Sarkofág Portonaccio
Sarkofág Portonaccio je starověký římský sarkofág z 2. století n. l. nalezený v Portonaccio poblíž etruského města Veje (Veii). a nyní se nachází v Museo Nazionale Romano (Palazzo Massimo). Sarkofág z doby kolem roku 180 n. l. byl pravděpodobně použit k pohřbení římského generála zabitého v letech 172–175 n. l. za germánsko-sarmatského tažení Marka Aurelia během markomanských válek. Je to příklad soukromého sochařského umění v době císaře Commoda s viditelnými vlivy ze sloupů Marka Aurelia i Traiana.
Sarkofág je jedním ze skupiny asi dvaceti pěti římských bitevních sarkofágů které, zřejmě až na jednu výjimku, jsou datované do let 170–210, většinou vyrobených v Římě nebo v některých případech v Aténách. Sarkofág Portonaccio je nejznámnější a nejpropracovanější z hlavní skupiny období Antoninů a vykazuje značné shody se sarkofágem Ludovisi. https://antickepamatky.cz/umeni-a-epigrafie/sarkofag-prtonaccio/ Na sarkofágu se dají, díky propracovaným postavám, poměrně lehce identifikovat jednotlivé zbroje římského vojska, jejich vybavení.
Víko sarkofágu
Víko sarkofágu má dva velké ozdobné prvky akrotériony (řec.) a je zdobeno vlysem rozděleným do čtyřech výjevů, zachycujících narození generála a jeho vzdělávání po kterém následuje dextrarum iunctio neboli spojení rukou při svatebním obřadu. Poté je scéna římské clementie, kdy vítězný generál prokazuje milost poraženému barbarovi. Všechny scény vyjadřují „osobní kvality“ římského generála. Všechny scény na sarkofágu podporují snahu spojit vojenská témata, virtus generála, jeho clementia se ctnostmi římského života, jenž byly obvykle vypodobněny jako concordia mezi manželem a manželkou a zdůrazněním důležitosti rodiny.
Přední strana sarkofágu
Čelo je velmi vysoké, s celou přední částí pokrytou hlubokými reliéfy ukazující monumentální boje mezi Římany a barbary. Velmi složitá bitva je rozdělena do čtyř částí: dvě nahoře s římskou jízdou, jedna s římskou pěchotou, poslední a nejnižší s přemoženými barbary. Uprostřed se linie bitevní scény sbíhají k jedné postavě, útočícímu generálu jízdy, který nemá znázorněnou tvář.
Tvář generála je nedokončená buď proto, že sochaři čekali na tvář, kterou budou vysekávat, nebo dílo vyrobili spekulativně bez konkrétního zadání. Nebo sochař možná do té doby nepoznal tvář toho, po nějž byl sarkofág určen. Některé moderní studie věří, že sochaři by vytvořili životopisné scény, které by sloužily jako ilustrace pro život kohokoli. Generál a jeho manželka jsou také zobrazeni dvakrát na vlysu víka, společně se drží za ruce uprostřed a jednotlivě na koncích, opět s nedokončenými tvářemi.
Dvojice postav staršího muže a ženy stojí pod trofejemi na obou koncích hlavní stěny, nezúčastněné v bitvě. Barbar vpravo je pravděpodobně Svéb (Marcomann nebo Kvád) podle jeho účesu (tzv. svébský uzel). Barbar nalevo je buď vysoký Germán, nebo sarmatský Jazyg. Ty jsou ve stejném měřítku jako generál, všechny ostatní bitevní postavy jsou menší; skutečně, navzdory jakémukoli pokusu o perspektivu, jsou vojáci a koně v „přední“ části scény ve spodním segmentu poněkud menší než jejich ekvivalenty v „zadní“ horní části. Scény na sarkofázích obvykle nevykazují žádné sympatie k dobytým národům – jsou znázorněny jako hrubé a opovrženíhodné, rozdrcené nadřazenými Římany.
Na obou stranách dva páry barbarských zajatců rámují válečné scény, poražení nepřátelé jsou zobrazeni zbaveni zbraní, brnění a odznaků, které jsou vystaveny za nimi jako trofeje; pokud jde o dvě ženy, v jejich tvářích lze číst smutek a zoufalství. Zbytky zbraní jsou jako trofej (tropaeum) znakem porážky protivníka, jenž zbaven zbraní nepředstavuje žádnou hrozbu k Pax Romana. Ve středu scény hlavní postava generála přemáhá již bezbranného barbara. Tato, i okolní scény nabízejí dynamický obraz bitvy, ale ne rovnocenných soupeřů, nýbrž jako akci nadřazenosti římských vojáků, kteří jsou jakoby bez nebezpečí porážky.
Boky sarkofágu
Boky zdobí výjevy popisující události po střetu: na jedné straně jsou vyobrazeni barbarští vězni, jak přecházejí řeku vedeni římskými vojáky po lodním mostě, na druhé straně jsou vyobrazeni barbarští náčelníci, jak se podřizují římským úředníkům.
Pro koho byl sarkofág určen
Vojenské insignie zobrazené na horním okraji sarkofágu – orel z Legio IIII Flavia a kanec z Legio I Italica naznačují, že by v něm mohl být uložen generál jménem Aulus Iulius Pompilius Titus Vibius Laevillus Piso Berenicianus (římský politik a voják sloužící v době Marka Aurelia), který podle záznamů zemřel kolem roku 180 n. l. Byl jmenován decemvirem pro posuzování sporů (stilitibus iudicandis), sloužil jako tribunus laticlavius legio XII Fulminata a XV. Apollinaris během partských tažení císaře Lucia Vera (162-165 / 166 n. l.); pozdější městský kvéstor, zvolen do senátu kolem roku 169 n. l., praetor Augustů (Marcus Aurelius a jeho spolucísař Lucius Verus nebo syn Marka, Commodus); legatus legionis legií XIII Gemina a IV Flavia Felix (v letech 169 až 172 n. l.); poté byl postaven do čela legií I. Italica a IV Flavia se všemi příslušnými pomocnými jednotkami, s právem na boj (datum iure gladii legatus), které má být umístěno do období mezi lety 173 a 175 n. l. v souvislosti s tažením Marka Aurelia, obsazení okolí řeky Tisy a vytvoření nové provincie Sarmatia; později působil jako legatus Augustorum pro praetore legio III Augusta v prokonzulární Africe (od roku 176 n. l.) a také kandidátem na konzulát.
Od éry Flaviů až po dynastii Antoninů byla jedním z hlavních témat římského umění jeho vojenská vítězství nad jinými národy mimo jeho hranice (limes). Římští umělci vytvořili tyto oslavné reprezentace jak ve veřejném prostoru s vítěznými oblouky, sloupy a šablonami, tak v soukromém prostoru (v pohřebních reliéfech a sarkofázích). Ve 3. století ztratila římská senátorská třída veškerou svou vojenskou moc, takže se pro jejich sarkofágy již nepoužívaly bitevní scény – místo toho na nich byly často vyřezány prezentace filozofů nebo múz.
Sarkofág Portonaccio se ve srovnání s dřívějšími díly vyhýbá helénistickému způsobu znázornění. Sarkofág vykazuje kompozici, kdy pohybový smysl sochy podtrhuje její hluboký reliéf. Tváře jsou výrazné, těla vítězů dramaticky zamotaná, jejich kopí a symboly realisticky protínají prostor, nikdy se neobjevují pouze v jedné rovině. Obálka sarkofágu je podobná bočním reliéfům. Nádherné dílo římských řemeslníků.
Zdroje:
- Strong, D.: Roman Art, 1992
- Marcone, A.: Idee di barbari, Studi sul Mondo Antico, serie diretta da Arnoldo Marcone, part II Barriere culturali, 2019
- Rocca, S., Barron, C.: Portonaccio Sarcophagus, in Judaism and Rome, 2018
- Plattt, V.: Framing the dead on Roman Sarcophagi, 2015 in Anthropology and Aesthetics No. 61/62, Sarcophagi (spring/autumn 2012), pp. 213-22
- Joy of Museums Virtual Tours
- Calandra, E.: Portonaccio sarcophagus in Ancientrome, ru 2004
- Kebric, B. Robert.: Who Let The Dogs Out?
Lambaesis
CIL 08.02582; 08.18090
[A(ulus)] Iulius Pompilius A(uli) fil(ius) Cornelia Piso T(itus) Vib[ius Laevillus —atus] / Berenicianus Xvir stlitibus iudicandis tri[b(unus) mil(itum) lat(iclavius) leg(ionis) XII fulminatae] / item XV Apollinaris quaestor urb(anus) adlec[tus inter tribunicios praetor] / candidatus Augustorum legatus leg(ionis) XIII [geminae item IIII Flaviae] / praepositus legionibus I Italicae et III[I Flaviae cum omnibus copiis] / auxiliorum dato iure gladi(i) leg(atus) August[orum pro praetore leg(ionis) III Aug(ustae)] / consul desig[natus]
