Uzurpace moci Markem Carausiem 286-293 n. l.
V období tetrarchie byl Maximianus (286-305, 307-308) spolu s Diocletianem Augustem. Proti němu povstal v roce 286 velitel loďstva Carausius, který byl podezřelý ze spolupráce s piráty, díky které se měl výrazně obohatit. Nicméně Carausius je popisován jako nápaditý, důvtipný, bojovný a pravděpodobně charismatický vůdce. Pocházel z oblasti moderní Belgie a jeho kariéra a zřejmě i popularita začala v římském vojsku v bojích proti Bagaudům. Válka proti nim skončila v roce 286, v roce kdy se Diokletianus rozhodl učinit z Maximiana spolu augusta a ten přijal cognomen Herculius. V té době přetrvávají potíže se saskými a franckými námořními piráty a Carausius je jmenován velitelem loďstva (pro classis Britannica). Maximianus byl přesvědčený o spolupráci Carausia s piráty a že vybírá výpalné. To je jedna varianta, ale zrovna tak mohl být Maximianus dotčený jeho zvýšenou popularitou v Britannii. Maximianus nařídil jeho popravu, Carausius se o verdiktu dozvěděl a tak povstal, prohlásil se císařem Britannie. [1] Což bylo, mimochodem 13 let po zániku Galského císařství. Zdá se, že Carausius apeloval na nespokojenost rodilých Britů s římskou vládou: vydal mince s nápisy jako Restitutor Britanniae (Obnovitel Británie) a Genius Britanniae (Duch Británie).
- 1 – O rozsahu moci Carausia může svědčit Carausiův milník (RIB 2291) nalezený jižně od Carlisle. Milník je důležitý ze dvou důvodů: zachoval celé jméno Carausia (Marcus Aurelius Mausaeus) a také jako důkaz celkové kontroly Britannie. Carlisle leží daleko na severu u Hadriánova valu. Nápis (Imperatori Caesari Marco Aurelio Mausaeo Carausio Pio Felici Invicto Augusto) zní: Pro císaře Caesara Marka Aurelia Mausaea Carausia, zbožného, šťastného, neporaženého Augusta. Místo úplného zničení cenného milníku z šedého pískovce zvolily římské úřady praktickou alternativu: kámen obrátily v zemi spodkem vzhůru. Kolem roku 306 n. l. vysekaly části Carausiova textu a na opačný konec vytesaly zcela nový nápis na počest Konstantina I. Velikého.
Legie umístěné v Britanii v letech uzurpace Carausia
Legio II Augusta – Původně sídlila v pevnosti Isca Silurum (Caerleon), v tomto pozdním období však byla její část přesunuta do menší pobřežní pevnosti v Richborough (Rutupiae), kde sloužila jako součást obranného systému tzv. Saského pobřeží.
Legio VI Victrix – Dlouhodobě stacionárně umístěná na severu v pevnosti Eburacum ( York ), kde měla za úkol chránit oblast kolem Hadriánova valu.
Legio XX Valeria Victrix – Byla základní v pevnosti Deva Victrix (Chester). Pro tuto legii byla Carausiova vláda vůbec posledním historickým doloženým obdobím existence, po znovudobytí Británie Římem byla pravděpodobně rozpuštěna
Opíral se o tři legie v Britannii a jednu v Galii (viz obrázky nahoře). Samozřejmě také o loďstvo, jehož byl velitelem. Maximianus připravoval v roce 288 nebo 289 tažení do Britannie, ale ta se neuskutečnila nebo neproběhla v plném rozsahu a byla odražena. Panegyrici Latini uvádějí ve chvalozpěvu na caesara Constantina Chlora, že se tak stalo v důsledku nepříznivého počasí, nicméně je zde uvedeno, že Carausius akci prohlásil za své vítězství.
Po Maximianově neúspěchu zahájil Carausius ofenzívu s cílem znovu získat severní Galii a úspěšně dobyl klíčové město Boulogne a další oblasti. To mu umožnilo ovládat svým loďstvem kanál a okolní oblasti. Odtud mohl Carausius udeřit v celé oblasti kanálu a přesunout se do středu Galie a na východ do germánských oblastí. Někdy po roce 289 si z Boulogne udělal hlavní operační základnu, během níž mohl posílit obranná opevnění kolem města. Eutropius napsal, že nepřátelství bylo díky Carausiovým vojenským dovednostem marné a byl dohodnut mír. Carausius uznal a uctil augusty Maximiana a poté Diocletiana na minci s portréty a nápisem „Carausius et Fratres sui“ – Carausius a jeho bratři.
Carausius nechal postavit 10 pevností podél jihovýchodního pobřeží, místo se stalo známé jako Saské pobřeží, podle nájezdníků na anglické pobřeží. Existují rovněž důkazy, že nechal opravit Hadrianův val po nájezdech barbarů.
Anderitum (hrad Pevensey) – pevnost byla postavena v době Carausia; Portus Andusni (hrad Portchester) – založeno v době Carausia a Allecta; Rutupiae (hrad Richborough) – přestavěna v době uzurpace; Portus Lemanis (Lympne) – rozsáhlé opravy hradeb; Branodumum (Brancaster) – velká oprava pevnosti; Gariannonum (hrad Burgh) – dokončeno v ve zmíněné době; Othona; Regulbium; Dubris (Dover) hlavní základna loďstva v Britannii; Walton Castle.
Diokletianus a Maximianus se nehodlali smířit se ztrátou Britannie s částí Galie. Pověřili Constantia Chlora a ten vypudil na otevřené moře část Carausiova loďstva kotvícího na řekách u pobřeží. Constantius oblehl severogalské město Gesoriacum a proti poslání posil městu Carausiovým loďstvem se chránil nově vybudovanou mohutnou hrází. To se stalo za pět minut dvanáct, protože těsně po pádu obléhaného města se hráz prolomila a Carausius by tak mohl vyprostit město. Constantius i přes tento úspěch nebyl ještě dostatečně připravený v invazi do Britannie a raději eliminoval Franky, spojence Carausia.
Na obrázku je nenápadná, malá pískovcová deska, která nese jednoduchý popisný nápis v latině: „Carausivs / hic iacit / in hoc con- / geries la- / pidum“; ten v překladu zní: „Zde leží Carausius v této hromadě kamenů“. Obvykle se uvádí, že deska nese raně křesťanský symbol staurogramu (či monogramu Chí-Ró) a pochází z 5. nebo 6. století n. l., kvůli čemuž se vylučuje jakákoli souvislost s oním uzurpátorským římským císařem britského či velšského původu
Carausius zůstal u moci v Británii až do cca 293, kdy ho jeho spojenec a pokladník Allectus, zavraždil během bitvy o BolougneAllectus sám vládl jen do konce roku 295 nebo začátku roku 296, kdy ho armáda Constantia Chlora porazila a zabila. [2] Constantius zorganizoval dvě flotily. Jednu v Boulogne a druhou u dnešního Le Havru pod velením praefectus praetorio Julia Asklépiodota, ta vyplula jako první a u břehů Anglie se jí podařilo díky mlze uniknout před Carausiem. Po přistání poblíž Southamptonu zapálil lodě a armáda pochodovala na Londýn. Allectus shromáždil svou armádu a postoupil jim vstříc, ale byl poražen a zabit. Rozptýlené zbytky jeho armády uprchly zpět do Londýna, ale v jeho vyplenění jim zabránil sice opožděný, ale přeci jenom včasný příchod Constantia.
Carausius není, na rozdíl od Boudiky, tak známý, ale je vlastně prvním samostatným vládcem, císařem, Britannie. Takže je významný.
- 2 – Allectus, uzurpátor v Britanii a severní Galii. jeho mince, podobně jako Carausiovy, se objevují i v severozápadní Galii, což dokazuje, že znovudobytí Bononie neznamenalo konec rebelské říše na této straně kanálu.
Mince
Jako vládce ostrova razil vlastní mince a upravil jejich hodnotu s římskými emisemi. Jejich obsah stříbra byl na tu dobu překvapivě vysoký. Ražení mincí je hlavním zdrojem informací o císaři; jeho emise byly zpočátku primitivní, ale brzy se staly propracovanějšími. Některé z mincí obsahují zkratku AVGGG, což zdůrazňuje tři augusty, Diocletiana, Maximiana a také Carausia, jako rovnocenného vládce. Na jiných ženská postava, pravděpodobně Britannie, drží za ruku laureáta Carausia a nesoucí legendu EXPECTATE VENI, „přijď dlouho očekávaný“. Jiné nesou nápisy „Genius Britanniae“ („Duch Británie“) a „Restitutor Britanniae“ („Obnovitel Británie“), snad v souladu s vnímaným rozčarováním domorodců z římské nadvlády. Další mince obsahovaly tři hlavy a nápis CARAVSIVS ET FRATRES SVI, Carausius a jeho bratři. Nicméně ani jeden z nich to samé neopakoval v žádné mincovně.
Některé stříbrné mince nesou v exergu (oblast na minci pod legendou) nápis RSR. Toto označení bylo nějakou dobu považováno za záhadu. Byly také nalezeny dva carausiovské medailony, které se nyní nacházejí v Britském muzeu. Jeden má v exergu zkratku mincovny RSR, druhý INPCDA. Od roku 1998 jsou tato písmena uznávána jako šestý a sedmý řádek čtvrté elogie Vergilia, která zní Redeunt Saturnia Regna a Iam Nova Progenies Caelo Demittitur Alto , což znamená „Zlaté časy jsou zpět, nyní je z nebe seslána nová generace“. Tato báseň byla v římském světě slavná, takže každý vzdělaný čtenář si jistě uvědomil, co tyto iniciály znamenají (ve starověku bylo běžné redukovat slogany a fráze na zkratky).
Zajímavé jsou rovněž mince s reliéfem vlčice kojící Romula a Rema s nápisem RENOVATo ROMAMNOrum, „Obroda Římanů“.
Obrázek milníku (RIB 2291):
Milník RIB 2291 (označovaný jako Carausiův milník ) je významná římská archeologická památka nalezená jižně od anglického města Carlisle v blízkosti Hadriánova valu. Celé jméno panovníka: Jako jeden z mála pramenů uchoval kompletní jméno římského uzurpátora Carausia (celým jménem Marcus Aurelius Mausaeus Carausius ),
Imp(eratori) C(aesari) M(arco) / Aur(elio) Maus(aeo) / Carausio P(io) F(elici) / Invicto Aug(usto)
Fl(avio) Val (erio) / Konstanta / [i-] / no nob(ilissimo) / Caes(ari)
Jednotky Carausia na mincích jím vydaných
Zajímavé jsou mince aureliani, které uvádějí 9 různých legií s emblémy. Z londýnské mincovny jsou uváděny tyto legie. Zdá se, že právě tyto legie poskytovaly Carausiovi vexillationes (oddíly) přidělené k obraně Lamanšského průlivu. Pokud si, jak se zdá, zachovaly věrnost svému veliteli i v jeho vzpouře proti Římu, pomáhá to vysvětlit, proč byl tak obtížným protivníkem k vytlačení z Brittanie. Na první pohled je zřejmé opomenutí, legio VI Victrix, která byla obvykle místěna v Eboracum (York). Byla však určena k ochraně Hadrianova valu.
Mincovna se znakem ML
LEG I MIN(ervia) | Beran | Dolní Porýní |
LEG II AVG(usta) | Kozoroh | Británie |
LEG II PARTH(ica) | Kentaur | Itálie |
LEG IIII FL(avia) | Lev | Horní Moesia |
LEG VII CLA(udia) | Býk | Horní Moesia |
LEG VIII AVG(usta) | Býk | Horní Rýn |
LEG IIXX PRIMIG(enia) | Kozoroh | Horní Porýní |
LEG XX VV (Valeria Victrix) | Kanec | Británie |
LEGXXX ULPIA VI(ctrix) | Neptun | Dolní Porýní |
COHRT PRAETT |
| Prétoriánská garda |
Mincovna se znakem C
LEG IIII FLAVIA | Kentaur | Horní Moesia |
LEG VII CLA(udia) | Býk | Horní Moesia |
Zdroje:
Paulus Orosius: Dějiny proti pohanům, 2018
Eutropius: Breviarium historiae romanae in John Selby Atson: Justin, Cornelius Nepos and Eutropius, 1886
Guy de la Bédoyère: Rebel Emperor of Roman Britain, 2003
Ken Elks: Carausius and Allectus, AD 286-296, 2005
Aurelius Victor: Liber De Caesaribus
Alan Clayson: Ahead of his time: Carausius was a pirate, a rebel and the first ruler of a unified Britain, 2010
Nixon C. E. V.; Saylor Rodgers B.: In Praise of Later Roman Emperors: The Panegyrici Latini: https://books.google.cz/books?id=Vu3QEAAAQBAJ&pg=PA41&hl=cs&source=gbs_toc_r&cad=2#v=onepage&q&f=false
https://warhistory.org/article/carausius-rebellion-286-293-ce
Mince: https://www.kenelks.co.uk/coins/carausius/carausius.htm
