Ve stínu zbraní otců: synové veteránů v římské společnosti
Synové římských vojáků často následovali své otce do vojenské služby, zejména v pozdní říši, kdy se to stalo povinným. Ačkoli se vojáci oficiálně nemohli ženit až do roku 197 n. l., mnozí žili ve svazcích žijících na základě všeobecně závazného práva a jejich děti často žily ve vici, civilních osadách poblíž vojenských pevností. Proto tito synové vojáků byli zapsáni v záznamech jako origo castris, což naznačuje , že pocházeli z tábora. Po většinu republiky se považovalo za přirozené převzít mužskou roli ve společnosti. Každý občan, který vlastnil půdu, byl způsobilý ke službě až do věku 45 let. Takže otec pravděpodobně mohl sloužit se svým synem nebo syny během určitého období jeho služby. Děti narozené během 25leté služby vojáka byly zpočátku považovány za nemanželské a podle římského práva nemohly dědit. Po čestném propuštění otce jeho služba často udělovala občanství jeho dětem, o čemž svědčily vojenské diplomy.
Proč byl nedostatečný počet rekrutů? I mezi syny veteránů se našli tací, kteří nebyli způsobilý vojenské služby a ne každý veterán měl syna, či syny. To byl jeden ze zdrojů branců, druhá byla možnost, že na základě indictio (výměr daně z pozemků) se konal pravidelný roční odvod. V závislosti na výši pozemkové daně splatné na jeho statcích vlastník půdy musel poskytnout odpovídající počet rekrutů do armády. Vlastníci půdy měli přirozeně silnou motivaci nechat své nejlepší mladé muže pracovat na svých panstvích a posílat ty méně zdatné nebo spolehlivé na vojenskou službu. Existují také důkazy, že se pokusili oklamat odvod tím, že nabídli syny vojáků, kteří byli povinni sloužit tak jako tak a tuláky (vagi), aby splnili svou kvótu. Povinná branná povinnost, dilectus nebyla nikdy zcela opuštěna, ale byla obecně používána pouze v nouzových situacích nebo před velkými kampaněmi, kdy bylo vyžadováno velké množství dalších vojáků.
Koncem 3. a 4. století n. l. byli synové veteránů a sloužících vojáků ze zákona povinni vstoupit do armády, což zajišťovalo stálý náborový fond. Římské zákony určovaly, že synové veteránů mají povinnost nastoupit vojenskou službu, pokud jsou fyzicky způsobilí; pokud ne, byli povinni vykonávat veřejné služby v městských radách. Pokud veterán dobrovolně nenabídl svého syna do vojenské služby, hrozily mu právní postihy. Synové, kteří se vojenské službě vyhýbali (například sebepoškozením), byli přiděleni k jiným povinným veřejným službám.
Zákony stanovovaly konkrétní věk a podmínky pro nástup do služby a rozlišovaly mezi službou v armádě a v městských radách podle schopností a majetku. Pokud bylo v rodině více synů, rozdělovala se povinnost mezi vojenskou a civilní službu.
Vojenská služba
Synové veteránů byli primárně povinni nastoupit do armády, pokud byli fyzicky způsobilí (zdraví, dostatečná výška, kondice). Vojenská služba zahrnovala různé typy jednotek, např. pěchota, jezdectvo, říční hlídky, polní jednotky comitatenses nebo příhraniční jednotky limitanei, přičemž synové mohli získat výhody jako dvojnásobný plat nebo vyšší hodnost, pokud měli vhodné vybavení (koně, či vlastnictví otroka).
Civilní služba
Civilní služba zahrnovala správu obce, účast v radách dekurionů a plnění povinností podle majetku a schopností. Vojenská služba byla celkově preferovaná a považovaná za čestnou, civilní služba byla alternativou pro ty, kteří nebyli schopni sloužit v armádě. Obě formy byly povinné a řízené zákony, přičemž rozhodující byly fyzické schopnosti a majetkové poměry synů veteránů.
TITLE 1: Vojenské záležitosti (DE RE MILITARI)
(Také 08, 4, 8; 12, I, 58; 7, I, 8. 7.13.3.)
CTh 7.1.5 – Císařové Valentinianus a Valens.
Znovu voláme k vojenské praxi a do tábora syny těch mužů, kteří vytrvali ve vojenské službě. Těmto synům také poskytneme stejné výhody doby služby, jaké mají ti muži druhého vojenského hodnostního stupně, kteří vykonávají zvláště prospěšnou službu státu (tím je míněno armata militia – vláda byla organizována na vojenském základu a císařská služba byla nazývána milicí. Abychom rozlišili mezi tím, co bychom měli nazývat vojenskou službou, a civilní službou, byla ta první často nazývána armata militia). Ale pokud by slabost zdraví, tělesná kondice nebo malá výška některé z nich zbavily povinnosti ozbrojené císařské služby, nařizujeme jim vykonávat císařskou službu v jiných úřadech. Neboť pokud by po věku, který stanovíme, tíhli k životu nečestného pohodlí, budou bez sporu povinni sloužit v městských radách, podle kvality jejich zdrojů a schopností (fyzická a finanční schopnost). Ale pokud by ti lidé byli tak oslabení náhodnou slabostí nebo nemocemi a špatným fyzickým zdravím, že by nebyli způsobilí pro službu v táborech nebo pro jakoukoli císařskou službu, získají trvalé osvobození od císařské služby a budou uvolněni z povinností povinných veřejných služeb dekurionů.
Dáno v Adrianopoli v roce konzulátu zesnulého Joviana a Varroniana (v roce 364)
CTh 7. 1. 8. – Stejní císařové Equitiovi, comes a magister militum
Vaše autorita musí oznámit všem veteránům, že pokud by někdo z nich z vlastní vůle nenabídl svého syna, který je zcela hoden cti nést zbraně, do císařské služby, pro kterou sám veterán sloužil, bude zapleten do sítí Našeho zákona.
Dáno v Heraclei v roce konzulství Valentiniana a Valenta v roce 364, 365
TITUL 20: Veteráni (DE VETERANIS)
CTh 7.20.7 Císař Konstantinus Florianovi, prokonzulovi
Rozhodující bitvy, které vybojovali jejich otcové, budou také chránit syny veteránů, kterým si zvlášť přejeme zajistit blahobyt (jako vojáci), aby, pokud by bylo možné
dokázat, že synové jsou vzpurní (S ohledem na vojenskou službu) podle výše zmíněných veteránů, synové nebyli přísně potrestáni, v souladu s následujícími ustanoveními tohoto nařízení, protože, se vší spravedlností a v souladu s Mým příkazem, budou přiděleni k službě v kancelářích guvernérů.
Text je porušený v místě o vydání dekretu, ale je v době konzulství císaře Konstantina a Constantia Caesara (v roce 326).
TITUL 22 O synech vojáků, o úřednících a veteránech. (DE FILIIS MILITARIUM, APPARITORUM, ET VETERANORUM)
CTh 7.22. 1 – Císař Konstantinus Octavianovi, corrector Lukánie a Bruttia.
Z potomků veteránů, kteří jsou způsobilí k vojenské službě, někteří líně odmítají vykonávat povinné vojenské úkoly a jiní jsou tak zbabělí, že se snaží vyhnout povinnosti vojenské služby tím, že si uškodí vlastnímu tělu. Pokud by byli považováni za neschopné vojenské služby, protože jim byly odříznuty prsty, nařizujeme, aby byli bez jakékoli nejasnosti přiděleni k výkonu povinných veřejných služeb a povinností dekurií.
Dáno v Sirmiu za konzulátu Konstantina a Licinia (v roce 313).
CTh 7.22. 2 Císař Konstantinus Severovi, praefectus Urbi
Nepovolujeme, aby synové veteránů byli nečinní kvůli zvláštním výhodám uděleným jejich rodičům, ale vyhláškou zveřejněnou ve všech obcích nařizujeme, aby byli důkladně vyhledáváni a donuceni k jedné z dvou možností: buď se podrobí povinné službě dekuriátu, nebo budou vykonávat vojenskou službu. Kancelářský personál Vaší oddanosti se postará, aby ti, kteří byli schváleni, byli ve věku od dvaceti do dvaceti pěti let.
Pokud by navíc synové veteránů, kteří vykonávali vojenskou službu v jezdectvu, přáli být schváleni jako jezdecké jednotky, bude jim tato možnost dána, pokud bude každému z nich při zápisu přidělen vhodný kůň pro zmíněnou službu.
Pokud nějaký syn veterána může mít dva koně nebo vhodného koně a jednoho otroka, bude sloužit s hodností hlídky, kterou získávají ostatní až po službě, a obdrží dva stravovací příděly (dvojnásobný plat vojáka).
Oznámení by mělo být navíc doručeno dekurionům každé obce, že by se neměli zdráhat vyzvat k povinným povinnostem syny veteránů dekurionů, kteří jsou uvedeného věku, pokud by nechtěli vykonávat vojenskou službu nebo pokud by byli shledáni nevhodnými pro takovou službu, za předpokladu však, že je známo, že mají dostatečný majetek. Pokud by navíc někdo z těchto osob chtěl vykonávat vojenskou službu a pokud je nezpůsobilý pro jezdeckou službu, ale nemá žádnou tělesnou vadu a tudíž je uznán vhodným pro službu v legii, bude předán k imperiální stráži, která byla vyslána za tímto účelem, aby byl doprovázen k Nám.
Dáno v Aquilei v roce sedmého konzulství Konstantina a konzulství Constantia Caesara (v roce 326).
CTh 7.22. 4 Císař Konstantinus Leontiovi, praefectus praetorio
Dříve jsme rozhodli, že pokud nějací synové veteránů nebudou schopni vykonávat povinnou vojenskou službu po dosažení šestnácti let, nebo pokud se nebudou jevit schopnými nést zbraně, budou předáni městským radám.
Dáno za konzulství Pacatiana a Hilariana v roce 332.
CTh 7.22. 5 Císař Konstantinus Ablaviovi, praefectus praetorio
Synové veteránů nebo těch osob, kteří byly členy císařské gardy, nebo osob, které zastávaly jakýkoli jiný vojenský hodnostní stupeň, pokud jsou nezdraví a slabí, budou přiřazeni k městským radám. Tímto způsobem připojíte k městským radám takové osoby, které se radují z dostatečného majetku, a přesto nejsou vhodné pro vojenskou službu. Totéž nařizujeme také ohledně těch osob v Naší přítomnosti, u nichž jsme pozorovali, že byly oslabeny luxusním způsobem života.
Oznamujeme comes jednotlivých pohraničí, že do budoucna žádný syn veterána, který je k službě neužitečný, nebude vázán služebními přísahami. Vévodové mají pečlivě prověřit také ty, kteří již byli schváleni, a ti, kteří se ukážou jako nevhodní, budou zproštěni svých přísah a poslání k Vaší Veličenstvu.
Bude vynucováno pravidlo, že synové veteránů nebo vojáků nebudou přidělováni na úřednické pozice guvernérů.
Dáno za konzulství Dalmatia a Zenophila (v roce 333).
CTh 7.22. 7 Císaři Valentinianus a Valens Petroniovi, patricius
Pokud se někdo narozený ve vojenském rodě bude zastávat místo úředníka, bude zatčen silou a odtažen zpět do vojenské služby. Veteráni, kterým byl po službě ve zbrani udělena volnost, vědí, že jejich děti, jejichž vrozená síla je prokazuje jako vhodné pro vojenské povinnosti, musí být předloženy k vojenské službě. Pokud by se někdo z vojenského původu s hanebným úmyslem připojil k sdružení úředníků, aby po vyčerpání své síly mohl jako obranu uplatnit svůj pokročilý věk a na základě slabosti být shledán nezpůsobilým k aktivní vojenské službě, je naším rozhodnutím, aby byla tato osoba vytažena z úkrytu své zbabělosti, i po pozdním vyšetření bude předán povinným veřejným službám obecních rad.
Dáno v Beirutu roku 365.
A dále 7.22.8; 7.22.9; 7.22.10;
CTh 7.22. 11 Jestliže by byli objeveni synové komisařských úředníků, kteří dosáhli zákonného věku a kteří nejsou podporováni podmínkami vykonané vojenské služby, ale kteří se v roce následujícím po roce, ve kterém byli povoláni k službě městské radě, dali do císařské služby, budou povinni sloužit městské radě. Takže, když uplyne rok a začnou být dekuriony, nebudou slyšeny nevhodné a opožděné petice ohledně jejich postavení, ani ty od kancelářských pracovníků. Ale pokud by v téže domácnosti byli dva synové a měli by tak rozsáhlé a prosperující dědictví, že by mohli vykonávat dvojitou službu, jeden musí být přidělen k císařské službě a jeden k městské radě. Podobně musí být vynuceno pravidlo, že pokud by tři nebo čtyři děti, ba i více, zdobily domácnost výše uvedené rodiny, jeden z početných bratří bude povolán k službě městské radě.
