Bitva u Lyonu (Lugdunum) v roce 197 n. l.
by Pavel Hlinovský · Published · Updated
Na podzim roku 196 n. l. obdržel Clodius Albinus zprávu, že Severus jmenoval svého staršího syna Caracallu svým nástupcem s titulem caesar, a přesvědčil senát, aby Albina sám prohlásil za oficiálního nepřítele Říma (hostis publicus).
Nyní, po vyhlášení Caracally jako caesara Septimiem Severem, neměl Albinus co ztratit, zmobilizoval své legie (v Britanii byly umístěny legie II Augusta, VI Victrix a XX Valeria Victrix), prohlásil se císařem jako imperátor Caesar Decimus Clodius Septimius Albinus Augustus. Skutečnost, že si ponechal jméno Septimius, mohlo znamenat, že stále hledal kompromis. Přepravil se z Britannie do Galie, přičemž s sebou přivedl velkou část britské posádky. Porazil Severova legáta Viria Lupa (místodržící Germania Inferior) a pokusil se obsadit celé rýnské limes, ale neuspěl. Později neúspěšně obléhal Augusta Treverorum (Trevír) v Galia Belgica, kde se ubránil Claudius Gallus v čele legio XXII Primigenia a Albinus nebyl bohužel schopen získat věrnost rýnských legií.
Počty armád
Bitva mezi Septimiem Severem a Clodiem Albinem poblíž galského města Lugdunum (dnešní Lyon) patří zcela určitě mezi ty větší, vždyť na každé straně bojovalo mnoho tisíc vojáků a v konfliktu byli přítomni oba vůdci. Velmi často se uvádí, že šlo o největší bitvu mezi římskými silami. Velké množství jednotek signalizovalo rozhodující střet o císařský purpur. Zdá se, že Severus měl přeci jenom silnější armádu, když se opíral o kombinovanou sílu legií z provincií Pannonie, Moesie a Dacie. Předehrou byla v dřívější bitvě porážka jednoho ze Severových generálů, Albinus totiž porazil Lupa a v bitvě padlo mnoho vojáků z armády Septimia Severa. Následující střetnutí u Lugdunum ukázalo mnoho fází a posunů na bojišti.
O samotných počtech armád se samozřejmě vznáší oblaky pochybností. Je pravda, že Albinus měl k dispozici asi 50 000 vojáků z provincie Britannia, z toho bylo 15 000 vojáků legií (viz výše) a 35 000 auxiliari. K tomuto počtu se nechá připočítat armáda z Hispania Tarraconensis (pobřeží Středozemního moře a sever Španělska) v počtu maximálně 10 000 členů hispánských legií, protože tamní velitel Lucius Novius Rufus podpořil Clodia Albina.
Chyba v počtech
Naproti tomu počty příslušníků armády Severa, který mohl využít jednotky ze severu, podunajské a rýnské legie byly zřejmě početnější, Severus minimálně disponoval větším počtem jízdy. Počty se odhadují až na 80 000. Celkem se tak mohlo střetnout 150 000 vojáků v náročné, dvoudenní (!) krvavé bitvě. Objevují se i čísla 300 000 celkově, ale asi šlo o chybné přepsání od Cassia Diona, který uvádí 150 000 Římanů. Chybně to pochopil i Gibbon a po něm další tři nebo čtyři badatelé.
První, nerozhodné a menší střetnutí se událo u Tinurtium, dnešní Tournes, asi 60 km od Lugdunum. Clodius Albinus ustoupil se svým vojskem k Lugdunum.
Bitva u Lugdunum 19. února roku 197 n. l.
V bitvě bylo Albinovo levé křídlo poraženo a zbytek vojáků uprchl zpět do tábora, Severovi muži je pronásledovali, vtrhli s nimi do tábora a pokračovali v jejich zabíjení a plenili jejich stany. Mezitím Albinovy jednotky na pravém křídle, které se nacházely za zákopy a před sebou měly ukryté jámy zasypané zeminou, postoupily až k těmto svým nástrahám a vrhaly oštěpy na velkou vzdálenost na protivníka. Poté, místo aby pokračovaly vpřed, se obrátily zpět, předstíraje zděšení, jen aby vyprovokovaly své nepřátele k pronásledování.
A přesně to se stalo. Severovi muži, znechuceni jejich krátkým útokem a pohrdající vojáky Albina za jejich útěk po tak krátkém postupu, se proti nim vrhli v domnění, že vzdálenost je snadno překonatelná; ale když se dostali do zákopů, potkala je katastrofa. Muži v předních řadách, jakmile byl povrch jam proražen, spadli do výkopů a ti, kteří byli hned za nimi, o ně klopýtali a podobně zapadali do jam; zbytek se stáhl, ale jejich ústup byl tak náhlý, nejen že samy ztratily půdu pod nohama, ale strhly i zadní jednotky a ve zmatku ustoupily do hluboké rokle.
Ztráty na životech byly opravdu velké, protože koně a muži zahynuli v dost divokém zmatku. A uprostřed tohoto chaosu byli muži roztroušení mezi roklí a zákopy ničeni sprškami střel a šípů. Když to Severus viděl, přišel jim na pomoc s elitními oddíly, ale ani oni jim moc nepomohli, jeho vojáci byli rovněž atakování a on sám se ocitl v kritické situaci při ztrátě svého koně. Jak popisuje Cassius Dio, když uviděl téměř všechny své muže na útěku, strhl svůj jezdecký plášť, vytasil meč, vrhl se mezi uprchlíky v naději, že se buď zastydí a obrátí se, nebo že s nimi sám zahyne. Někteří se skutečně zastavili, když ho viděli v tomto postoji, a obrátili se a takto postaveni tváří v tvář mužům, kteří je následovali, porazili nemálo z nich v domnění, že jde o Albinovy muže, ale porazili také všechny jejich pronásledovatele.
V tomto okamžiku se z jedné strany objevila jízda pod vedením Iulia Laeta [1] a dokončila své vítězství. Laetus předtím, jak se zdá, jen přihlížel a doufal, že oba vůdci zahynou a může se tak octnout na jejich místě, ale když viděl, že Severova strana získává přeci jenom převahu, tak se do věci zapojil. Tím však svému osudu neunikl, Septimius Severus je později usmrtil. Tak posuzuje jednání Laeta Héródianos (3.7)
1 – Quintus Maecius Laetus, z jezdeckého ranku sloužil pod Septimiem Severem rovněž jako místodržitel Egypta a prefekt prétoriánů.
Po bitvě
Tak Severus zvítězil; ale římská moc utrpěla těžkou ránu, protože na obou stranách padlo nespočetné množství vojáků. Cassius Dio popisuje skutečně hodně krvavou bitvu:
„ když dokonce i mnozí z vítězů litovali tak katastrofální bitvy, protože byla vidět celá pláň, jak je pokryta těly mužů a koní; někteří tam leželi zmrzačeni mnoha ranami, byli rozsekáni na kusy, zbraně byly rozházené a krev tekla potokem, dokonce se vlévala do řek“.
Albinus se uchýlil do domu v Lungdunum, který stál u Rhôny, ale když viděl, že je celé místo obklopeno, zabil se. Cassius Dio pokračuje: „Neříkám, co o tom Severus napsal, ale co se vlastně stalo. Císař poté, co si prohlédl Albinovo tělo a plně si ho vychutnal pohled na mrtvého soka, nařídil, aby hlavu nešťastného Clodia Albina poslali do Říma, aby byla vystavena na sloupu.
Severus tak zcela ovládl Lugdunum, které důkladně poničil a synům, kteří nejprve dostali milost, dal později, a i jejich matce setnout hlavy. Je skutečně podivné, že Albinus uvěřil jmenování Severem a trochu se tak potvrzuje názor Héródiana, který jej viděl jako domýšlivého a prostoduchého člověka. Severus nechal popravit 29 senátorů, kteří podporovali Albina.
O Clodiovi Albinovi je samostatný článek v části Osobnosti: https://antickepamatky.cz/osobnosti/clodius-albinus-caesar-a-docasny-spojenec-septimia-severa/
Prameny:
- HA: Historia Augusta, Portréty světovládců I, 1982
- Sextus Aurelius Viktor: Kniha o císařích, 1975
- Héródianos: Řím po Marku Antoniovi, 1975
- Cassius Dio: Roman History na Lacus Curtius
Zdroje:
- Gibbon, E.: Úpadek a pád římské říše, 2019
- Graham, A. J.: The Numbers at Lugdunum in Historia: Zeitschrift für Alte Geschichte, 1978
- Grant, M.: Římští císařové, 2010
- Grant, M.: Dějiny antického Říma, 1999
- https://www.academia.edu/67590387/Weihung_Zum_Heile_Des_Clodius_Albinus
- https://www.livius.org/articles/person/clodius-albinus/