Bazilika Santa Sabina

Pozdně antická sakrální stavba baziliky Santa Sabina. Foto: Peter1936F

Bazilika Santa Sabina (chiesa di S. Sabina)

na kopci Aventine v Římě je známý svými cypřišovými dveřmi, které mohou pocházet z počátku 5. století, kdy byl kostel postaven, předpokládá se interval 430-432 n. l. Jejím stavitelem byl Petr z Ilýrie, dalmatský kněz, přičemž Bazilika Minor Santa Sabina je postavena na způsob starověké římské světské baziliky. Santa Sabina je nejstarší dochovaná církevní bazilika v Římě, která si zachovává svůj původní kolonádový obdélníkový půdorys s apsidou a architektonickým stylem. Bazilika je o pár dekád starší než famózní Santa Maria Maggiore, ale je v něčem mnohem bližší svému původnímu stavu než mohutná bazilika Santa Maria a stavbě prospěla renovace, která v 19 století odstranila nějaké vnitřní doplňky ze 16. stol.

Charakteristickým znakem je dlouhá střední loď s uličkou na každé straně. Nad bočními loděmi jsou stěny lodi rytmicky zesvětleny řadou velkých oken těsně pod klenbou. Na jednom konci je portálový vchod, na druhém je apsida do výšky stropu a vybíhající z centrální obdélníku do exteriéru. Sloupy jsou vyrobeny z prokonnéského mramoru s korintskými hlavicemi a se základnami pocházejí z Junonina chrámu. Orámovaný otvor v podlaze odhaluje chrámový sloup z římské éry, který je starší než Santa Sabina. Zdá se, že jde o pozůstatek chrámu Junony Reginy, postaveného na kopci Aventinu na konci republikánského období a který byl pravděpodobně srovnán se zemí, aby bylo možné postavit baziliku. Cihlové zdi jsou většinou neomítnuté a okna jsou vyrobena ze selenitu (pouštní růže nebo andělský kámen), nikoli ze skla, takže budova vypadá podobně jako v době, kdy byla postavena v 5. století. Krásná, typická stavba z pozdní antiky.

Dveře obsahují 16 panelů, 8 vertikálních a 8 vodorovných s biblickými náměty. Jeden panel obsahuje scénu, kterou někteří považují za první zobrazení ukřižování Ježíše. Všechny ostatní panely kromě jednoho zobrazují scény ze Starého a Nového zákona, i když některé mají drobné odchylky od souvisejícího příběhu v písmech. Dveře byly předmětem mnoha studií různých vědců a badatelů o významech a původu některých scén, s různým výkladem, tak nemá smysl je zde prezentovat.

Dveře byly důkladně restaurovány a rekonstruovány. Některé z původních panelů chybí a pořadí těch, které zůstaly, bylo změněno. Richard Delbrueck poskytuje velmi podrobnou analýzu zdobení dveří. Došel k závěru, že byl původně vyroben pro jiný vchod, dveře byly seříznuté a že jsou řecko-mezopotámského původu, přičemž zaznamenal silnou podobnost s řezbami na chrámu z 1. století v Palmýře. Uvažuje se i o italsko-galském původu. Delbrueck poznamenává, že některé oblečení zobrazené ve scénách je pro postavu, která ho nosí, nesprávné. Přesvědčivě také tvrdí, že oblečení nelze použít k identifikaci místa, kde byly dveře zhotoveny, především proto, že vyobrazené oblečení – i když pro danou scénu nesprávné – bylo stále běžné v mnoha různých částech říše.

Jsou přítomny nejméně dva odlišné umělecké styly, což naznačuje, že na panelech mohla pracovat více než jedna skupina umělců. Většina novozákonních scén odráží východní umělecké trendy, zatímco většina starozákonních scén je provedena v helénistickém stylu. Některé scény obsahují prvky obou stylů. Pokud by pracovali různí umělci, je možné, že by se panely mohly značně lišit stářím.

Dveře však byly s největší pravděpodobností postaveny ve stejné době, kdy byl postaven kostel Santa Sabina v roce 432, Dendrochronologické a radiokarbonové datování potvrdilo, že dřevo použité na dveřní výplně pochází z počátku 5. století, řezby tedy mohly pocházet z doby papeže Celestina I. (421–431) nebo papeže Sixta III. (431–440).

Zdroje:

You may also like...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.