Oblouk Septimia Severa v Lepcis Magna
Je škoda, že mnoho nádherných památek je pro nás téměř nedostupných. Římská severní Afrika jich má mnoho; některé jsou hůře dostupné (např. Volubilis v Maroku, památky v Tunisku) a některé jsou v současné době prakticky nedostupné. To je případ měst ležících na území dnešní Libye, Leptis Magna, Sabratha a Olea (dnešní Tripolis), tedy oblast Tripolitana.
Největší město a nejrozsáhlejší archeologické naleziště v bývalé oblasti Tripolitanii je Leptis nebo také Lepcis Magna ležící na pobřeží Středozemního moře. Z množství nádherných památek se můžeme zaměřit na oblouk Septimia Severa.
Architektonicky se jedná nikoliv o klasický vítězný oblouk, ale o quadrifons, tetrapylon, čtyřboký oblouk, nacházející se na hlavní křižovatce v centru Lepcis Magna. Tento architektonický prvek není ojedinělý, ale vzácný; podobný oblouk se nachází nedaleko ve městě Olea (Tripolis), postavený na počest Marka Aurelia a Lucia Vera a v Římě je jeden podobný oblouk boha Jana (Ianus). Jádro oblouku je z vápence a je částečně obložen mramorem. Čtyři pilíře podpírají kopuli, jejž úlomky zůstaly.
Na každé straně pilířů jsou dva korintské sloupy sloupy, jenž nesou nesly lomené štíty nad nimiž jsou vlysy v podobě akantových listů a na rozích jsou nádherné pilastry, dekorativní prvek připomínající sloup, který je opatřen patkou a hlavicí. Každá atika je zdobena vlysovým reliéfem, znázorňujícím různé části triumfu s průvodem, obětními úkony a svorností císařské rodiny. Osm reliéfů zdobí vnitřní části oblouku. Ten byl postaven jako součást programu výstavby, kterou císař naplánoval ve svém rodném městě a který zahrnoval, mimo jiné, i stavbu impozantní velké baziliky na foru ve městě. Oblouk byl objeven během archeologické kampaně v letech 1925 – 1926
Oblouk Septimia Severa je jedním z nevýznamnějších architektonických památek v římských provinciích, čtyři pilíře nebyly zcela běžné; jedinečnost dokumentuje umístění je na hlavní křižovatce, kde se křížily ulice decumanus, přibližně od JV k SZ a cardo od SV k JZ. Jestliže je na sloupu Marka Aurelia stěžejní zaměření na postavy a jejich činnost, tak na africkém quadrifons je zdůraznění postav zaměřeno více na císařskou rodinu, její autoritu a moc císaře.
Přestože se předpokládá, že oblouk obsahoval nápisy, žádné kompletní se nepodařilo najít, pouze zlomky na SZ straně, proto není možné určit přesné datum stavby, předpokládá se, že byl postaven buď u příležitosti návštěvy Septimia Severa v rodném městě v roce 203 n. l. nebo v letech 205 – 209.
Severozápadní strana (Vlys A)
Tato část směřuje k dalšímu městu Olea (Tripolis) a představuje vojenskou ctnost a sílu, virtus, která oslavuje Septimia Severa jako vítěze na východě, jenž přidal provincii Mesopotamia do římské rodiny. Z celkového vlysu se dochovalo několik velkých fragmentů, v horní části je skupina senátorů nebo jezdců v tógách nebo vojáků v civilu, protože za nimi dva muži nesou vojenské standarty.
V centrální části reliéfu na této straně obsahuje triumf, z profilu je zobrazena quadriga (vůz tažený čtyřmi koni) se Septimiem Severem, Caracallou a Getou. Na voze jsou ještě bohyně Vítězství (Victoria) a Štěstí (Tyche nebo Fortuna), a Liber Pater s Herculem, ochraňující božstvo Lepcis Magna. Císař figuruje v čelní pozici zepředu a synové nemají hlavu, u Gety nic překvapujícího, protože po jeho zavraždění Caracallou, byl prohlášen damnatio memoriae. Jsou zde partští zajatci, což by upřednostňovalo datum 203 n. l., v té době byl vysvěcen i oblouk Septimia Severa na Foru. Maják v pozadí může být maják v Lepcis Magna.
Jihovýchodní strana (vlys C)
velmi rozbitá strana pokračuje v líčení triumfu, tentokrát i se Severovou manželkou Julií Domnou a postavou Marta. Dá se předpokládat, že chybějící část obsahovala postavu Septimia Severa. Tato strana, značně poškozená, představuje felicitas, tedy úspěchy císaře Septimia Severa na domácí scéně. Na vlysu je zobrazeno několik jezdců nebo senátorů v civilních oděvech.
Severovýchodní (vlys B)
představuje pietas prostřednictvím obětní scény, císařská rodina se zde setkává s hodnostáři, aby byli svědky obětování dvou býků. Střed vlysu chybí, má se za to, že byl vyplněn bohyní Romou a je zde Julia Domna a Caracalla vlevo, Septimius Severus a Geta vpravo. Scéna znázorňuje císařovu pietu, jeho příkladné náboženské chování. To bylo velmi důležité, protože jako pontifex maximus (velekněz) říše byl Septimius Severus zodpovědný za pax deorum, „mír s bohy“, který zajistil, že úroda byla hojná, řeky držely svůj tok, země neklesala a déšť padal, když musel. Tento reliéf je v současné době v Národním archeologickém muzeu v Tripolisu.
Jihozápadní strana (SW)
Rodina Severovců je na této straně ve scéně přátelství v císařské rodině (concordia Augustorum), Septimius Severus se zdraví s Caracallou s Getou uprostřed a Julia Domna s cornucopiae (roh hojnosti) stojí za nimi. Dva muži stojí na straně, prefekt prétoriánů Plautianus, bez hlavy (rovněž damnatio memoriae) a bratr císaře Publius Septimius Geta. Postava Caracally odpovídá přibližně jeho věku 16 až 17 let, což naopak ukazuje na vznik oblouku v letech 201 / 202. Jsou zde přítomni bohové Liber Pater, Roma Virtus a možná Tyche. Scéna znázorňuje jednotu rodiny s bohy obecně, tak také s bohy města. (Tyche, Liber Pater).
Vnitřní panely jsou námětem odpovídající vlysům na vnějších stranách. Císařská rodina jako účastník obětních úkonů, pietas, další oslavuje vojenský virtus, kdy uznává Septimia Severa jako úspěšného generála, oba jsou však značně poškozeny. Na další, jižní straně je naznačena concordia, rovněž již představení na boku oblouku. Oblouk quadrifons postavený v centru Lepcis Magna měl evidentně za cíl oslavit císaře a potažmo zvýšit pověst města, ve kterém se narodil.
Důvod vztyčení oblouku je, jak je uvedeno výše, nejasný a je možné, že byl založen na počest vítězství Severovců především na východě, jako výraz loajality nebo v souvislosti s povýšením města na kolonii s italickými právy (colonia iuris italici). Výzdoba připomíná nejen vojenská vítězství, ale také úspěšné založení dynastie, jak dokládá vyobrazení členů císařské rodiny. Zahrnutí bohů a rodiny do jednotlivých výjevů naznačuje, že město dokazovalo rostoucí povědomí o dalších významných městech v impériu.
Dalším aspektem dekorace je použití vinné révy a hroznů. Posledně jmenovaná ozdoba je v Lepcis Magna extrémně častým motivem, protože jedním ze dvou ochranných božstev města byl Shadrapa, fénický léčitelský bůh, který byl obvykle spojován s Dionýsem (Bacchem) nebo římským bohem Liber Pater, bohy spojenými s kultem vína. Druhým ochranným bohem byl Milkashtart, hypostáze boha Melkarta spojeného s bohyní lásky Astartou. Řekové a Římané věřili, že Melkart je totožný s Herkulem a figuruje také na oblouku Septimia Severa.
Je možné, vzhledem k uměleckému provedení a použitým mramorovým materiálům, že řemeslníci pocházeli z oblasti Řecka nebo východního Středomoří.
Zdroje:
Cassius Dio: Roman History na Lacus Curtius
Townsend, W. Prescott: The Significante of the Arch of the Severi at Lepcis, American Journal of Archeology, 1938
Massimiliano Munzi: Covritendenza Capitolina: The Lepcitanian territory: Cultural Heritage in danger in war and peace, Libyan Studies2017
Strocka, M. V.: Beobachtungen an den attikareliefs des seerischen quadrifons von Lepcis Magna, 1972
www.livius.org
Matthews, Keneth D.: Cities in the Sand, Leptis Magna and Sabratha in Roman Africa, 1957
Blažíček, O. J., Kropáček, J.: Slovník pojmů z dějin umění, 1991
Townsend, Prescott W.: The Significance of the Arch of the Severi at Lepcis, American Journal of Archeology, Vol. 42, 1938
