Mauzoleum Flaviů v Cilium
Mauzoleum Flaviů a nápis o Flaviu Secundovi
Z tohoto mauzolea je známa nejdelší latinská báseň (carmen). Autorem je syn popisovaného Tita Flavia Secunda, který na 110 řádcích z třípatrového pomníku, vysokého 14 metrů (!) popisuje 110 let života otce. Unikátní nápis je na spodním patře, v prostředním jsou na každé straně korintské pilastry a obsahují další nápisy věnované členům rodiny a třetí patro je korunováno obloukem. Umístění je blízko silnice vedoucí ze Suffetuly do Thelepte u města Cilium (dnešní Kasserine v Tunisku). Město vzniklo jako castellum, které Římané postavili během svých tažení proti Tacfarinovi v 1. stol. n. l. Hrobka je důkazem postavení a bohatství, které starší Secundus získal pro svou rodinu zemědělstvím poté, co byl propuštěn z římské armády. Z architektonického hlediska je hrobka spíše obyčejným věžovým mauzoleem, standardním typem pohřebního monumentu, který se nachází v punské a římské severní Africe..
Epitaf CIL 8.212 je z druhé poloviny 2. stol. n. l., autor popisuje otcovu 33 let trvající vojenskou službu zřejmě u pomocných sborů auxilia, do které byl naverbován v době císaře Nerona. Do auxilií pravděpodobně proto, že v okolí je více epitafů, kde vojáci z Itálie chlubí, když popisují svoji službu s výčtem legií, ve kterých působili, což považovali za svoji čest. Jelikož u Secunda v dlouhém epitafu není zmínka o legiích, předpokládá se jeho umístění v oddílech auxilia. Po propuštění z armády se zabýval i s rodinou intenzivně zemědělskou činností spojenou s pěstováním vinné révy a zavlažováním suchých pozemků. Zároveň vynáší produkty severní Afriky nad zboží z Itálie nebo Hispánie a staví severní Afriku jako střed svého poetického světa.
Zajímavé jsou řádky popisující kohouta, zvířete spojeného s punským náboženstvím a které poukazují na důležitost punské kulturní vrstvy v severní Africe. Kohout byl zde chápán jako ochránce hrobu a strážce zesnulých, Je zobrazen s roztaženými křídly v hrozivém postoji.
Mauzoleum obsahuje rovněž dalších 6 nápisů s odkazem na 15 členů rodiny. Báseň má společné téma – zemědělskou činnost, ale zároveň tento epitaf naznačuje, že autor měl i značné vzdělání. Hrobka sloužila jako veřejný status rodiny jako celku. Nápis je nejdelší zachovaná carmen epigraphicum z římské říše.
Pozn. Carmen zkoumá římské veršované nápisy jako důležitý projev komunálního umění v římské literární a vizuální kultuře.
Mauzoleum obsahuje rovněž dalších 6 nápisů s odkazem na 15 členů rodiny. Báseň má společné téma – zemědělskou činnost, ale zároveň tento epitaf naznačuje, že autor měl i značné vzdělání. Hrobka sloužila jako veřejný status rodiny jako celku. Nápis je nejdelší zachovaná carmen epigraphicum z římské říše.
Carmen zkoumá římské veršované nápisy jako důležitý projev komunálního umění v římské literární a vizuální kultuře.
Zajímavé jsou řádky popisující kohouta, zvířete spojeného s punským náboženstvím a které poukazují na důležitost punské kulturní vrstvy v severní Africe. Kohout byl zde chápán jako ochránce hrobu a strážce zesnulých, Je zobrazen s roztaženými křídly v hrozivém postoji.
Zdroje:
- CIL – Corpus Inscriptionum Latinarum 8.11824=Inscriptiones Latinae Selectae 7457
- L. Stone: Culture and Investmens in the Rural Landscape, The North Africa. Bonus agricola, 1998
- J. Sawyer: A commentary on the verse inscription on the tomb ogf the Flavii at Cilium, 2010
- Wilson: Harbour to Desert, Emporium to Sanctuary: Response in Bolletino di Archeologia online, Volume speciale.
- Groupe de recherches sur l’Afrique antique: Les Flavii du Cillium. Étude architecturale, épigraphique, historique et littéraire du mausolée de Kasserine (CIL VIII, 211-216).
