Nepokoje v Apamei a Gaze ve 4. stol. n.l.
Doba císařů po Konstantinovi I. byla již jiná, než v době, kdy byl vydán Milánský edikt v roce 313. Jím byla jednotlivá náboženství postavená vedle sebe a obyvatelé římské říše dostali právo svobodné volby stát se stoupenci jakéhokoli vyznání, které si sami zvolí; ta doba byla nenávratně pryč. Díky dalším panovníkům, kteří byli s výjimkou císaře Juliana křesťany (i ariány), se váhy začaly postupně naklánět na stranu křesťanů, jejich tvrdý, nesmlouvavý postoj vůči ostatním, především polyteistickým náboženstvím, zaručil postupnou převahu křesťanů. Myslím, že zároveň křesťanství hledalo samo sebe, své ukotvení, o čemž svědčí dlouhou dobu nevyjasněné otázky povahy Krista, vznik množství herezí atd.
Nenávistnému chování vůči neživým sochám a svatostánkům ze strany křesťanů se nelze příliš divit, když relativně brzy po milánském ediktu se již ozývá například sicilský konvertita Julius Firmicus Maternus ve svém díle De errore profanum religionum ad Constantium et Constantem Augustos z roku 346 – 350, zcela nepokrytě vyzývá císaře, aby jako představitel státu, který má ochraňovat církev, nelítostně vyhubil všechny pohany:„ Kristus ve své milosti vyhradil císaři povinnost vymazat modloslužebnictví a zničit pohanské svatyně.“ U Firmika Materna se poprvé objevuje artikulace názoru, že císař je služebníkem Boha, proto je jeho úkolem zničit pohanství a všechny jeho viditelné formy. A pohané mohou za na nich vynuceném křesťanství a spasení děkovat císaři, že je přinutil, aby přijali křesťanství.
V roce 385 císař Theodosius I., který byl v otázce perzekucí pohanů zdrženlivější (koneckonců v jeho vojsku se nacházelo mnoho pohanů), adresoval pretoriánskému prefektovi Východu Cynegiovi (384-388) edikt, ve kterém jej pověřuje, aby prosadil zákaz obětování za účelem věštění (CTh. 16.10.9). Maternus Cynegius překročil svůj mandát a začal poškozovat a ničit samotné chrámy, včetně Diova chrámu ve starobylém městě Apamea v Sýrii, který byl prostorný a bohatě zdobený. To popisuje církevní spisovatel a historik Theodoret. Role Cynegia ale může být nadhodnocena a nemusí být zcela přesně interpretována, ale excesy doby jsou reálné
Na informaci, že se obnovily nepokoje obyvatelstva v téže době nařídil agilní biskup Marcellus zbourání všech pohanských chrámů v okolí Apamey, protože však ozbrojení obyvatelé jeden z chrámů ve městě Aulonu obsadili, biskup vyslal vojáky a gladiátory, aby chrám zničili, ale pohané, když zjistili, že je sám (díky dně zůstal opodál) se jej zmocnili a zaživa upálili (Sozomenos 7.15.11). Doba byla velmi tvrdá a nemilosrdná.
Pravděpodobně jeho zásluhou, aniž by měl povolení, byl zničen v roce chrám měsíčního boha Sin v Ḫarrān/Carrhae (Karrhy), jenž byl důležitým duchovním místem Východu. Zajímavostí je skutečnost, že když se Cynegius rozhodl, že dohlédne na proti pohanské akce v Gaze, doprovázelo jej k jeho ochraně vojsko. Gaza byla oblastí, kde se novému náboženství moc nedařilo, křesťanů se počítalo na méně než 300 v populaci 20 000 až 25 000 obyvatel. Proces přeměny náboženského přesvědčení byl zde zdlouhavý a vyžadoval podporu císařského dvora.
Cynegius spolu s Porphyriem zničili šest chrámů: Marneion (hlavní chrám Gazy), starobylý semitský chrám postavený Pelištejci v roce 402. Dále chrámy Afrodity, Aštarty, Hekaté, Apollóna, Koré (Persefoné) městský chrám Tyché (Tachyon), které byly buď strženy nebo spáleny, píše Porfyriův diakon a kronikář Marcus ve Vita Porphyrii.
Rovněž se mu připisuje zánik chrámu Al-Lat v Palmýře. V akcích proti pohanům a výstavbě křesťanských chrámů se také hodně angažovala také císařovna Eudoxia, manželka císaře Arcadia, jenž z velké části zaplatila stavbu křesťanského chrámu po spálení a zničení Marneionu a kostel se jmenoval po ní, Eudoxiana.
Porphyrios byl v roce 395 biskupem v Gaze a jeho pověst nesmlouvavého křesťana stačila k tomu, že když se ubíral do Gazy převzít úřad, byla cesta poseta výkaly, trny a ostrými kůly. Zničení Marneionu mělo ještě dohru, další protikřesťanské násilí se odehrálo pět let po demolici chrámu. Při povstání pohanů musel uprchnout po střechách domů a jeho sídlo bylo vyrabováno. Když dorazilo vojsko s úředníkem Hilariem aby uzavřeli pohanské chámy, Hilarius byl podplacen a v postoji lidí, kteří odmítli křesťanům „zastávat jakýkoli občanský úřad“, tak nedošlo k žádné velké změně. Vita Porhyrii je ale pravděpodobně mladšího data, Alan Cameron nebo Tim Barnes považují dílo na padělek z doby Justiniána, nicméně události mohou souhlasit.
Je ale zajímavá zmínka o nepokojích ve městě, které ukazují na sociální konflikt spojený s christianizací, Jáhen jménem Barochas se zapojuje do agresivních slovních sporů s lidmi na veřejnosti. Je zapleten do bojů a při několika příležitostech je téměř ubit k smrti. Barochas se zázračně uzdravil po jednom střetnutí s pohany a poté se pustil do bití davu pohanů dřevěnou deskou, po čemž ho Marek nazval „Samsonem“. Barochas byl rváč a vypadá to, že Porphyrios ho využíval jako osobního strážce nebo vykonavatele, protože Gaza byla plná násilí.
Nakonec autor hagiografie, Marcus, nám popisuje, že některé mramorové obklady chrámu byly použity k vydláždění ulice před novým kostelem. To bylo podle Marka učiněno za účelem ponížení pohanů, kteří se po léta vyhýbali chůzi po těchto dlaždicích. Tyto detaily nám pomáhají pochopit demolici chrámu jako veřejný očistný a komunitní rituál prováděný na úkor veřejného pohanství v Gaze. Rituál měl za následek, že místo Marneion se stalo bezpečným pro křesťanské použití.
Zdroje:
- Codex Theodosianus (CTh), angl. Pharr
- Sozomenos: Ecclesiastical History on the Topos Text
- Zosimos: Stesky posledního Římana, 1983
- Theodoret: Ecclesiastical History, History of the Church in Five books, ed, S., Bagster and Sons, 1843
- Marcus Diaconus: The life of Porphyry, bishop of Gaza, překl. G. F. Hill, 1913
- Blömer: Sin City, Notes on the Moon God of Harrän/Carrhae in the Partho-Roman Period, 2023
- https://cs.wikipedia.org/wiki/Porfyrios_z_Gazy
- B. Bury: History of the Later Roman Empire, na https://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/secondary/BURLAT/home.html
- Stoer: The End of Pagan Temples in Roman Palestine, 2018
- Barnes: Early Christian Hagiography and Roman History, 2010
- https://sacred-texts.com/ane/phc/phc11.htm
