Bůh Attis
Bůh Attis
Nedávno bylo v některých kruzích populární naznačovat, že křesťanství bylo ovlivněno nebo dokonce odvozeno od starověkých římských mysteriózních náboženství–náboženství, o kterých je často známo, že měli orgiastické rituály a spojení s osobním bohem. Podle mého názoru ovlivňováno asi bylo, ale odvozeno ne. Ostatně několik křesťanských zvyků se vyvinulo z pohanských mýtů nebo ikonografie (Sabazios, Sol, Platónovo učení, Dobrý pastýř, kalendáře, atd.) Jedna pohanská postava, která mohla být jedním z vlivů na rané křesťanství je postava Attida, boha z Frýgie spojeného s vegetací a bohyní Kybelé. Mýtus o Attidovi uvádí, že byl bohem vegetace a ve svém sebepoškozování a vzkříšení představuje cykly země, které se opakují. Vzkříšení je podobné jako u Ježíše. A také narozené Attida nevzniklo pohlavním stykem, ale přímo z nymfy (viz níže). Tyto prvky znějí podobně. Spojení mezi jeho smrtí a stromem mělo symbolizovat cyklus, kterým přestává být vegetace v podzimních a zimních měsících aktivní a vrací se na jaře.
Mysteriózní náboženství vzniklo během helénistického období a pokračovalo do římského období a to asi do 5. století, kdy byla většina pohanských tradic v římské říši nahrazena křesťanstvím. Vyznačovaly se propracovanými orgiastickými rituály, tajnými znalostmi a důrazem na přímý osobní vztah s konkrétním bohem. Staří řečtí a římští bohové byli k lidským záležitostem vzdálení a lhostejní. Bohové mysteriózních náboženství se však skutečně starali o lidstvo a byl k nim poměrně snadno osobní přístup. Například Isis, egyptská bohyně a předmět obzvláště oblíbeného mysteriózního náboženství, napájela Nil svými slzami a v minulosti byla zodpovědná za výchovu faraóna a dala mu jeho božskou moc efektivně vládnout Egyptu.
Mýtus o Attidovi a Kybelé
Attis byl spojován s bohyní Kybelé a datuje se přibližně do 12. stol. př. n. l. do oblasti Frýgie (dnešní Turecko), a byl propojen s městem Pessinus u hory Agdistis, která byla zosobněním démona a byla spojována rovněž s bohyní Kybelou. Řecký spisovatel Pausanias popisuje, že měl démon Agdistis zpočátku mužské i ženské pohlavní orgány a olympští bohové způsobili, že se Agdistis vykastroval, z krve vyklíčil mandlovník. Když plody dozrály, víla Nana, dcera boha řeky Sangaria, vzala plod a vložila si jej do prsou, plody zmizely a ona později otěhotněla. Když se narodil Attis, opustila jej. O dítě se starala koza a Attis vyrostl do krásy, byl poslán příbuznými do města Pessinus a měl se oženit s královskou dcerou. Objevila se zde Agdistis, Attis ztratil rozum a vykastroval se.
Jiná verze tvrdí, že Agdictis, v podobě bohyně Kybelé (Velká Matka bohů), se do něj zamilovala, ale on se měl oženit s královskou dcerou z Pessinuntu. Právě tehdy na něj seslala bohyně Kybelé šílenství a on se vykastroval pod borovicí. Proto byly piniové šišky jeho atributem a kněží Velké Matky bohů, gallové, se kastrovali.
Další verze je, že Attis byl ctitelem Matky bohů a bohyně jej požádala aby střežil její chrám a zachoval svou cudnost, což jí slíbil. Poté se Attis zamiloval do najády. Ale Velká Matka bohů, která byla samozřejmě dobře informována, zraněním stromu najády zničila i Attidovu milou, protože její osud závisel na tom stromu. Tato událost, jak se tvrdí , a nic jiného, je důvodem, proč Attis ztratil rozum, uřízl si genitálie a následně se proměnil v borovici. (Ovidius, Fasti)
Kult Attida bylo náboženství, které zahrnovalo orgiastické rituály. Kněží náboženství, gallové, byli v nejstarších dobách eunuši, jejich nejvyšší kněz se nazýval Archigallus. Tento požadavek byl součástí jednoho z hlavních mýtů týkajících se Attida a Kybelé. Někteří tvrdí, že Attis zemřel a vstal z mrtvých. Také se člověk může dočíst, že se narodil 25. prosince.
Attidovy mýty
Podle další verze mýtu byl Attis jmenován veleknězem, archigallem, Kybely a jedním z požadavků byla cudnost ze strany Attida. Když společně s nymfou porušili tento slib věrnosti, Kybelé způsobila, že se pomátl a nakonec se sám vykastroval. Poté, co se probral, spáchal sebevraždu a bohyně jej proměnila ve strom, který se stal posvátným. Attis je, jak již bylo uvedeno, znázorňován se šiškou tohoto stromu.
V jiné verzi mýtu Attis, velekněz v celibátu, utíkal před králem, který o něj měl sexuální zájem. Když byl chycen, Attis krále vykastroval, což krále, umírajícího na ztrátu krve, přimělo, aby z pomsty udělal totéž Attidovi. V této verzi byl Attis nalezen mrtvý Kybelou pod stromem. Přestože existuje mnoho verzí mýtu, většina z nich končí nějakou kastrací a Attis buď zemře pod stromem, nebo se promění ve strom.
Attidova svatyně v Ostii
Nejvýznamnější zobrazení Attida pochází z Ostie, kde je ve regionu IV tzv. Posvátný okrsek jehož součástí je Attidova svatyně (Santuario di Attis). Samostatná svatyně je nepřístupná, ale nechá se nahlédnou přes branku. Vchod je lemován dvěma sochami, jež obě představují řeckého boha pastýřství Pana. V obdélníkové svatyni se nachází nádržka, v zadní části apsida a niky po stranách. Před apsidou je umístěna kopie sochy Attida (originál je uložen ve vatikánských muzeích v Římě) s typickou ozdobou hlavy, pastýřskou holí (pedum), ovocem, srpem a odstraněným penisem.
V okolí Attidovy svatyně bylo objeveno mnoho sošek bohů a zvířat a také několik mramorových fragmentů s nápisy, na nichž je nejčastěji zmiňován Gaius Cartilius Euplus, propuštěnec (libertus), jehož cognomen Euplus je odvozeno z řeckého euplús (dobrá plavba). Pozoruhodná je především soška kohouta sedícího na měrce na obilí: (modius), kterou zasvětil Marcus Modius Maximus, hlavní kněz Attidova kultu v Ostii, archigallus coloniae Ostiensis.
Slavnosti – Hilaria
Slavnost Attida, která se nazývala Hilaria, začala 15. března průvodem nositelů rákosí (cannophoroi), 22. března byla poražena borovice a na jejím pařezu byl obětován býk (taurobolium) nebo beran (criobolium). Strom byl zabalen do vlny, stejně jako mrtvola Attida a společně přeneseny skupinou nosičů stromu (dendrophoroi) do svatyně. 24. března byl den krve (Dies Sanguinis), smutku a půstu; ale po noci zarmoucení a nářku, následující den 25. března, (den Hilaria) vybuchla radost a slavil se oživlý Attis. 27. března se slavnost ukončila, kdy se vzal černý meteorický kámen z chrámu, kde byl uložen, u řeky se umyl a za tanců a hudby se vrátil do vchrámu. V imperiálním období se stal velkým jarním festivalem oživeným jakýmsi karnevalem.
Kult bohyně Kybely
Jak vyplývá z textu, tak kult je úzce svázán s Attidem. Název kněží tohoto kultu mohl vycházet od kohouta (gallus), protože stejné slovo používali Římané pro Kelty a kohouty nebo od stejnojmenné maloasijské řeky. Otázkou je, zda nejvyšší kněz, archigallus, pokud byl římským občanem, byl také vykastrovaný eunuch, protože všem římským občanům byla zakázána kastrace (eviratio). To sice platilo jen do období Claudia, ale poté Domitianus znovu tento zákaz potvrdil. V antických pramenech se zdůrazňuje odlišnost eunuchů, nosili šperky, make-up, ženské šaty, takže mohou být interpretováni moderně jako transgender.
Zdroje:
- Meiggs: Roman Ostia, 1973
- Attis – Theoi.com. Available at: http://www.theoi.com/Phrygios/Attis.html
- Patric Holding: “Attis, Cybele, and Jesus, 1999
- Tektonics Apologetics Ministrie at: http://www.tektonics.org/copycat/attis.php
- “Cybele Cult.” Theoi.com. Available at: http://www.theoi.com/Cult/KybeleCult.html
- E. Witt. Isis in the ancient world . Vol. 2. JHU Press, 1997
- Hlinovský, V. Drbal: Ostia: Průvodce archeologickou lokalitou, 2018
- N. Bremmer: Attis: a Greek God in Anatolian Pessinous and Cattulan Rome.
- Turcan: Mithra a mithraismus, 2000
