Bazilika di San Nicola in Carcere
Bazilika di San Nicola in Carcere
Úžasné na této bazilice je, že na zbytky antických staveb nemusíte chodit do podzemí, jako u jiných staveb, ale stačí se podívat na exteriér budovy. Sloupy antických chrámů jsou jak na jižní , tak i na severní straně stavebně začleněny do baziliky. A z třetího, největšího chrámu a základu pro kostel, zbyly dva sloupy v čelní fasádě.
Tři chrámy – Jana [1], Junony Sospity a Spes (Naděje), postavené v Římě na Forum Holitorium, z nichž u dvou je dosud patrná část zvyšované struktury, byly znovu využity pro stavbu kostela St Nicolo in Carcere, sv. Mikuláše nazývaného „v žaláři“, který byl zasvěcen uvnitř prostředního chrámu Junony sv. Mikuláši, biskupu z Myry. Kostel byl zasvěcen díky početné řecké komunitě žijící v oblasti. V architektuře pozdní antiky se jedná o velmi výjimečný přerod tří antických chrámů do nového, křesťanského kostela.
Pozn.:
1 – Janus, římský bůh počátku všech věcí, ochránce dveří a bran. Hlavní svátek měl na Nový rok, kdy se lidé na jeho počest slavnostně oblékali, vzájemně si blahopřáli a posílali si dárky.
Jižní dórský chrám, pravděpodobně zasvěcený Spes, Naději, byl nejmenší (25x11m), postavený v první punské válce (konzulem Aulem Atiliem Calatinem) a později několikrát přestavovaný a 6 jeho sloupů i s částí architrávu je začleněno do levé boční stěny baziliky. Upravovaný byl v antice několikrát, například Germanikem v roce 17. n. l. a naposledy císařem Hadrianem (nápis CIL VI, 978).
Uprostřed se nachází největší ze tří (34x15m), věnovaný Junoně Sospitě (Spasitelce) [2], z uvedených chrámů postavený nejpozději, ve 2. stol. př. n. l. v letech 197 až 194 Corneliem Cethegem (politikem s velmi špatným morálním kreditem) a to peripterální v iónském stylu se 6 sloupy vpředu, 2 vzadu a 11 sloupy po stranách.
Nejsevernější chrám je nejlépe dochovaný, stál na levé straně kostela (26x15m). Z něj pochází druhá řada 7 iónských sloupů vkomponovaných do kostela a další dva sloupy stojí volně. Peripterální chrám bez zadní kolonády (sine postico). Vpředu stálo ve dvou řadách 12 sloupů. Byl postavený Gaiem Duiliem [3], prvním velkým římským námořním velitelem na počest boha Jana v období republiky v roce 260 př. n. l. a několikrát jej upravovali v době Augusta (Tiberiem v roce 17 n. l.) a Hadriana.
Pozn.:
- 2 – Junona Sospita byla v Římě ochránkyní porodů. Kult pocházel z latinského města Lanuvium a s etruským vlivem. Lanuvium bylo obzvláště známé svým bohatým a velmi uctívaným chrámem Juny Sospesové (Livius 8,14; Cic. Nat. D. 1,83; Fin. 2,63), od kterého si Octavianus v roce 31 př. n. l. půjčil peníze a jehož majetek sahal až k pobřeží Středozemního moře.
- 3 – Gaius Duilius, římský generál a státník. Dosáhl prvního námořního vítězství Římanů nad Kartaginci ve slavné bitvě u Myl v roce 260 př. n. l., kde vítězové poprvé použili na lodích můstek, corvus, pro výsadek na nepřátelské lodi.
První křesťanský kostel byl postaven na tomto místě pravděpodobně v 6. století na základě dvou nápisů připisovaných této době a obsahujících věnování učiněná majordomem (maiordomus) Anastasiem, pravděpodobně významnou osobností uvnitř stále mocnější papežské kurie. Nicméně samotné označení „v žaláři“ se zdá naznačovat využití chrámu Jana jako vězeňské budovy, což bylo během pontifikátu Hadriana I. (pontifikát 772-795), jehož biografie uvádí budovu jako městské vězení, zatímco vykonávání soudních procesů probíhalo na přilehlém území, obsazeném velkou sochou elephas erbarius, a jenž je podle ní nazýván elephantem. [4] Ve skutečnosti byly „celly“ s největší pravděpodobností skladiště směnárníků.
Pozn.:
- 4 – Elephas erbarius (travní slon nebo rostlinný slon) byla slavná pozlacená bronzová socha slona ve starověkém Římě, která se nacházela v oblasti Fora Holitoria (Zeleninový trh) poblíž dnešního náměstí Piazza Montanara. Sloužil jako významný orientační bod a je zmíněn v regionálních katalozích 8. římské oblasti.
V Liber Pontificalis je u hesla „Život Hadriana“ potvrzena přestavba celé oblasti zahrnující místo zvané ad elephantem a tři chrámy, způsobená celkovou změnou funkce těchto prostor pro účely spojené s výkonem a aplikací spravedlnosti. V 8. století je tato přestavba tedy již dokončena, možná již delší dobu, ale bohužel neexistují přímé důkazy, které by svědčily o období přeměny těchto staveb. Zdá se totiž, že existuje přibližně stoletá mezera mezi opuštěním soudních dvorů a věznic klasického období během první poloviny 7. století (nacházejících se u comitia a chrámu Tellus) a prvním známým zmíněním nového soudu a vězení na Foru Holitorium během 8. století. Že město Řím zůstalo tak dlouho bez těchto institucí, se jeví jako velmi nepravděpodobné, a proto se dá spíše předpokládat okamžité přesunutí těchto úřadů na Forum Holitorium, konkrétně do komplexu tří chrámů a do oblasti elephas herbarius.
Zdroje:
- Belbrück R.: Die drei Tempe lam Forum Holitorium in Rom, 1903
- Archeologia Sotterrania: La basilica di San Nicola in Carcere
- La Rocca: Cassioédoro, Teodato e il restauro degli elephanti di bronzo della Via Sacra, 2010
- Casson L: Ships and Seamanships in the Ancient World, 1971
