Casa del Mitreo – Mérida
Nádherný dům Casa del Mitreo
Výbornou představu o domě dává téměř dokončená struktura celého objektu, což umožňuje získat poměrně přesnou ideu o jeho vnitřní organizaci a distribuci jednotlivých částí. Z typologického hlediska je „Casa del Mitreo“ Dům Mithrea jedním z nejlepších příkladů italické stavby typu Domus s atriem, peristylem a viridariem, které jsou zachovány v římské Hispánii. V těchto třech prostorech se formují a centralizují domácí činnosti svých obyvatel. Její výborná technika stavby, její velké rozměry a rozlehlé pokoje
Domus „Casa del Mitreo“, název tohoto domu pochází ze skutečnosti, že někteří autoři kdysi spojovali jednu z jeho mozaik s kultem Mithry, což je spojení, které bylo od té doby vyvráceno, je strukturován kolem tří otevřených prostorů, které představují atrium (6), peristylium, obdélníkový dvůr s krytým sloupořadím (12) a viridarium, zahrada (28). Kolem nich jsou distribuovány různé místnosti domu, kde se odehrával každodenní život jejich obyvatel. Nejatraktivnější je začátek objektu s atriem do kterého ústí přijímací pokoj, tablinum (5), ve kterém se nachází slavná, mimořádně barevná „kosmogonická mozaika“; následuje chodba (10) s dvěma pokoji po obou stranách (9 a 11), jenž vede do peristylu s nádrží uprostřed. Poté dům pokračuje v pravém úhlu na sever chodbou (17) ústící do prostoru viridaria, zahrady, což je další peristyl, kolem které jsou další pokoje. Závěr domu tvoří místnost s cisternou a mozaikou Erota (29). Kromě toho jsou v jihovýchodní zóně domu horké prameny (43-56), i když jejich vztah s domem Mitreo není zcela jasný.
Atrium: Vestibul, tabernae, tablinum
Tetrastylové atrium (6) je první otevřený prostor domu, z ulice vedl vestibul (1) vydlážděny v opus signium. Po stranách vestibulu byly umístěny tabernae (2 a 3), které ale neměly spojení s domem (zřejmě zde byl pronájem prostor). V atriu je umístěna čtvercová nádrž, impluvium a kolem atria je několik místností, kuchyň zřejmě také lararium. V západní části atria je vchod do pracovny majitele domu, jímž bylo tablinum (5) s nádhernou kosmologickou mozaikou na podlaze o velikosti cca 50 m². Jedná se o alegorickou kosmografii světa helénisticky ztvárněnou, s přírodními silami a božskými. Mozaika je podrobně popsána na konci článku.
Peristylium: cubiculum, triclinium
Plocha peristylu (obrázek níže) je otevřená, mírně obdélníková s nádrží uprostřed v opus signium a čtyřmi žulovými sloupy v rozích, které spočívají na jednoduchých podstavcích a jsou kanelované. Prostor mezi sloupy byl vyplněn do poloviny výšky sloupů cihlovou zdí. V severní části je jedna místnost považovaná za ložnici, cubiculum a druhá místnost je pokládána za jídelnu, triclinium s poměrně zachovalými kresbami na stěnách v pompejském třetím stylu a s mozaikovou výzdobou na podlahách. Z peristylu vede chodba a okolo jsou další místnosti, které není možné určit, protože část byla zbouraná již ve starověku. Možná zde bylo spojení s horkými prameny. Vpravo od peristylu se prošlo chodbami do dalšího prostoru, viridaria.
Viridarium, cubiculum, triclinium
Před viridariem je schodiště do sklepních místností (42). Svým charakterem je viridarium vlastně druhý, větší peristyl. Okolo zahrady je hluboký kanál vyložený v opus signium. Kolem se nacházejí místnosti a v největší místnosti (20) triclinium. Jsou zachovány pouze dva sloupy a opět je zde bazén, ale zde i s exedrou. Dlažba byla zdobená černobílými mozaikami s geometrickými motivy. Kolem zahrady se nacházelo několik ložnic a pod podlahou se našla velká cisterna. Podlaha se propadla právě do této cisterny a podařilo se zrekonstruovat mozaiky s Bakchem.
Na protější straně místností s geometrickými mozaikami (20, 21, 22) se nachází obdélníková místnost s nádhernou mozaikou Cupida (obr. níže). Místnost může být díky nádherným mozaikám považována za jídelnu, triclinium.
Horké prameny
Archeologickým problémem se zdá být doložení mezi domem a horkými prameny, které jsou v sousedství domu. Není zde jasná kontinuita, ale většina badatelů se kloní k myšlence, že spojitost byla jasná a prameny byly součástí domu, díky malým rozměrům stavebních struktur u pramenů. Kromě toho je velmi pravděpodobné, že kromě dodržování čistě hygienického využití má tento druh lázní, balnea v tomto typu luxusních domů účel v sociální prestiži a postavení.
Struktury obsahují bazén s apsidou a dvěma zapuštěnými schody, které vedly k bazénu pod rovinou podlahy. Jsou zde zbytky nezbytné výbavy lázní, jako hypocaustum a praefurnium u caldaria. Dvě menší místnosti mohly sloužit jako šatny, apodyteria. Další místnost se nechá považovat za tepidarium.
Mozaika
Nejpozoruhodnější částí stavby je kosmologická podlahová mozaika, která se nachází hned za vstupem do domu. Obsah nádherné mozaiky odráží propojenou římskou kulturu, znalosti a povahu astronomie a alegorický výklad rozvíjejících se císařských římských tradic. Pokud je domus a mozaika datována do 4. stol., můžeme kosmologickou mozaiku chápat jako vzdělávací nástroj pro zachování pohanských římských tradic. Ve společnosti, kde elitní jednotlivci viděli svůj způsob života ohrožený novým náboženstvím, které se snažilo přivlastnit si římské tradice, kosmologická mozaika a její bohatá, zřetelně pohanská ikonografie působí jako nástroj pro jejich uchování.
Ačkoli nebyla zachována velká část díla, stále lze poznat velkou část námětů a celkové téma kompozice. Černobílé geometricky vzorované mozaiky rámují centrální figurální oblast mozaiky. Ve figurální oblasti mozaiky je velké množství barevných tesserae, což dokládá dovednost potřebnou k vytvoření polychromované mozaiky. Díky spektru zelených, fialových a modrých odstínů nabízí mozaika divákům pohled do duhové říše sil přírody.
Obraz mozaiky zobrazuje složitou a bohatě detailní scénu mytologických postav představujících živly a tradice římské kultury, rozdělené do tří rozpoznatelných vrstev. Polokruhová horní část této mozaiky zobrazuje nebeskou sféru, všechny označené jmény v latině. O něco níže jsou postavy představující průběh dne: Mezi nimi jsou rozmístěni bohové, představující hlavní větry. V centru je pozemská říše, natura, čtyři roční období, velké řeky na Východě, Nil a Eufrat.
Spodní část mozaiky zobrazuje oceán, jak vládne vodám, a mořská božstva. Scéna je téměř psychedelická, s bohatými purpurovými, modrými a zelenými odstíny, které odrážejí příliv a odliv vody, v níž se tyto postavy nacházejí. Scénu vyplňují také delfíni, kteří jsou detailně vykresleni, přičemž série vícebarevných dlaždic vytváří třpytivý efekt. Postavy symbolizující hojnost a plavbu, odkazují na námořní tradice římské říše.
Jako jeden z potencionálních majitelů tohoto domus je uváděn císařem Julianem jmenovaný vikář Hispanie v letech 360/361, Flavius Sallustius.
