Tiberius Julius Alexander

V roce 69 byla římská provincie Judea pohlcena povstáním, které postavilo židovské fanatiky proti autoritě císaře. Vespasianus proto poslal na východ armádu pod velením svého syna Tita, kterému však chyběly vojenské zkušenosti. Císař překvapivě zvolil jeho zástupcem alexandrijského Žida Tiberia Julia Alexandra, který koordinoval římské tažení v Judeji, stal se Titovým poradcem a možná dosáhl hodnosti prétoriánského prefekta.

Přes vynikající kariéru je jeho jméno mimo úzký okruh odborníků z velké části neznámé. Účast Židů v římské armádě historici příliš nezdůrazňovali; v roce 19 n. l. sice císař Tiberius násilně odvedl 4 000 římských Židů na Sardinii, existují však i důkazy o službě na dobrovolné bázi. Vojenská služba byla také jednou z mála cest, jak mohli Židé získat římské občanství.

Ale Vespasianus učinil nečekanou volbu, když zástupcem Tita pro tažení jmenoval do čela římské armády alexandrijského Žida Tiberia Julia Alexandra. Rozhodnutí císaře se ukázalo jako efektivní, protože nejenže Tiberius Alexander koordinoval římské tažení v Judeji, ale také se stal Titovým poradcem a možná nakonec dosáhl hodnosti prétoriánského prefekta. [1]

Pozn. 

1 – Mohla by to naznačovat jeho hodnost během Titova tažení v roce 70, což by znamenalo, že měl vlastní nezávislé imperium (velící pravomoc). Podle jiného názoru to znamená, že se stal prefektem pretoriánské gardy v Římě, což 

Císař Vespasianus
Syn Vespasiana, pozdější císař Titus

Přes vynikající vojenskou kariéru tohoto alexandrijského Žida, jeho jméno a jeho dědictví jsou mimo úzký okruh odborníků z velké části neznámé. Účast Židů v římské armádě je téma, které nebylo historiky tolik zdůrazňované nebo bylo spíše  ignorované. Vědci nejčastěji citují výjimku z vojenských služeb uděleným Židům v Efesu a Délu nebo podrobně pojednávají o potížích, které představovalo zachovávání sabatu a zákony ve stravování židovských mužů sloužících pod říšským signem a římští Židé v císařských službách jsou často nazýváni „renegáty“ nebo odpadlíky“.

Důkladné prozkoumání zdrojů z Julio-Claudijské doby odhaluje změť židovských vojáků sloužících v císařské armádě; v roce 19 n. l. císař Tiberius násilně odvedl 4 000 římských Židů do armády na Sardinii, ale existují i důkazy o službě Židů na dobrovolné bázi. [2] Od Constitutio Antoniniana v roce 211 byla vojenská služba jeden z mála způsobů, kterými mohli Židé získat římské občanství. To bylo uděleno po 26 let po náboru do legie.

Pozn. 2 – Matthaius, syrský Žid, sloužil v Legio I Adiutrix za Nerona v roce 68 a obdržel římské občanství. Příkladů je mnoho.

Tiberius Julius Alexander, egyptský Žid, který byl předurčen stát se jedním z nejmocnějších osobností impéria, se narodil v roce 16 n. l. v Alexandrii. Tiberiova rodina patřila do jezdeckého stavu a měla hluboké kořeny v egyptské oblasti oázy Fajjúm, kde mnoho židovských komunit vzkvétalo přinejmenším od 3. století př. n. l. Jeho otec, Alexander Lysimachus, byl členem egyptské šlechty a náčelníkem na arabských hranicích. Tiberiův strýc nebyl nikdo jiný než slavný a významný židovský filozof Filón. [3]  Jako mnoho bohatých občanů Alexandrie za vlády Augusta očekávalo, že jejich děti převezmou důležité funkce v císařské správě.

Od mládí Tiberius a jeho bratr Marcus byl připraveni na místo v římské byrokracii. Jejich otec se vyhnul standardnímu židovskému vzdělání a místo toho své děti nechal doučovat v klasice. Jakmile chlapci dosáhli mužnosti, Alexander Lysimachus dosáhl, že jeho synové vstoupili na různé posty v římských císařských službách. Tiberius se stal opatrovníkem (řecky epitropos) Antonie Mladší, dcery Marka Antonia a matky císaře Claudia. Marcus se stal vlivným činitelem v rodném městě Alexandrii a nakonec se oženil s princeznou Berenikou (jako její první manžel), dcerou krále Heroda Agrippy I. (jejím bratrem byl král Herodes Agrippa II.). Markus zemřel v roce 43 nebo 44 n. l.

Tiberius začal svou slavnou kariéru v římské armádě, kde mu jeho vůdčí schopnosti a rodinné vazby mohly zajistit místo guvernéra Thebiady v Egyptě v roce 42. Tiberiův úspěch v této pozici přiměl císaře Claudia, aby ho později jmenoval prokurátorem Judeje na dva roky 46-48. Historik Flavius Josephus zaznamenává, že Tiberiova doba jako prokurátora byla obdobím míru v Judeji.

Pozn. 3 – Tiberius Alexander se objevuje ve Filónových propracovaných dialozích jako diskutér.

Gnaeus Domitius Corbulo (asi 7–67 n. l.) byl významný římský generál a politik, známý prosazováním přísné vojenské disciplíny a vedením tažení v Germánii a na Východě za císařů Claudia a Nerona

Tiberius Alexander opustil své místo v Judeji a v roce 63 se stal jedním z nejvyšších důstojníků východní armády, členem Corbulova generálního štábu. Tiberius se během Corbulovy arménské kampaně choval se ctí a v roli poradce legio V. Macedonica byl nápomocen při zahájení jednání s arménským králem Tiridatem.

Jeho úspěch v arménské válce s podporou Corbula byl doporučením pro císaře Nera, který jej jmenoval guvernérem Egypta v letech 66-69. Během doby nepokojů, které následovaly po Neronově vraždě, Tiberius se ukázal jako loajální římský velitel, který velel dvěma legiím: III Cyrenaica a XXII Deiotariana. Když Vespasianus vyzval uzurpátora Vitellia k boji o císařský purpur, Tiberius se stal okamžitě stoupencem starého velitele s nímž sloužil na východě a nařídil svým dvěma legiím a obyvatelům Alexandrie, aby přísahali věrnost Vespasianovi. .[4] 

Poté se přidaly i legie v Asii. Tiberiova podpora pomohla Vespasianovi zvítězit nad Vitelliem a aklamace nového císaře v Alexandrii se stala oficiálním datem Vespasianova nástupu (dies imperii). Židovský původ Tiberia Alexandra, jeho schopnosti a hluboká loajalita z něj udělaly perfektní volbu na pozici šéfa štábu během Titovy invaze do Judeje. Jako vojenský poradce zažil úspěch římských sil nad židovským povstáním a Titus byl oslavován po necelém roce jako vítěz. Židovské královské síly nejsou zmíněny v žádné z operací předcházejících obléhání Jeruzaléma, ale to samozřejmě neznamená, že tam nebyly. Josephus zmiňuje přítomnost vysoce postavených židovských důstojníků i židovských královských sil (Herodes Agrippa II.) při obléhání Jeruzaléma. Tiberius Julius Alexander byl přítomen a ve skutečnosti mohl být de facto velitelem římských sil i strategickým plánovačem římské kampaně. I když, jak bylo uvedeno výše, jeho židovství je často bagatelizováno nebo ignorováno, pocházel z nejznámější židovské rodiny v Egyptě a určitě byl židovský alespoň z etnického hlediska. Josephus uvádí, že armády klientských králů, včetně židovské královské armády, tvořily předvoj Titovy armády při postupu na Jeruzalém.

Pozn. 4 – Papyrus Fouad 8; CPJUD. II 418a

V roce 68 musel Tiberius zasáhnout do násilných sporů mezi Řeky a Židy. Místo okamžitého vyslání vojáků údajně Tiberius nejprve varoval Židy, aby nereagovali. Když jeho varování předákům Židů zůstalo bez povšimnutí, vyslal své dvě římské legie III Cyrenaica a XXII Deiotariana, spolu s 5 000 libyjskými pomocnými vojsky a pověřil je zklidněním nepokojů. Zásah, protože Židé se zorganizovali a byli vyzbrojeni, skončil masakrováním, drancováním a zapalováním židovských domů. Josephus Flavius ​​tvrdí, že 50 000 jeho židovských spoluobčanů, včetně kojenců, bylo zabito, než Tiberius povolil a masakr zastavil. Vojáci, zvyklí poslouchat rozkazy, okamžitě přestali zabíjet. Obyvatelstvo Alexandrie však chovalo k Židům takovou nenávist, že bylo těžké je odvolat, zvláště když nechtěli opustit těla svých mrtvých. Ztráty jsou jistě nadsazené.

Josephu Flavius popisuje, že Titus i Tiberius měli snahu odvrátit vypálení Chrámu. Tiberius odjel s Titem do Říma a podle zápisu na papyru se měl stát prétoriánským prefektem. Není to zcela potvrzené, ale jisté je, že jeho osoba se dostala na výsluní římské společnosti. Se smrtí svého přítele a patrona, císaře Tita, Tiberius Alexander náhle opouští anály historie. Nakonec zůstává osud tohoto slavného Žida z Alexandrie neznámý. Je možné, že ve zralém 65 let muž odešel do důchodu z veřejného života, ale byla také vyslovena domněnka, že jej čekal násilný konec v čistkách Titova nástupce, císaře Domitiana, dosud však neexistuje žádný pevný důkaz konečného osudu Tiberia Alexandra.

Tiberius Julius Alexander byl bezpochyby nejúspěšnějším Židem sloužícím v řadách římské armády, ale židovská účast v římské armádě nezačala ani neskončila u tohoto velkého alexandrijského dobrodruha. opravdu, z dostupných zdrojů se zdálo, že vrcholem židovské účasti v římské armádě bylo dosaženo až dvě století po Alexandrově smrti. [5]

Definitivní konec s židovskou účastí v římských jednotkách přišel s křesťanskou dobou a jejím zákazem služby v římské armádě, který byl obsažen v ediktu císaře Honoria v roce 404 n. l.

Pozn. 5 – K zděšení mnoha rabínů té doby židovský muži vytvořili kádry v císařské armádě již v době císaře Caracally a dokonce existovala výhradně židovská jednotka. Podobně jsou dvě třetiny židovských nápisů v Pannonii nápisy legionářů z I. kohorty syrských lučištníků Aurelia Antoniana a I. kohorta lučištníků Hemesian. (Noy: Jewisch Inscriptions of Western Europe).

Zdroje:

Flavius Josephus: The Jewish War (https://penelope.uchicago.edu/josephus/war-1.html)

Cornelius Tacitus: Letopisy, 1975

Codex Theodosianus, ed. Pharr, (CTh 16.8.16; 16.8.24)

Seutonius, Životopisy dvanácti císařů, 1974

Andrew J. Schoenfeld: Sons of Israel in Caesar’s Service: Jewish Soldiers in the Roman Military, Schofarm 2006 na JSTOR

E.G. Turner: Tiberivs Ivlivs Alexander, 1954 na JSTOR

Jonathan P. Roth: Jews and Roman Army: Perceptions and Realities (200 př.n.l.-476 n.l.), 2007

Gérard Chalon: L’Édit de Tiberius Julius Alexander, étude historique et exégétique, « Bibliotheca Helvetica Romana, 1965, Persée

Jacob L. Wright: Tiberius Alexander: The Jewish General Who Destroyed Jerusalem, in The Thorah, 2005

Iona Lendering: Tiberius Julius Alexander na www. Livius.org, 2002

Edikt Tiberia Julia Alexandra – nápis na Papyru z 6. července 68 n. l.

Nápis je obzvláště rozsáhlý, s 65 řádky pokrývajícími plochu 2 metry. Ve skutečnosti se jedná o jeden z nejdelších ediktů diktovaných provinčními guvernéry, které se dochovaly z římského světa. V našem vydání a komentáři je zahrnuto pouze prvních 10 řádků. Julius Demetrius, místní magistrát, upřesňuje, že T. Julius Alexander je autorem ediktu, který považoval za prospěšný pro komunitu, a který si proto zasloužil viditelné vystavení. Tato starost o viditelnost vysvětluje pozoruhodné místo, na kterém nápis dodnes stojí.

Tiberius Julius Alexandr prohlašuje: Jelikož vynakládám veškeré úsilí na to, aby si město Alexandrie zachovalo své řádné politické postavení v požívání výhod, které má od Caesarů, a aby Egypt nadále prosperoval a radostně přispíval k zásobování obilím a k velkému štěstí současné doby, aniž by byl utlačován novými a nezákonnými vymáháními; a jelikož prakticky od chvíle, kdy jsem vstoupil do města, jsem byl zaplaven voláními obyvatelů, jak v malých skupinách, tak v davech, jak od nejváženějších lidí zde, tak od venkovských farmářů, kteří si stěžovali na nedávné zneužívání, neztrácel jsem čas nápravou naléhavých záležitostí v rozsahu své pravomoci. A abyste s větší radostí očekávali vše pro svou spásu a štěstí od našeho dobrodince, císaře Galby Augusta, který nám přinesl světlo pro spásu celého lidského rodu, a abyste věděli, že jsem se zabýval záležitostmi týkajícími se vaší pomoci, nutně jsem vyložil rozhodnutí a činy, které jsou v mé moci ohledně každé z žádostí, a závažnější záležitosti vyžadující autoritu a majestát císaře mu budu oznámit v naprosté pravdě, neboť bohové zachovali až do tohoto nejposvátnějšího věku bezpečnost obydleného světa.

Především uznávám naprostou rozumnost vaší žádosti, aby osoby nebyly proti své vůli nuceny, v rozporu s obecnou praxí provincií, k placení daní nebo jiným pronájmům císařského majetku; nemalá škoda byla způsobena nátlakem mnoha osob nezkušených v těchto povinnostech, když jim byl uložen výběr daní. Proto jsem sám nikoho nenutil a nebudu nutit k placení daní nebo pronájmu, neboť vím, že je také ku prospěchu císařských příjmů, aby je ochotně a horlivě spravovali kompetentní lidé. Jsem si jistý, že v budoucnu žádný úředník nebude nutit placené daně ani pachtýře proti jejich vůli, ale s ohledem na neměnnou praxi dřívějších prefektů, místo aby napodoboval něčí dočasné provinění, bude pronajímat osobám, které jsou ochotny se dobrovolně přihlásit.

Zatímco někteří úředníci si také nechali pod záminkou veřejných závazků připsat půjčky od jiných a poté některé osoby poslali do vězení pro dlužníky nebo do jiných věznic […]

You may also like...