Ecdicius Avitus, jeden z posledních hrdinů
Pro jednoho z nejvýznamnějších mužů pozdní antiky v římské Galii, jímž bezesporu básník, kněz a senátor Sidonius Apollinaris byl, mohl rok 471 n. l. stěží přinést více bídy a to platí i o jeho milovaném rodném městě Arvernus (dnešní Clermont-Ferrand v jižní Francii). Vizigótové, vedeni králem Eurichem, obklopili hrdé římské město. Morálka byla nízká a porážka se zdála nevyhnutelná. Pak dorazila jízda, ale jen malá skupina mužů–pouhých devatenáct–a vrhla se přes pláň, aby rozprášila gótské vojsko. Naprostá troufalost překvapivého útoku musela obléhající armádu ohromit. Gótové, kterých se prý počítalo na tisíce, utrpěli těžké ztráty a město bylo uvolněno.
V důsledku toho se obyvatelé města, kteří přihlíželi, se tlačili zpoza rozbitých zdí, aby pozdravili své odvážné zachránce. Bylo to obzvlášť radostné přijetí, protože vůdcem malého jezdeckého kontingentu byl jeden z nich, jistý Ecdicius (Ecditius), který vyrostl v Arvernu, než se vrátil, aby městu ulehčil soukromou armádu, kterou si vybudoval výhradně vlastním penězi a úsilím. Sidonius Apollinaris píše:
„Vděční měšťané nyní políbili prach z Ecdiciova brnění a bojovali o čest obejmout svého vítězného domorodého syna“.
Sidonius Apollinaris, městský biskup, byl z postupu Vizigótů v Galii u vytržení. Jako potomek nejvyšší galské aristokracie, která zahrnovala jeho otce a dědečka, kteří zastávali úřad praefectus praetorio Galliarum (řídili říši od Británie po Španělsko), se Sidonius ve svých spisech mohl oprávněně ptát, jak mohlo být město ve velké římské říši ponecháno tak bezbranné. Ecdiciusův nájezd měl být zbytečný, ale nebyl. Kde byla římská armáda? Sidonius tuto otázku nikdy nepoložil, protože už znal odpověď: Římská armáda téměř neexistovala, foederati byli chvílemi nespolehlivé vojsko a věrných již nebylo mnoho. Spíše se uplatňovala praxe, že Gallořímané začali jako úředníci a velitelé sloužit Gótům (např. Victorius). V té době je na západě pouze izolovaná Syagriova doména, která však netrvala dlouho. Blíže na již uveřejněném příspěvku: ttps://antickepamatky.cz/pojmy/syagriovo-kralovstvi-regnum-syagrii-3-dil/.
Kdo byl Ecdicius Avitus
byl arvernský aristokrat, senátor a římský důstojník magister militum praesentalis v letech 474 a 475 n. l. Jako syn jednoho z posledních západořímských císařů, jímž byl Marcus Flavius Eparchius Avitus v letech 455 až 456. Jeho otec, zeť zmíněného Sidonia Apollinaria (za manželku měl jeho dceru Papianillu), v době kdy hrozil hladomor rozpustil jednotky složené z Gótů, které s ním přišly z Galie do Itálie a vyplatil je z prodeje soch. Tím se zbavil vojenské podpory a Ricimer, jehož jmenoval velitelem ve svém štábu, se dohodl s několika senátory, vojensky vystoupil proti Avitovi, který byl poté poražen u Placentie (dnešní Piacenza) a krátce nato zahynul.
Řehoř z Toursu popisuje dobu, kdy Burgundsko bylo postiženo hladomorem a lidé tak utíkali na všechny strany a nebylo nikoho, kdo by chudákům poskytl almužnu. Tehdy Ecdicius, v důvěře v moc Boží vykonal velmi mnoho. Rozeslal své sluhy s povozy po okolních městech a nařídil, aby mu přivedli každého, koho by trápila nouze. Sluhové se vrátili a přivedli mu do jeho domu každého ubožáka, kterého našli. Ecdicius je tam po celý čas neúrody živil a zachránil je před smrtí hladem. Řehoř z Toursu uvádí čtyři tisíce obyvatel obojího pohlaví. Když pominula neúroda, všechny rozvezl zpět do jejich domovů.
Zmíněného roku 471 císař Anthemius (vládl 467-472), velmi schopný panovník pozdní antiky, který pocházel z významné východořímské rodiny povýšil Sidonia Apollinaria do senátorského stavu, jmenoval jej patriciem, prefektem v Římě (468) a byla mu věnována socha na forum Traianum. Do Galie poslal pod velením syna Anthemiola vojsko proti Vizigótům, ale to bylo poraženo poblíž Arles a Marseille; Arles také Vizigóti dobyli v roce 473, po dlouhém obléhání město Arvernus kapitulovalo a Sidonius se stal vězněm na vizigótském dvoře (475), kde napsal krátkou oslavnou řeč, panegyriku, na krále Euricha.
V Itálii vládl Iulius Nepos, který přistál v Portu u Říma a nedlouho poté byl v roce 474 provolán v Římě císařem. Tehdy došlo k prohlášení vizigótského krále Euricha, že jeho galské království je zcela samostatné a nezávislé na ravennské vládě. Císař Nepos vyměnil kraj Auvergne za Provence, což ranilo Sidonia Apollinara. Úsilí císaře se tak ve velké míře týkalo Galie. Nepos udělil Ecdiciovi vysokou vojenskou hodnost magister militum praesentalis, titul patricius (rozhodnutí chválí Sidonius Apollinaris (Epistulae 5.16.1.-2: angl. Dalton2,69).
„Ve chvíli, kdy kvéstor Licinianus, pocházející z Ravenny, překročil Alpy a vkročil na galskou půdu, poslal předem zprávu, aby oznámil, že je nositelem císařských kodicilů, které udělují Ecdiciovi titul patricij … Julius Nepos, skutečný císař povahou ne bez udatnosti, udělal šlechetně, když dodržel slíbené slovo svého předchůdce Anthemia, že práce vašeho bratra by měla být uznána; jeho čin je o to chvályhodnější, s jakou rychlostí splnil slib, který tak často opakoval někdo jiný „
Ecdicius se ihned se vydal na tažení proti Gótům, ale byl nahrazen Flaviem Orestem. Ecdicius byl znovu Nepotem odvolán zpět do Itálie a to zřejmě proto, aby podporoval Nepota proti Orestovi, který obsadil Ravennu. Tím stopa po Ecdiciovi končí a jenom nepřímé důkazy ukazují na to, že zůstal v Itálii.
Titulní kresba: – Herculianus, elitní římský voják 5. století (malba inspirovaná fotografií), 2021 – 2023©The OpiumMan
Prameny:
- Řehoř z Toursu: Gregorii episcopi Turonensis Historiarum libri decem – Historia Francorum, O boji králů a údělu spravedlivých, 1986
- Sidonius Apollinaris: Poems and Letters, Epistulae III. 3, XVI.4 angl. (W. B. Anderson)
- Jordanes: Gothica, Gótské dějiny, 2012
- Jan z Antiochie: angl. překlad C.D. Gordon: The Age of Attila. Fifth century Byzantium and the Barbarians, 1960
Zdroje:
- Bachrach, B.: Meronvigian Military Organization 481-751
- Cutler, M. Robert: Ricimer Monogram with Its Mysterious Additional
- Heather, P.: The Goths, Gótové, 1996
- Mathisen R. W.: Avitus (9/10 July 455 – 17/18 October 456) v De Imperatore Romanis (DIR)
- Grant, M.: Římští císařové, 2002
- Mathisen, R. W.: The End of the Western Roman Empire in the Fifth Century CE: Barbarian Auxiliaries, Independent Military Contractors and Civil Wars, 2019
- Muhlberger, S.: The Fifth–Century Chroniclers, Prosper, Hydatius and the Gallic Chronicler of 452, 1990
- David G. Frye : Rome´s barbarian Mercenaries
- Sigried Mratschek: Creating Identity from the Past: The Construktion of History in the Letters of Sidonius, in New Approaches to Sidonius Appolinaris, ed. Van Warden and Gavin Kelly, 2013
