To ukazuje, že aristokraté a elity v Reccopolis měly přístup ke středomořskému spotřebnímu zboží. Leovigild také chtěl něco mimořádného k oslavě svého desátého výročí jako vládce a svého rodícího se a stále mocnějšího Vizigótského království. Pokud monarchie potřebovala něco prokázat, potřebovala mít město „Kromě zavedení kontroly nad klíčovým územím v jádru království má Reccopolis i velmi důležitou propagandistickou složku.
Navzdory prosperitě za vlády Leovigilda a jeho nástupců začalo Reccopolis upadat pouhé století po svém založení. Koncem sedmého století sužovaly vedení Vizigótského království vnitřní konflikty a v roce 711 n. l. byla Iberská poloostrovní oblast obsazena severoafrickými silami Umajjádského chalífátu, čímž fakticky ukončila vládu Vizigótů. Bezprostředně poté Reccopolis nadále zůstalo důležitým městem, ale to trvalo jen krátce. Nedávný geofyzikální průzkum odhalil obrysy záhadné budovy, která se zdá připomínat soudobé umajjádské mešity. Je zapotřebí dalšího průzkumu, ale je možné, že tyto pozůstatky představují jednu z prvních mešit, které kdy byly v Iberii postaveny. Ruiny Reccopolis byly nalezeny v 90. letech 19. století, ale archeologické práce začaly až v polovině 20. století.
Zdroje:
- B. Ford: Isidor of Seville´s: History of the Goths, Vandals, and Suevi, 1970
- B. Wolf: Coquerors and hronicles of Early Medievel Spain, second Edition: John of Biclaro, Chronicle, Isidor of Seville, History of the Kings, of the Goths, 2011
- Diarte-Blasco,M. Castro-Priego &Lauro Olmo-Enciso: Urban Defence and the Visigoths: New Light on Fortification Design and Technology from the Royal City of Reccopolis (Guadalajara, Spain),2022
- Soto Chica: El Reino de Toledo y sus relaciones externas,
- Grig: Cities in the „Long“ Late Antiquity 2000-2012- a survey assey, 2013
- Martínez Jiménes: Engineering, Aquaducts, and the Rupture of Knowledge Transmission in the Visigothic Period, 2018
- Heather: Gótové, 2002
Vyobrazení:
- Obrázky Reccopolis : Obskurias on Wildfire
- https://www.turismo-prerromanico.com/home-b__trashed-2__trashed-2__trashed-2-2-2/en/monumento/recpolis-20130420175656/
- ilustrace Enrica Ragnara zobrazující tržní scénu v obchodní čtvrti Recópolis
- Obrázek kostela: Kostel, kde byl pohřben ‚dux‘. Chrám byl postaven v 6. století a měl panteon, kde byl pohřben šlechtic, který nařídil postavit opevněné město.
- Palác: experti zrekonstruovali hlavní budovu, která byla dvoupatrovým palácem o výšce 11 metrů.
- Opevnění města: P. Diarte-Blasco,M. Castro-Priego &Lauro Olmo-Enciso:
- Urban Defence and the Visigoths: New Light on Fortification Design and Technology from the Royal City of Reccopolis (Guadalajara, Spain),2022
