Paestum
Paestum (Poseidóniá)
Lokalita Paestum leží v oblasti, které patřilo do takzvaného Velkého Řecka – Magna Graecia a do kterého se počítaly další města na jihu Itálie jako např. Krotone, Metapontos, Sybaris, Taranto a jiné. Místo leží na pobřeží Tyrrhénského moře blízko dnešního města Amalfi a je vzdálené zhruba 95 km od Neapole. Paestum, s původním řeckým názvem Poseidonia bylo založeno Řeky v druhé vlně z bohatého a mocného města Sybaris okolo roku 600 př. n. l. a bylo nejsevernější řeckou kolonií v Itálii. Město začalo vyrůstat blízko ústí řeky Sele a ocitlo se tak na hranici sfér vlivu etruského na severu a řeckého na jihu. Díky obchodu mezi těmito velkými oblastmi a díky vcelku vyspělému zemědělství a rybolovu město úspěšně rostlo. Vlastní obrys města byl víceméně dán tím, že leží na mírně vyvýšeném travertinovém šelfu a okolo něho byly postaveny hradby. Do roku přibližně 400 př. n. l. bylo řeckou enklávou a stavby z této doby jsou dost jasně identifikovatelné.
Obsazení města Lukány
Okolo roku 400 př. n. l. bylo obsazena domorodými Lukány. O této době však není moc známo, snad jen to, že v roce 332 př. n. l. přišel na pomoc obcím Magna Graecia proti italským kmenům Alexander I. z Épeiru a u Poseidónie se odehrála velká bitva v níž Alexander zvítězil a uzavřel s Římany smlouvu. Neví se, jaký mělo pozdější obsazení města Lukány dopad, ale pravděpodobně nebyl nijak výrazný, protože se nadále mluvilo a psalo řecky, chrámy byly dále navštěvovány a víra nebyla nijak omezena. Neví se o žádných větších stavbách z této doby a tak jediné místo, kde se doba nějak projevila jsou hroby, které jsou více diferenciovanější co se týče výzdoby. V ženských hrobech se objevují stříbrné, bronzové a jantarové ozdoby, množství nádob a v některých hrobech lebes gamikos, speciální vázy používané při svatebních obřadech. Pokud se tedy ve městě samém nic velkého nezměnilo, mělo obsazení Lukány vliv na osídlení okolí města, které bylo v Řeckém období velmi řídké a nyní se i venkov zalidňoval.
Římská éra
Jestliže nebyl vypozorován žádný významný vliv po obsazení Lukány, pak obsazení města Římany mělo vliv velký. Ještě za samnitských válek (třetí samnitská válka 298 – 290 př. n. l.) udržovala Poseidonia přátelské styky s Římem, ale roku 273 př. n. l., po válce Říma s epeirským králem Pyrrhem (280 – 275 př. n. l.), kdy město stálo na straně krále Pyrrha, se stalo římskou kolonií s názvem Paestum. Jak přesně proběhlo obsazení města není známé, ale je možné, že část obyvatel byla zabita nebo prodána do otroctví a místo nich zaujali místa ve městě i mimo něj noví kolonisté. A s nimi šly ruku v ruce nejen architektonické změny v plánu města, ale kolonisté si také sebou přinesly sociální, náboženské a administrativní změny. Město projevilo svoji loajalitu v punských válkách. Během druhé punské války (218 – 201 př. n. l.), kdy Hannibal ovládal velkou část jižní Itálie a mnoho římských spojenců odpadlo, podle Livia vyslanci z Paestum nabídli zlaté misky Římu v době, kdy římská armáda utrpěla zdrcující porážku u Cann.
Bývalá agora, hlavní centrum řeckých měst vlastně zmizelo a nový střed města, forum, se posunul a zde se nacházely nejdůležitější veřejné budovy města. Na severní straně to byl nový italický chrám a comitium (místo pro schromáždění městské rady). Na jižní straně byla postavena budova curie (senátní budova). Vedle se postavilo macellum (trh) a na krátké západní straně bylo postaveno lararium a možná další veřejné budovy. Východní část fora je bohužel pohřbena pod moderní cestou. Hlavní cesta via sacra, která v řeckých dobách nebyla zpevněná, změnila jméno na cardo maximus a byla vydlážděna. Jako každá římská kolonie poskytovalo Paestum Římu pro potřeby vedení válek lodě, námořníky a ze zemědělských produktů zrní. Za punských válek stálo město věrně na straně Říma.
Po dobu císařství prosperovalo i díky námořnímu obchodu a zemědělství, o mírném klimatu a úrodné půdě se zmiňují Vergilius i Ovidius. Město začalo upadat od 4. stol. n. l., protože se začal zanášet přístav (kolmatace) u ústí řeky Silaris (Sele) a rovina kolem města se velmi často zaplavovala a lokalita se stala místem, kde byla malárie zcela běžným onemocněním. V 18. stol. začaly vykopávky a restaurace objektů prostřednictvím Ferdinanda Sanfeliceho, architekta krále Karla III. Bourbounského, a místo začala přitahovat i učence a známé osobnosti jako byl J. W. Goethe, J. J. Winkelman a G. B. Piranesi. V roce 1805 byly odkryty první hroby, které dokazovaly etruský vliv, protože byly bohatě vybaveny a to nebylo v řeckém světě obvyklé.
Chrám Athény
Vchod do archeologického parku je u Athénina hexastylového peripterálního chrámu s rozměry 33 x 14,5m v dórském stylu a poměrem sloupů 6:13 (což je klasický poměr 6 x 2+1), ale uvnitř jsou u celly čtyři ionské sloupy, to znamená, že při stavbě se mísily oba řecké dva stavební slohy.
(https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_Ancient_Greek_temples) Chrám se také nazýval podle římské bohyně Ceres a byl postaven okolo r. 500 př. n. l. tedy asi půl století po stavbě Basilicy – prvního velkého chrámu v Paestum. Uvnitř chrámu jsou zbytky stavby křesťanského chrámu, který byl vestavěn do původního chrámu v 9. stol. Sloup, který stojí nedaleko (tzv. votivní) a oltář, patří k dříve postavenému chrámu v 6. stol. př. n. l. Na čelních stranách chrámu jsou zbytky tympanonu a jasně viditelné triglyfy a metopy.
Gymnasion a Heroon
Po hlavní ulici cardo maximo (via sacra), která vede k dolním chrámům, se prochází kolem zbytků staveb z helénské doby a zhruba v úrovni fora přechází na místo se zbytky domů z římského období s mozaikovými podlahami a s mramorovými impluvii. Na levé straně je ještě před gymnasionem hrobka, tzv. Heroon, kde bylo objeveno velké množství předmětů. Heroon řeckého starověkého města byl chrám nebo pohřební pomník zasvěcený místnímu hrdinovi nebo mýtickému zakladateli města (např. v Sagalassos v dnešním Turecku). Heroon je jednou z nejstarších památek Poseidonia a byla to hrobka, protože uvnitř byly nalezeny pohřební vázy obsahující med. Byla zakryta kuželovitou hliněnou mohylou (podobnou těm, které byly nalezeny v Mykénách), která byla odstraněna ve 3. století př. n. l. a nahrazena taškovou střechou. Vedle tzv. gymnasionu, což je velký bazén (it. piscina di Venere) s kamennými sloupy a překlady, sousedil se svatyní Fortuna Virilis, která byla určena pro rituály plodnosti konané během svátků Veneralia na počest Venuše (Venus Verticordia). Na kamenných sloupech, dodnes patrných, byla umístěna dřevěná plošina, na níž byla umístěna socha Venuše sedící na trůnu. Vdané ženy, které se zúčastnily rituálu, se ponořily do bazénu v naději, že budou mít šťastný porod. Cestu via sacra lemovaly po stranách portiky a směrem k Neptunovu chrámu byly obchody tabernae.
Poseidonův (Neptunův) chrám
je jedním z nejkrásnějších dochovaných řeckých chrámů, postavený téměř stejně jako Diův chrám v Olympii okolo poloviny 5. stol. př. n. l. Architektonicky je to amphiprostylový, mající symetrické fronty, hexystylový se šesti sloupy na krátkých stranách a 14 sloupů na dlouhé straně a je peripterální s volnými sloupy po obvodě. https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Greek_temples.svg Uvnitř chrámu byl naos rozdělen na pronaos – přední vestibul se dvěma sloupy, naos – vnitřní prostor se sedmi sloupy po stranách, které měly kladí a nad ním ten samý počet menších sloupů a epinaos – zadní prostor podobný jako pronaos. Naos byl vyvýšen o 140 cm a vedly do něj dva schody. Vnitřní dvojité sloupy vytvářejí nádherný, symetrický prostor a ten svojí architektonickou dokonalostí ladí s exteriérem. Jednotlivé kamenné bloky pro sloupy mají 2000 až 2500 kg a kameny použité na překlady mají až 3 000 kg.
Sloupy jsou provedeny s entasis, tedy dříky sloupů jsou z estetického důvodu mírně vyduté. Na celé stavbě je patrná velká zkušenost stavitelů, protože chrám má na své dlouhé straně mírné prohnutí základu, (konvexitu), která dosahuje uprostřed asi 10 cm směrem nahoru od země a pozorovateli se tak zdá chrám naprosto rovný. Kdyby chrám neměl konvexitu, měl by divák optický dojem, že se budova trochu hroutí, viz obrázek. To samé je použito s rohovými sloupy, které jsou mírně nahnuty směrem dovnitř budovy. V opačném případě, tedy v perfektní kolmosti na základnu stylobat, by divák měl dojem, že je budova křivá. Stejný princip byl použit řeckými staviteli mnohokrát a jasně patrné je to na chrámu v Athénách. Celkově je dojem z Poseidonova (Neptunova) chrámu maximálně harmonický a vytříbený. Ač má chrám název Poseidonův, ve skutečnosti byl Poseidón uctíván v Agropoli, takže se spíše přisuzuje Héře nebo Diovi.
Basilica – Heraion
Vedle tohoto architektonického skvostu stojí nejstarší chrám v Paestum a tím je Basilica nebo také Heraion, rozlohou největší řecký chrám ve městě. Byl postaven v polovině 6. stol. př. n. l., kolem roku 550. Název Basilica je nesprávný a vznikl tím, že se v 18. stol. již vědělo o tom, jak je většina řeckých chrámů dělena podle počtu předních sloupů: 4, 6, 8 a tím, že chrám měl lichých 9 sloupů, se vědci domnívali, že se jedná o veřejnou budovu (soud), která obyčejně měla v antice název basilica. Díky nálezům votivních sošek se dá s jistotou tvrdit, že chrám byl zasvěcený bohyni Heře. Navzdory ne moc klasické architektonické struktuře chrámu, jde o velmi zajímavou stavbu, protože se na ní dá vypozorovat vývoj sakrální architektury. Obsahuje, jak již
Forum a římské stavby
Římské forum bylo postaveno na jižní straně řecké agory a plnilo stejné funkce jako řecká předchůdkyně. Když se budeme vracet zpět po druhé západní straně, dojdeme k trhu macellum se zbytky malého chrámu, které svojí jednou stranou tvoří část Fora, které dokonce svojí velikostí předčí Forum v Pompejích. Vedle tohoto malého trhu stojí zbytky italického divadla, ve své době zastřešeného a jednou ze svých zdí tvořícího část Fora.
Symetricky na druhé straně Fora jsou zbytky chrámu Míru, Templum di Pacis. Byl tetrastylový, peripterální s cellou bez opisthodomu a zasahující do comitia (místo lidového schromáždění). Chrám byl postaven po roce 273 př. n. l. s třemi vnitřními prostorami. Měl šest sloupů na každé straně a byl přestavován v r. 80 př. n. l. Základna stylobat je poměrně vysoká, takže do peristylu vedou schody a na pódiu jsou zbytky sloupů.
Bohužel část antického města je oddělena silnicí a tak rozpůlila amfiteátr. Od fora vede ulice tzv. cardo minor k amfiteátru. Amfiteátry jsou čistě římskými stavbami, určenými k zápasům buď gladiátorů nebo zápasům s dravou zvěří. Je trochu zvláštní, že tato stavba, datovaná do 1. stol. n. l., je umístěná v centru města, protože v římských městech byly amfiteátry obvykle stavěny mimo město nebo na jejich okrajích, ale asi to bylo tím, že v době vzniku místo stálo téměř na okraji a tomu napovídá i ne moc velká plocha amfiteátru. Měl čtyři vchody, dva v hlavní ose a dva příčné ose. Při stavbě se použily hned tři techniky: opus incertum, opus quadratum a opus latericium. Vzhledem ke svojí malé velikosti pojalo zhruba 2 000 diváků.
Za amfiteátrem se nachází směrem k chrámu Athény, blízko silnice, ekklesiasterion. Velmi pravděpodobně byl postaven na začátku 5. stol. př. n. l. Předpokládá se kapacita 1 100 až 1700 lidí Zde se scházelo a diskutovalo vedení města, uzavíraly se zde smlouvy a vyhlašovaly války. V římské době byl zasypán a na vrcholu postavena svatyně.
Nekropole
Nekropole Poseidonie byly, jak bylo zvykem, mimo město, s hrobkami jednoduchého obdélníkového tvaru, vysekanými do skály. Často byly vykládány travertinovými deskami po stěnách i na víku. Hroby byly skromně vybaveny, mužské obsahovaly velmi často škrabky na odstranění nečistot, strigilem a malým alabastronem, to byla alabastrová nádobka pro olej, často používaný ve sportovních aktivitách. V ženských hrobkách byly nalezeny řecké nádoby zvané lekythos pro parfémový olej a malé nádoby skyphos, používané na pití. Vázy obsahovaly nejčastěji červené figury athénského stylu. Některé hrobky měly zdi vyzdobené malbami s náměty z pohřebních slavností nebo z posmrtného života. Nejznámější je výstavně vyzdobená Hrobka potápěče s etruským vlivem. Obecně se nenašly žádné zbraně a hrobky jsou víceméně svojí vybaveností na stejné úrovni, což může buď znamenat demokratický okolnosti dění ve městě nebo hroby zámožnějších vrstev nebyly prostě objeveny.
Tomba potápěče (it. Tomba del tuffatore)
Asi nejznámější vrchol sbírky artefaktů v muzeu v Paestum. Malby z hrobky, objevené teprve nedávno v roce 1968 na jednom z pohřebišť, jsou vzácným příkladem řeckého velkoplošného malířství datované kolem roku 560 př. n. l. , které tvoří vnitřek hrobky a jsou na nich výjevy ze sympozia, banketu, zatímco na krycí desku umělec namaloval symbolické ponoření, které zesnulý udělal, když opouštěl svět živých, aby se dostal do světa mrtvých. Malby jsou na kamenných deskách. Je významná tím, že na rozdíl od nalezených řeckých maleb z hrobek, má pouze tato motiv obsahující lidské postavy.
Zdroje:
Bunbury, E. H.: Paestum, 1854
Symeonoglou S.: The Doric Temples of Paestum in The Jurnal of Aestetic Education, Vol 19, 1985 , JSTOR Cerchiai, L.; Jannelli, L.; Longo, F.., eds.: The Greek Cities of Magna Graecia and Sicily. (2004)
Holloway R. R.: The Tomb of the Diver, America journal of Archeology, vol. 110, 2006, JSTOR
Pollard, N.: Paestum, Příběh dvou kolonií, J. J. Norwich ed. Města, která utvářela svět, 2012 Korn, W.: Archeologické objevy, 2005
