Římské město Alba Fucens
Historie
Římská historie města začíná roku 303 př. n. l., za konzulátu Lucia Genucia a Servia Cornelia 6 000 veteránů z Lazia dobylo strategicky položené město kmene Aequi podle Tita Livia. Město bylo vystavěno kmenem Aequi jako oppidum, jenž dominovalo okolním údolím. Alba znamená vysoko položené a Fucens pochází od názvu jezera Fucino, vzdáleného zhruba 3 km. Je pravda, že nadmořská výška lokality je značná: 1 000 m. Město leží v Abruzzách pod velkým masivem Monte Velio (2 487 m), který vytváří krásné panorama. Umístění města mělo poměrně velký strategický význam pro Řím, od kterého leží přibližně 100 km vzdušnou čarou na východ a leželo na jedné z hlavních tepen střední Itálie, Via Valeria, která byla prodloužením římské Via Tiburtina .
Během prvních let 3-. stol. př. n. l. se utvořila silná koalice proti Římu (Etruskové, Umbrové, Samnité a Galové). Obyvatelé Alby a sousedních obcí spojili své síly s Římem, který se svými spojenci zvítězil v bitvě u Sentia v roce 295 př. n. l. Ve druhé punské válce zůstalo město věrné Římu, poskytlo 2 000 mužů aby odrazili společně útok Hannibala v Itálii. Poté se stalo vězením pro zajaté nepřátele Říma: byl zde vězněn např. Syphax, numidský král, další významná osobnost zde držená, byl poslední makedonský král král Perseus po své porážce u Pydny v r. 168 př. n. l. (společně se svým synem Alexandrem, který byl šikovný řemeslník, kovodělník a stal později veřejným notářem) nebo Bituitos, král kmene Arvernů. Během sociálních válek zůstala Alba věrná Římu a na město byla aplikován zákon Lex Iulia Municipalis de Civitate danda, město tak získalo předpisy pro město a obyvatelé římské občanství.
V bitvách mezi Mariem a Sullou (88 – 82 př. n. l.) se Alba postavila na stranu Maria, zatímco v občanské válce mezi Pompeiem a Caesarem (49 – 45 př. n. l.) se město přiklonilo na stranu Caesara. Během císařského času Alba prožívá období velké ekonomické prosperity. V těchto letech jsou zkrášlovány a modernizovány veřejné a soukromé budovy a stavěny zcela nové stavby. Všechno toto blaho bylo způsobeno ekonomickým růstem díky zavlažování z odtoku jezera Fucino. Krize a úpadek kolonie začíná ve 3. stol. n. l. a zhoršuje se ve 4. století v důsledku seismických událostí a častých barbarských invazí, které způsobují postupný úpadek města, který se shoduje s úpadkem římské říše. Poslední zmínku o městě najdeme u Prokopia z Kaisareie, který uvádí, že v roce 537 zde našla Justinianovo vojsko zimní ubikace. V 6. století definitivně se opouští antická centrální část města Alby.
Výstavba a plán města
Město bylo vystavěno do pravidelným obdélníků o velikosti 336 x 246 m. Město přetínala hlavní ulice, decumanus ( Via Valeria, vedla spodní částí údolí). Důležitá ulice, dnes pojmenovaná Via del Miliaria je souběžná s Via dei Pilastri. Od severu k jihu prostor města vyplnilo comitium (2. stol. př. n. l.), forum s basilikou, velkou soudní budovou s rozměry 53 x 23 m na místě křížení ulic decumanus maximus a cardo, divadlo, macellum (trh), i sakrální objekty, jako je velký Herkulův chrám. V chrámu se nacházelo sacellum – svatyně pro sochu ohromnou mramorovou sochu boha Herkula. (socha z mramoru, podle Lysippova vzoru, která zde byla objevena a po restaurování je vystavena v archeologickém muzeu v Chieti.
Některé objevené domy v době archeologických výzkumů Alby Fucens byly znovu zakryty a tak je vidět skutečně jenom malá část velkého antického města. Z objektů, které jsou nyní ještě k zhlédnutí, je zajímavá Villa urbana s peristylem. Dobře zachovalé jsou tabernae se sloupy portika na široké a dlouhé ulici Via dei Pilastri s patrnými přechody pro chodce, podobně jako v Pompejích. Mezi důležitými odkrytými objekty je forum pecuarium, dobytčí trh s velkým portikem. Součástí města byly veřejné lázně, thermy, s caldariem, tepidariem a frigidariem a oddělenými místnostmi pro ženy a muže. V lázních se našel nápis o ženě jménem Vibia Galla, což by mohla být dost dobře dcera císaře Gaia Trebonia Galla (251 – 253 n. l.) a sestra císaře Gaia Vibia Volusiana. která dala lázně přestavět. Možná byla podle staré republikánské tradice odsunuta do Alby se svou rodinou. Součástí města bylo také divadlo, ze kterého se mnoho nezachovalo a po částečném odkrytí a zaevidování nálezů bylo znovu zakryto.
VIBIA · C · F · GALLA · BALN[eum] DE SVA · PECVNIA · REF · CVR[avit].
Bazilika se nachází na jižním konci fora. Samotné bazilice se nacházelo 12 sloupů, první a poslední jsou v zákrytu se sv. a jz. koncem lodi. Není jasné, zda tento portik patří do počáteční fáze stavby budovy (konec 2. stol. př. n. l.), nebo je výsledkem úprav kolem poloviny 1. století př. n. l. Vlastní budova měla vnější délku 53,30 ma šířku 23,33 m, což je ekvivalent 180 x 78 3/4 římských stop. Proti jihovýchodní stěně baziliky byl postaven trh s potravinami (macellum). Z tohoto macella jsou v půdorysu baziliky začleněny čtyři obchody. Vzhledem k tomu, že není nic známo o výšce této budovy, není jasné, zda tyto obchody sloužily jako spodní stavba baziliky. Ačkoli o této budově stále není mnoho známo, v této raně italické bazilice je spousta zajímavých prvků, které nacházejí svůj odraz v popisu Vitruvia a které jsou významné pro další vývoj tohoto typu budovy.
Amfiteatr, Apollónův chrám a opevnění
Výstavba amfiteátru spadá do císařské éry první poloviny 1. stol. n. l. a je zároveň jednou z nejlépe zachovaných staveb v Abruzzách. Na kopci stojí křesťanský chrám sv. Petra z 12. stol., postavený na základech antického chrámu ze 3. stol. př. n. l. zasvěceného Apollónovi. Na výstavbu se použily jako stavební materiál i zbytky římského města, u vchodu i uvnitř jsou součástí chrámu původní sloupy antického chrámu. Kostel je jediný v Abruzzách, který má oddělené uličky od lodi antickými sloupy.
Stále jsou patrné zbytky obranných zdí, které obklopovaly celé město v délce přibližně 3 km a měly čtyři brány. Byly postaveny polygonální technikou, nazývanou kyklopské zdivo a to ještě před ovládnutím města Římany, protože se datují do 4. stol. př. n. l. Výška dosahovala 2,8 m a šířka 3,8 m. Nejrozsáhlejší výzkum velikého antického města (rekonstrukce) prováděl v Alba Fucens Belgičan Carl Martens, profesor univerzity v Lovani.
Paleoseimologické výzkumy v 90. letech identifikovaly povrchovou poruchu v oblasti fucinské planiny (střední Itálie) související s 5. a 6. stoletím n. l. Zemětřesení bylo spojeno s tím, které bylo příčinou poškození Colossea v Římě, těsně před rokem 484 nebo 508 n. l. Vzhledem k tomu, že tato událost byla natolik silná aby vytvořila poruchu povrchových struktur, lze očekávat významné účinky na osídlení 5. – 6. století n. l. Archeologické důkazy o účincích zemětřesení jsou většinou tvořeny zhroucenými vrstvami včetně sloupů, soch, mincí a dalších materiálů a vrstev tvořených spálenými pozůstatky (zejména částmi dřevěných konstrukcí budov
Alba Fucens je trochu neprávem opomíjena v průvodcích. Může totiž nabídnout mimo archeologického naleziště, mimochodem velmi působivého, i nádherné okolí tvořené vysokými Abruzzami a jezerem Lago Fucino.
Zdroje:
Oliva, Pavel: Řecko mezi Makedonií a Římem, Praha, Academia, 1995.
Di Cesare, R.- Liberatore, D. : La tabernae di Alba Fucenc
Liberatori, D.: Alba Fucens: studi do storia e di topografia
Encyclopedia Britannica/Alba Fucens
Himetop: The history of Medicine Topographical Database
Galadini, F., Ceccaroni, E., Falcucci, E.: Archaeoseismological evidence of a disruptive Late Antique earthquake at Alba Fucens, 2010 Royal Netherlamds Institute in Roma (KNIR): Roman Republican Colonization. New Perspectives from Archaeology and Ancient History, 2014
