Příběh vojenského zeměměřiče Nonia Data

Potíže se  stavbou akvaduktu v severní Africe ve 2. stol. n. l. dávají vyniknout skvělým profesním zkušenostem vojenského zeměměřiče, librator technicky vzdělaného Nonia Data z legio III Augusta, která byla prakticky nastálo umístěna v severní Africe. Výstavba akvaduktů byla sama o sobě velkým mistrovstvím římských stavitelů, a ještě dnes můžeme po celém Středomoří obdivovat jejich impozantní pozůstatky. Průběh stavby zachycený na nápise ze severní Afriky je ojedinělý, neboť popisuje ne zrovna podařený průběh stavby i její úspěšné dokončení, ale také proto, že je jediným dochovaný nápis o velkém stavebním projektu ze starověku. Tři ženské bysty nad nápisy představují specifické ideály: Vytrvalost, Odvahu a Naději – PATTENTIA, VIRTVS, SPES

Měřidlo chorobates. Převzato z romanaquaduct.ifo

Zeměměřiči v době antiky měli dostatečné základy v geometrii, orientaci, pozorování a nivelaci, výpočtech vzdáleností, astronomii a kosmologii a o právech nebo spíše stavebních zákonech. Ty byly pravděpodobně omezeny na právo upravující klasifikaci pozemků a právo týkající se hranic a sporů o hranice, vyměřování měst, pevností a táborů. Zkušenosti zeměměřičů a jejich postupy byly obsaženy v díle z 5. stol. n. l. Corpus Agrimensorum Romanorum. Tyto tradiční zeměměřické dovednosti byly přímo použitelné při plánování a průzkumu vedení akvaduktů. 

                                              Stavba akvaduktů

Vzhledem k tomu, že v akvaduktech byla voda dána do pohybu gravitací, musel být průběh kanálu pečlivě naplánován tak, aby si udržoval stálý sklon. Bylo zabráněno prudkému spádu, protože rychleji proudící voda by narušovala stěny koryta a ohrožovala stabilitu konstrukce, zejména v zatáčkách a hrozil by i úbytek vody při velkém proudu. Tato omezení ovlivnilo výběry možných tras, kterými se akvadukty ubíraly. Vitruvius udává číslo 0,5 % jako ideální úhel sestupu, ale v praxi se to značně lišilo, průměrný gradient obvykle leží mezi 0,15 % a 0,3 %, kvůli geografickým omezením. Římské akvadukty byly typicky blíže vyššímu počtu; terény kde byly akvadukty použité jsou dost kopcovité. Plinius uvádí jako normativ pro nejmenší spád jeden silius (6,1 mm) na 100 stop (29,6 m), tzn. 20,6 cm na 1 km. Techniky a potřebné pomůcky potřebné k dosažení této úrovně, musely být také pravidelně používány; je nepravděpodobné, že by je Římané znovu stanovili pokaždé, když postavili akvadukt.

 

                                Nivelační a zeměměřičské pomůcky

Základní geodetickou pomůckou v zeměměřičství se stala pro Římany groma, která vcelku bez problémů vytyčovala pravé úhly.  A pro stanovení délek byl přesný tak, že na 100 km byla chyba + / – 1 m. (https://cs.wikipedia.org/wiki/Groma).

Vitruvius doporučuje chorobates jako nejpřesnější měřický nástroj pro nivelaci (dlouhý 20 římských stop).[1] V tunelech, kde by to bylo nepraktické, se dala použít jednoduchá vodní hladina. Vzhledem k tomu, že tunely byly spojeny s povrchem vertikálními šachtami v častých intervalech, nebylo obecně obtížné udržet tunel rovný, ale s vzrůstající šíří kopce, možnost nepřesnosti narůstala. Olovnice mohla změřit jak hloubku tunelu pod povrchem, tak zajistit, zda šachta klesá vertikálně. Přesnější měření mohlo poskytnout zařízení popsané Hérónem z Alexandrie (10 – 75 n. l.), nazývaného dioptra, který spojoval vlastnosti nástrojů chorobates, lychnia a groma.

Zíkladním nivelačním prostředkem byla groma. Autor: Miljenko S. a Nikola S.

                    Stavba akvaduktu v Saldae

Tunel Saldae ve městě Colonia Julia Augusta Saldantium, zkráceně Saldae (dnešní Bougie, Alžírsko). Na rozdíl od legionářského města Lambaesis bylo místo obydleno přinejmenším od punské doby, ale mezi roky 27 a 25 př. n. l. bylo založeno Augustem jako kolonie pro legionáře. Existuje oficiální zpráva o perforaci tunelu, který měl přivést dolů do města vody z pramene v Toudja vzdáleného 25 až 26 km a dnes je známý jako El Habel. Největší hloubka tunelu pro akvadukt v kopci je 86 m a délka podzemní galerie skrz kopec měří asi 560 m. Zřejmě měl šachtu poblíž jednoho ze vchodů, která mohla sloužit jednak jako ventilační potrubí, ale také pro zjištění hloubky, jakmile práce začaly. Kapacita akvaduktu byla podle R. Lancianiho 300 litrů za sekundu a odhad denního objemu je 10 000 m³. Velká rozloha hory by mohla do jisté míry vysvětlit chybu dělníků. Součástí akvaduktu byl i most, z něhož ještě v dnešní době stojí několik pilířů. Jeden z nich nese plaketu s reliéfem, pravděpodobně apotropaickým, tvořeným dvojitým okřídleným falem.

Vchod do tunelu. Převzato z: Le Librator Nonius Datus et l’aqueduc de Saldae Hocine DJERMOUNE

V roce 130 n. l. velitel legio III Augusta vyslal Nonia Data, legionáře s odbornými zeměměřičskými znalostmi k Petroniovi Celerovi, prokurátorovi (procurator Augusti) v Mauretanii Caesarensis (sousední provincie Numidie), aby pomohl vybudovat akvadukt ve městě Saldae. V roce 137 Nonius Datus vytvořil formu, neboli plán, kde načrtl trasu akvaduktu. Mezi lety 146 a 150 n. l. se Q. Porcius Vetustinus, nástupce Celera, obrátil na tehdejšího velitele L. Saturnina [2], aby poslal Nonia zpět do Saldae, evidentně kvůli problémům se stavbou (Dopis 1 je níže).

Na počátku roku 150 tehdejší prokurátor T. V. Clemens požádal M. Valeria Etrusca,[3] velitele legionářů, aby poslal Nonia znovu do Saldae, aby dokončil tunel. Požádal je správné slovo, protože Nonius Datus již nebyl v činné legionářské službě, byl veteranus legdonis a že byl po cestě přepaden, naznačuje, že neměl vojenský doprovod. Tento dopis je citován v nápise uvedeném níže. Akvadukt byl nakonec slavnostně otevřen v letech 152, 153 našeho letopočtu nebo krátce poté.

Nápis na počest Nonia Data. http://www.romanaqueducts.info/picturedictionary/pd_onderwerpen/surveying.htm

                          Nápis z Lambaesis o akvaduktu a Nonius Datus

Nápis na původně šestibokém cippu, nalezený v Lambaesis (dnešní Tazout v Alžírsku) v roce 1866, hlavním ubytovacím místě legio III Augusta, popisuje trable razičů, kteří postupovali proti sobě z obou stran kopce, ale nesešli se a očividně nevěděli, jak situaci řešit. Proto byl povolán Nonius Datus, jednak byl autorem nákresů a za druhé byl velmi zkušeným zeměměřičem u legio III Augusta. Dnes nejsou známy žádné další dokumenty popisující technologické postupy podobně vyčerpávajícím způsobem. Taková svědectví však musela být mnohem častější, než naznačuje malý počet dochovaných památek.

Zbytky akvaduktu v Toudja. Převzato z Yousef Chennaoui: Urbanism Classifying heritage resources of terrotories, Case of Bekaia, 2021

                  Nápis CIL VII 2728 et 18122 ILS 5795 (viz obrázek výše) 

VYTRVALOST, ODVAHA, NADĚJE. Varius Clemens Valeriovi Etruskovi: „Oba ze Saldae, nádherného města, a já, spolu s lidmi ze Saldae, vás prosím pane, abyste naléhal na Nonia Data, veterána třetí legie Augusta, zeměměřiče, aby přišel do Saldae, aby dokončil to, co zbývá (k dokončení) z jeho díla.

Zde pokračuje samotné líčení Nonia Data: “Odešel jsem a cestou jsem utrpěl [útok) banditů; vyvázl jsem nahý a zraněný se svými (muži); přišel jsem do Saldae; setkal jsem se s Clementem, prokurátorem provincie. Vzal mě na horu, kde plakali nad tunelem, nebyli si jisti prací a přemýšleli téměř o tom, že ji opustí, protože se ukázalo, že práce na ražbě tunelu byla delší, než je šířka hory. Ukázalo se, že segmenty, které byly vykopány, se odchýlily od přímky k bodu, kde se horní segment naklonil doprava a byl otočen k jihu, (zatímco spodní segment byl podobně nakloněn vpravo k severu: proto obě části, když opustily přímku, sešly z cesty. Nyní byla přímka označena kolíky přes horu od východu na západ. Aby se čtenář nemýlil u vstupních bodů, označovaných jako „horní“ a „dolní“, pochopme to takto: horní je část, kde tunel přijímá vodu, dolní část, kam ji vypouští. Po přidělení práce, aby všichni věděli, jaký je jejich podíl na ražbě a za jejich přítomnosti jsem rozdělil práci a za pomoci dvou jednotek zkušených veteránů, konkrétně oddílu námořní pěchoty (classicos milites)[4], a oddílu z alpské jednotky (gaesates)[5] a tak se setkali uprostřed tunelování horou. Proto já, který jako první provedl průzkum a rozhodl o trase akvaduktu, jsem zařídil, aby to bylo provedeno podle plánu, který jsem dal prokurátorovi Petroniovi Celerovi a dokončil  jsem dílo. Po vypuštění vody prokurátor Varius Clemens zasvětil akvadukt 5 modii.[6].

Aby moje práce ohledně tohoto akvaduktu v Saldae byla vidět jasněji, umístil jsem níže několik slov. (Dopis 1: vysvětlení níže) Porciu Vetustinovi Crispinovi: „Ó nejshovívavější pane, v souladu se svou lidskostí a shovívavostí jsi mi poslal libratora Nonia Data, abych s ním mohl jednat o stavebním projektu a jeho provedení, o která se zavázal postarat. A z tohoto důvodu, ačkoli jsem spěchal do Caesareie, přesto jsem si udělal zajížďku do Saldae a prohlédl si akvadukt, který byl úspěšně zahájen, ale vyžaduje obrovskou práci a bez hnací síly Nonia Data, který stavěl s péčí a svědomitostí, jej nelze dokončit. A proto jsem Vás chtěl požádat, abyste nám dovolili, aby zůstal provádět tuto práci několik měsíců, pokud neonemocní.

Dopis 1: „Porcius Vetustinus (nástupce Petronia Celera) legátovi Crispinovi Saturninovi, legatus Augusti pro praetore,  lze zařadit  mezi první odeslání Nonia Data a dokončení akvaduktu za T. Varia Clementa, prokurátora provincie Mauretania Caesarensis.a

Plaketa s okřídleným falem na jednom z nosníků akvaduktu.

Poznámky:

  1. Chorobates – Skládající se z rámu s podpěrami vzdálenými od sebe 5,90 m až 6,5 m (Vitruvius). Na konci bylo  měřidlo vybaveno dvěma svodovými dráty nebo lanky, dotýkající se předem stanovené značky na kalibrovaných osách, které  indikovaly, zda je poloha rovná nebo není. V horní části rámu zajišťovala vodorovnost nástroje v případě větru vanička plná vody.
  2. Lucius Novius Crispinus Saturninus byl římský senátor, consul suffectus a jeho kariéra, cursus honorum je zachycena na CIL VIII, 2747. Africké legio III Augusta velel od roku 146 n. l. až do svého konzulátu, což je pravděpodobně v roce 150 n. l.
  3. Marcus Valerius Etruscus, další z velitelů legio III Augusta byl pravděpodobně později consul suffectus.
  4. Classicos milites, zmínka u Livius 21,61,2; 26,48,12, Velleius Paterculus 2,85,2.
  5. Gaesates byli pravděpodobně z původní jednotky, vzniklé v provincii Rhaetia.
  6. Zmínka o modii není jasná. Modius (měřice) je suchá míra, používaná pro měření obilí, zde tedy  pět  měřic.  Snad se jednalo o roční nabídku pšenice pro božstvo.
Pohřební stéla zeměměřiče Lucia Aebutia Fausta se znázorněnou gromou. Museo Civico, Ivrea Museo Nazionale, Naples

Prameny:

  • Marcus Vitruvius Polio: De architectura libbri decem (Deset knih o architektuře), 2009
  • CIL – EDCS: Corpus Inscriptione Latinae – Epigraphische Datenbank Clauss-Slaby
  • ILS: Inscriptiones latinae Selectae

 Zdroje:

  • Lanciani R.: Ancient Rome in the light of Recent Discoveries, 1898 – kap. III. str. 61 – 62, Lacus Curtius
  • Djermoune, H.: Le Librator Nonius Datus et l´aqueduc de Saldae, 2016
  • Pirti,  Atinç: Used the Geodetic Measuring Instruments: The Creation of Roman Civilization, 2020 Conference paper , Congresss 2018 Yildiz Technical University
  • Cech, B.: Technika v antice, 2013
  • Cuomo, S.: A Roman Engineer´s Tales, The Journal of Roman Studies,  vol. 101, JSTOR, 2011
  • Lassere, Griffe: Inscription de Nonius Datus (C.I.L. VII 2728 et 18122, I.L..S.5795), Vita Latina, 1997
  • Evan J. Demskey: Lassère, J.-M., Griffe, M.: Inscription de Nonius Datus (C.I.L. VII 2728 et 18122, I.L.S. 5795) in: Vita Latina, N°145, 1997. pp. 11-17.
  • Epstein, N.: Stanford University, Society for classical studies:
  • Split tunnel: Nonius Datus Le Librator Nonius Datus et l’aqueduc de Saldae, Surveyor’s Inscription From Algeria (CIL VIII.2728 = 18122 = ILS 5795), Commemorating the Construction of an Aqueduct, c. 153. (2016). In J. Adams (Ed.), An Anthology of Informal Latin.
  • Hoşbaş, Pirti, Ata: Used the Geodetic Measuning instruments: The Creation of Roman Civilization, 2018
  • Rekonstrukce : Bourihane
  • Edilio Boccalieri, L’uso della Groma in età romana, tratto da Esperienze e Progetti n. 125
  • Carolin Wazer: Fixing the Aqueduct from Hell, JSTOR Daily, 2021
  • Yousef Chennaoui: Urbanism Classifying heritage resources of terrotories, Case of Bekaia, 2021

You may also like...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.