Clodius Albinus caesar a dočasný spojenec Septimia Severa
Občanské války v období od roku 194 do roku 197 n. l. trvaly mnohem déle než v letech 68 – 69 n. l. a napáchaly mnohem větší škody. V Římě přišlo o život dvacet devět senátorů a mnoho příslušníků jezdeckého stavu, protože podporovaly Severovy odpůrce, ale Severus ani pak ostatním senátorům nedůvěřoval a nepouštěl je do vládních úřadů. Tam dosazoval jezdce s čistě vojenským výcvikem. Vše začalo rokem pěti císařů (193 n. l.) a války skončily porážkou Clodia Albina od Septimia Severa, kdy nastává v římském impériu období změn. Zvýšení počtu legií, zrušení prétoriánů a celkové zvětšení armády v Itálii. Zvýšení žoldu způsobilo samozřejmě těžkosti daňovým poplatníkům. To vedlo, mimo jiné, k ediktu Constitutio Antoniniana, jímž císař Caracalla udělil téměř všem svobodným mužům v říši plnoprávné římské občanství. Ale to jsme již daleko od uzurpace Clodia Albina.
Decimus Clodius Albinus se narodil 25. listopadu 147. Podle ne zrovna spolehlivého zdroje, Historia Augusta, se narodil v Hadrumetu v Africe. HA také uvádí, že Clodius Albinus byl členem velmi urozeného rodu, což může být také pravda, protože v pozdější fázi získal určitou podporu od senátu, na který zpravidla zapůsobily starobylé rody. To samé potvrzuje Héródianos (II.15), který zmiňuje urozenost a bohatství. O jeho kariéře se neví téměř nic. Podle HA získal Clodius Albinus určité vzdělání v řecké a latinské literatuře, ale jednoznačně se věnoval vojenským záležitostem.
Normálními kroky v kariéře jezdců (cursus honorum) byla pozice vojenského tribuna dosažitelná ve věku dvaceti let, v případě Albina se tak stalo u dalmatské jízdy tribunus augusticlavius, tedy v počáteční fázi válek Marca Aurelia. Později byl jmenován praefectus cohortis. Podle HA císař obdařil Clodia Albina kvésturou, protože na něj udělaly dojem jeho vojenské úspěchy, například jako velitel jezdecké jednotky ala a velitel legií I. Italica (v Dolní Moesii) a IIII. Flavia Felix (v Horní Moesii).
Dalšími kroky byly jmenování édilem, aedil a prétorem, praetor. Podle HA se o něm říkalo, že sponzoroval úžasné hry. Dalším krokem bývalo místodržitelství provincie nebo velení legie. Během vzpoury Avidia Cassia jako správce provincie Bithýnie zachoval věrnost Marku Aureliovi. Cassius Dio, spolehlivý autor, popisuje pozici Clodia Albina v Dácii, ale není jasné jakou. Bojoval zde proti Sarmatům, koalici íránských kmenů, které se snažily usadit v Evropě a často útočily na římské území. Ve stejném kontextu se objevuje další muž: Pescennius Niger, který se v našem příběhu vrátí. Posádku v Dacii tvořili legio V. Macedonica a XIII. Gemina. To bylo v letech 182-184 n. l., na počátku vlády Commoda.
Clodius Albinus zdá se, byl guvernérem Germania Inferior, provincie se dvěma legiemi. Na konci vlády Commoda, v roce 192, vládl Britanii, provincii se třemi legiemi, které byly nasazeny proti Kaledoncům z dnešního Skotska. Provincie Germania Inferior a Britannia byly svěřeny pouze vynikajícím velitelům, což, jak se zdá, potvrzuje, že Clodius Albinus byl skutečně skvělý velitel.
Commodus byl zavražděn 31. prosince 192 a na nový rok po něm nastoupil starý generál a bývalý guvernér Sýrie Pertinax, (https://antickepamatky.cz/osobnosti/syn-propustence-cisarem/). Přestože byl nový císař okamžitě uznán legiemi a provinciemi, posléze ztratil kontrolu nad situací a byl zavražděn prétoriány. Císařská garda zvolila za svého císaře Didia Juliana, dalšího vcelku schopného generála. Chyběl mu však morální kredit a vypukla občanská válka.
Syrské legie podporovaly Pescennia Nigera; ty z Británie Clodia Albina a legie od Dunaje se postavili na stranu Septimia Severa. Ten se jako první dostal do Říma, kde nechal popravit Didia Juliana. Nyní byl Severus ve velmi silné pozici, protože velel většině legií a ovládal senát. Získal také podporu od legio I Minervia a XXX Ulpia Victrix, dvou jednotek v Germania Inferior. To bylo pro nastávající konflikt klíčové, protože Clodius Albinus potřeboval tyto legie – které ho znaly z let, kdy byl guvernérem této provincie –, pokud chtěl Severa vyzvat jako kandidát císařského purpuru. Nyní, když se postavily na stranu muže, který ovládal Řím, byla pozice Clodia Albina vážně oslabena. Když dostal od Severa dopis, ve kterém mu nabídl adopci a místo korunního prince (caesar) a protože byl podle Héródiana ješitný, tak jmenování přijal. V dopise stálo, že jej:
„prosí o převzetí vlády, neboť je zapotřebí muže urostlého a takového , který je ještě na vrcholu sil, poněvadž on sám, Severus, je starý, sužuje ho dna a jeho synové jsou ještě příliš mladí.“
Od nynějška byl známý jako Decimus Clodius Septimius Albinus Caesar. Septimius Severus si tak kryl záda v podobě neutralizace Clodia Albina a jeho výborných legií v Britanii. V roce 194 získali oba úřad konzula.
Když měl Severus zajištěný týl, mohl zaútočit na Pescennia Nigera a postupovat na východ. Jeho postavení se každým dnem zlepšovalo, zvláště když jeden z velitelů Pescennia Nigra, Asellius Aemilianus, byl příbuzným Clodia Albina. Bylo možné, že se postaví na stranu Severa, a bylo pravděpodobné, že ho Pescennius podezříval. Jak se ukázalo, Asellius zůstal loajální, ale koordinace mezi armádami Pescennia a jeho zástupcem byla špatná a Severus mohl přejít do Asie. Poslední březnový den roku 194 porazil Pescennia Nigera. Poražený císař se pokusil uprchnout ke svému spojenci, partskému králi, ale byl zadržen Severovými vojáky, než mohl překročit Eufrat.
Vítězný císař Septimius Severus okamžitě zahájil krátkou válku proti Partům, kteří podporovali jeho protivníka. To byla alespoň záminka, ale skutečný důvod musel být ten, že vyhrál občanskou válku a potřeboval vítězství ve válce s vnějšími nepřáteli impéria, aby byla jeho vláda naprosto jasná. Mezitím Clodius Albinus, konzul podruhé v roce 194, zůstal v Británii. V Římě byly jméno raženy mince s jeho jménem, na kterých byl obvykle zobrazen jeho portrét a bohyně Minerva. Podle pozdější propagandy nebyl Clodius Albinus tak loajální, jak Severovi slíbil. Údajně psal dopisy dalším senátorům o budoucích krocích proti císaři. Mnoho senátorů totiž sympatizovalo s caesarem.
Tato informace je dost podezřelá, protože po svých východních vítězstvích se Severus stal sebevědomějším a chtěl se Albina zbavit. Potřeboval záminku. V roce 195 Severus donutil senát vyhlásit válku Clodiu Albinovi poté, co jmenoval svého syna Caracallu císařem. To mu určitě dalo dost práce, protože Clodius Albinus se těšil přízni v senátorských kruzích. Na podzim roku 196 tak obdržel Albinus zprávu, že Severus jmenoval svého staršího syna Caracallu svým nástupcem s titulem caesar, a přesvědčil Senát, aby Albina sám prohlásil za oficiálního nepřítele Říma.
V lednu roku 197 n. l. se Clodius Albinus střetl se Severem v bitvě v údolí Saône u Tinurtia (Tournus). Po nejasném konci bitvy, odešel do svého sídla v Lyonu, kde byl 19. února roku 197 znovu v krvavé bitvě poražen. Město bylo vydrancováno a Albinus, uvězněný v domě na břehu Rhôny, spáchal sebevraždu. Senát v Římě prohlásil damnatio memoriae. O bitvě je samostatný článek v sekci Bitvy.
Decimus Clodius Albinus měl téměř vše, co bylo nutné k tomu, aby se stal dobrým císařem. Byl to voják a jeho kolegové senátoři ho oceňovali. Co mu chybělo, byla bezohlednost Septimia Severa. Budoucnost patřila jemu a jeho dynastii.
Prameny:
HA: Historia Augusta, Portréty světovládců I, 1982
Sextus Aurelius Viktor: Kniha o císařích, 1975
Héródianos: Řím po Marku Antoniovi, 1975
Cassius Dio: Roman History na Lacus Curtius
Zdroje:
Gibbon, E.: Úpadek a pád římské říše, 2019
Graham, A. J.: The Numbers at Lugdunum in Historia: Zeitschrift für Alte Geschichte, 1978
Grant, M.: Římští císařové, 2010
Grant, M.: Dějiny antického Říma, 1999
Harrington, D.: Cassius Dio as a Military Historian, 2009
Spickermann, W.: Weihung zum Heile des Clodius Albinus, Laverna VII, 1966
https://www.livius.org/articles/person/clodius-albinus/
Southern, P.: Roman Army, 2006
