Mauzoleum rodiny Plautiů v Tivoli
Mauzoleum rodiny Plautiů (Mausoleo dei Plauzi) poblíž Tivoli
Hrobku postavil Marcus Plautius Silvanus, přítel císaře Augusta, v blízkosti mostu přes řeku Aniene. V 15. století ji nechal papež Pavel II. částečně přestavět na pevnost.
Hrobka je velká rotunda postavená podle etruské tradice a nachází se vedle starobylého mostu. Před hrobkou jsou tablety, které nás informují o dalších členech rodiny zde pohřbených. Můžeme si zde zejména přečíst množství titulů Tiberia Plautia Silvana Aeliana na deskách, která jsou zde vystavena a které nás informují i o dalších členech rodiny pohřbených v této hrobce.
Nejstarší nápis připomíná Marka Plautia, konzula, který vykonával úřad společně s Augustem. Hrobka má základ čtvercového půdorysu a nad ním je postaveno mauzoleum kruhového tvar. V 15. stol byla stavba přeměněna na obrannou věž, která chránila nedaleký most Ponte Lucano, ležící na antické cestě Via Tiburtina. K vidění jsou především dvě mramorové desky se dvěma nápisy, třetí je v horní části a čtvrtá deska s nápisem je dnes ztracena, ale nápis byl zaznamenán.
První nápis: CIL 14, 03606
M(arcus) Plautius M(arci) f(ilius) A(uli) n(epos) Silvanus co(n)s(ul) VII vir epulon(um) huic senatus triumphalia ornamenta decrevit ob res in Il(l)yrico bene gestas Lartia Cn(aei) f(ilia) uxor A(ulus) Plautius M(arci) f(ilius) Urgulanius vixit ann(os) IX
Markus Plautius Silvanus, syn Marka synovec Aula / konzul, settemviro epulone / kterému senát schválil triumfální pocty / za illyrskou kampaň / Lartia, dcera Gnea, manželka / Aulus Plautius / syn Marka / Urgulanius / zemřel ve věku devíti let. Manželka Urgulanilla byla blízkou přítelkyní císařovny Livie a tak možná dopomohla Marku Plautiovi ke skvělému cursus honorum. Byl jmenován prokonzulem v Asii a poté proprétorem provincie Galatia a Pamfylie (dnešní Anatolie v Turecku), kde potlačil vzpouru Isaurů, poté vedl legio III Scythica a legio V Macedonica proti vzbouřencům v Pannonii. Další dva roky bojoval v provinciích Pannonia a Illyrii, za což byl vyznamenán ornamenta triumphalia, což je v podstatě triumf, nejvyšší pocta generálovi, který dosáhl vítězství. Byl rovněž členem septemvirem Epulones ( sedm mužů, kněží, kteří pořádali svátky a hry).
Druhý nápis CIL 14, 03607 zaznamenává část cursus honorum Publius Plautius Pulcher
P(ublius) Plautius / Pulcher / Triumphalis
filius / augur IIIvir a(uro) a(rgento) a(ere) f(lando) f(eriundo) q(uaestor) / Ti(beri) Caesaris Aug(usti) V consulis / tr(ibunus) pl(ebis) pr(aetor) ad aerar(ium) comes Drusi fili(i) Germanici avunculus Drusi / Ti(beri) Claudi Caesaris Augusti fili(i) / et ab eo censore inter patricios / lectus curator viarum sternendar(um) / a vicinis lectus ex auctoritate / Ti(beri) Claudi Caesaris Augusti Germanici / proco(n)s(ul) provinciae Siciliae / Vibia Marsi f(ilia) / Laelia / nata / Pulchri
Mladší syn Marka Plautia měl rychlou kariéru a tři starší sourozence Marka Plautia, sestru Plautiu Urgulanillu a předčasně zesnulého Aulia Plautia. Skandály kolem jeho starších sourozenců ve 20. letech – jeho bratr Marcus se zabil poté, co byl obviněn z vraždy své manželky Apronie a císař Claudius se rozvedl s jeho sestrou Urgulanillou, zdá se nijak nepoškodily jeho kariéru. On sám patřil do kruhu přátel Drusa Caesara.
Třetí nápis CIL 14, 03608 nápis pojednávající o (Tiberiovi Plautiovi Silvanovi Aelianovi) je nepoměrně obsáhlejší a obsahuje prakticky všechny úřady, které Plautius Silvanus zastával, z nichž je patrné, o jak významnou osobu se jednalo.
Ti(berio) Plautio M(arci) f(ilio) Ani(ensi) / Silvano Aeliano / pontif(ici) sodali Aug(ustali) / IIIvir(o) a(ere) a(rgento) a(uro) f(lando) f(eriundo) q(uaestori) Ti(beri) Caesaris / leg(ato) leg(ionis) V in Germania / pr(aetori) urb(ano) legat(o) et comiti Claud(i) / Caesaris in Brit{t}annia consuli / proco(n)s(uli) Asiae legat(o) pro praet(ore) Moesiae / in qua plura quam centum mil{l}(ia) / ex numero Transdanuvianor(um) / ad praestanda tributa cum coniugib(us) / ac liberis et principibus aut regibus suis / transduxit motum orientem Sarmatar(um) / compressit quamvis parte(m) magna(m) exercitus / ad expeditionem in Armeniam misisset / ignotos ante aut infensos p(opulo) R(omano) reges signa / Romana adoraturos in ripam quam tuebatur / perduxit regibus Bastarnarum et / Rhoxolanorum filios Dacorum fratrum(!) / captos aut hostibus ereptos remisit ab / aliquis eorum o<b=P>sides accepit per quem pacem / provinciae et confirmavit et protulit / Scytharum quoque rege{m} a Cher<s=R>onensi / quae est ultra Borustenen o<b=P>sidione summoto / primus ex ea provincia magno tritici modo / annonam p(opuli) R(omani) adlevavit hunc legatum in / {in} Hispaniam ad praefectur(am) urbis remissum / senatus in praefectura triumphalibus / ornamentis honoravit auctore Imp(eratore) / Caesare Augusto Vespasiano verbis ex / oratione eius q(uae) i(nfra) s(cripta) s(unt) / Moesiae ita praefuit ut non debuerit in / me diferri honor triumphalium eius / ornamentorum nisi quod latior ei / contigit mora titulus praefecto urbis / hunc in eadem praefectura urbis Imp(erator) Caesar / Aug(ustus) Vespasianus iterum co(n)s(ulem) fecit
Vysvětlivky k latinským pojmům:
pontific sodales Agustustales, kněží udržující kult Augusta a Julie
tresvir monetalis (ca v r. 35 n. l.), tři muži, kteří měli na starosti ražení měděných mincí; výsadu razit stříbrné a zlaté měl císař.
questori, kvéstor císaře Tiberia (ca v r. 36 n. l.)
legato legionis, legát legie V Alaudae v Germánii (36 – 40 n. l.)
praetor urbanus, městský prétor (r. 42 n. l.)
legato et comes, legát a velitel císaře Claudia během dobytí Británie (43 – 44 n. l. )
proconsuli Asiae, prokonzul Asie (55 – 56 n. l.
consul suffetus, náhradní konzul ( r. 45 n. l.)
přijatý mezi patricie (47 – 48 n. l. ), za císařství byli patricijové privilegovaná sociální vrstva, patricij se stalo dědičným vyznamenáním. Plautius Silvanus byl první z rodiny takto vyznamenaný.
propraetor, proprétor, soudce a správce v provincii Moesia (po roce 60 n. l.)
senatus in praefectura triumphalibus / ornamentis honoravit, udělení triumfálního vyznamenání Vespasianem s odůvodněním tohoto vyznamenání citováním slov císaře Vespasiana.
Na posledních dvou řádcích (řádky jsou odděleny lomítkem) je zmínka, že během prefektury se stal Plautius Silvanus podruhé konzulem,
praefectus urbi, městský prefekt Říma, (r. 73 – 74 ?)
consul suffetus, náhradní konzul podruhé (r. 74)
Jako první jsou v nápise uváděny kněžské úřady. Nápis je ale zajímavý především kvůli podrobnému popisu vojenských aktivit Tiberia Plautia Plautius, zejména v Moesii, kde byl činný po dobu 7 let (60 – 67 n. l.) a i když není k dispozici zcela přesná chronologie tažení a válek, je zřejmé, že se Řím snažil zabezpečit dunajskou hranici, Plautius bojoval v Moesii, zasáhl do kampaní proti Sarmatům a Skythům a v oblasti za Dunajem „nařídil řadě neznámých nebo nepřátelských králů“, infensos reges, „ctít vojenské standardy římského lidu.“ Z nápisu je patrné, že vedl přes Dunaj více jak 100 000 zástupců národů za Dunajem, (samozřejmě nadsazeno), aby jim vzdal hold spolu s jejich manželkami a dětmi, jejich vůdci a králi. To znamená usídlení kmenů na římském území. Popsáno je také přijetí rukojmích z dáckých kmenů, Bastarnů nebo Roxolanů. Zajímavá je také zmínka o poskytnutí obilí z jím ovládané Moesie při nedostatku obilí. Za císaře Vespasiana jej zastupoval v roce 70 n. l. ve funkci kněze, pontifika na oslavách u příležitosti prací na přestavbě chrámu Jupiter Capitolinus a dočkal se poct ve formě jmenování městským prefektem a udělení triumfu za svojí činnost především v Moesii.
Podle Tacita byla jeho manželka Pomponia Graecina, vynikající žena, jenž byla obžalovaná z cizího náboženství, byla odevzdána k odsouzení manželovi, ten však rozhodl o její nevině. Plautius zemřel pravděpodobně v roce 79 n. l., protože císař Vespasianus ještě není titulován divus, božský, titul který dostávali císaři až po smrti.
Z jeho jména je vidět, že Tiberius Plautius Silvanus Aelianus byl od narození Aelius Lamia, kterého později přijal za svého Plautius Silvanus. Pravděpodobně se narodil před rokem 11 n. l. Plautiův údajný biologický otec, Lucius Aelius Lamia, konzul roku 3 n. l., původem z města Formiae, patřil k velmi bohaté rodině, jejíž členové byli zastoupeni v senátu od dob Caesara a pravděpodobně poprvé u Plautiů „otec získal konzulát a možná patricijský status“.
Je neuvěřitelné, že tato budova 20 století přežila. Gótský král Totila zničil blízký mostní oblouk Ponte Lucano, aby zastavil Byzantince, kteří ho pronásledovali. Poté zůstal most nedotčený. Okolí hrobky si vybral papež Hadrián IV. pro své setkání s Friedrichem Barbarossou. Michelangelo a Franz Liszt tudy procházeli cestou do Tivoli. Řada malířů zachytila kdysi idylickou krajinu, především Piranesi.
Zdroje:
CIL – EDCS – Epigraphic Datenbank Clauss Slaby
Domenico De Sanctis: Dissertazoni sopra la villa d´Orazio Flacco, il Mausoleo de Plauzi, 1784
Tacitus : Letopisy XIII
Seutonius: Životopisy dvanácti císařů
Zaccaria Mari: Superintendence of Archaeology, Fine Arts and Landscape for the Metropolitan Area of Rome, the Province of Viterbo and Southern Etruria.
Caroline Barron: www.judaism-and-rome.orgL.
Vidman: Psáno do kamene, 1975
