Syn propuštěnce císařem
Publius Helvius Pertinax (126-193 n. l.)
Slovo pertinax znamená v latině houževnatý, vytrvalý a v případě Helvia Pertinaka jde o nomen omen. Narodil se ve městě Alba Pompeia (dnešní Alba v Piemontu) v Itálii jako syn propuštěnce Helvia Sucsessa, krátkou dobu se věnoval obchodní činnosti, ale po několika nevydařených obchodech se vydal na dráhu učitele, ovšem nebyl obyčejný učitel ludimagister, neučil žáky obecným znalostem, ale působil jako grammaticus. Za císařství dostával pedagog v této pozici 500 sesterciů ročně za každého žáka, z této částky musel zaplatit nájem z učebny i své zaměstnance, ale při počtu 30 žáků, byl již grammaticus na obstojné životní úrovni. I když to nebyla úplně top mzda, byl tedy přece jenom lépe placen než učitelé na obecné škole.
Kariéra v armádě
Proto se Pertinax rozhodl vstoupit do armády a stát se centurio legionis (plat byl roce 197 n. l. asi 36 000 sesterciů za rok. Přestože měl dokonce podporu bývalého konzula Lolliana Avita (podle HA, podle Cassia Diona měl podporu Claudia Pompeiana) toto přání nebylo splněno a byl jmenován praefectus cohortis v syrské kohortě. „Militia prima“ tedy možná dostával stejně nebo možná o něco méně než legionářský centurion [1] V této životní etapě začínal Pertinax jako důstojník. Za zmínku stojí dychtivost Pertinaka nastoupit do služby, když použil bez povolení císařskou poštovní službu; za tento malý přestupek jej syrský místodržící Attidius Cornelianus potrestal odepřením další státní dopravy a donutil jej pokračovat pěšky. V Sýrii byl velitelem jednotky auxiliari, což byla čtvrtá galská jízdní kohorta (údaj je z nápisu uvedeného na konci článku, možná to byla VII kohorty). V Sýrii pomáhal potlačit revoltu Avidia Cassia Absolvoval velmi úspěšná parthská tažení, kterým velel Lucius Verus, spolucísař Marka Aurelia. Během těchto tažení bylo vypleněno i hlavní město Parthů Ktésifón (Ctesiphon). Bohužel začal řádit mor a Římané nebyli schopni zorganizovat dobytá území jako provincii.
[1] Pro 2. stol. n. l. platily stupně pro důstojníky (jezdecký stav) jako velitele pomocných jednotek nebo jako mladší důstojníky v legiích následující:
praefectus cohortis quingenariae / tibunus cohortis voluntariorum civiumRomanorum (= ‘militia prima’)
tribunus cohortis milliariae / tribunus militum legionis (= ‘militia secunda’)
praefectus alae quingenariae (= ‘militia tertia’)
praefectus alae milliariae (= ‘militia quarta’)
Po epizodě v Británii, kde působil jako vojenský tribun Legio VI Victrix (nebo XX Valeria Victrix) v dnešním Yorku (římské Erboracum) a to znamenalo druhý stupeň v Tres militiae [ 2 ] byl v roce 167 poslán do Moesie, kde velel jízdní jednotce v Sirmiu (dnešní Srimska Mitrovica) byl nalezen oltář s jeho věnováním Jupiterovi a Martovi. Jedná se o první epigrafický záznam o Pertinakovi. CIL 03, 03232
I(ovi) O(ptimo) M(aximo) / ET MARTI / CVSTODI / P(ublius) HELVIVS / PERTINAX / PREAF(ectus)
V roce 169 velel říční flotile v Germanii Inferior a poté byl jmenován prokurátorem v Dacii. Během panování Marka Aurelia v roce 170 dochází k porážce císařských vojsk od barbarů v bitvě, jíž se Pertinax zúčastnil a kdy padl i prokonzul Dacie Marcus Claudius Fronto, jeho portrét je: https://antickepamatky.cz/osobnosti/marcus-claudius-fronto-zabit-v-bitve-roku-170-n-l/. Vrací se jako člen štábu velícího generála Tiberia Claudia Pompeiana v Markomanských válkách v roce 171 n. l.. Císař a senát jej odměnili volbou náhradním konzulem consul suffectus v roce 175 n. l. [ 3 ], (druhým konzulem byl pozdější pretendent trůnu Didius Julianus) zároveň byl legátem Legio I Pannonian Adiutrix. V roce 175 n. l. byl jmenován prokonzulem Horní Moesie a v roce 188 je jmenován prokonzulev Africe. Těsně před svou smrtí císař Marcus Aurelius udělil Pertinakovi do správy Sýrii.
[3] Jestliže jeden z konzulů během svého volebního období zemřel (což nebylo nijak neobvyklé, neboť konzulové leckdy bojovali v předních řadách vojska), byl zvolen náhradník, takzvaný consul suffectus. Řádný konzul (consul ordinarius) se od roku 153 př. n. l. ujímal úřadu 1. ledna a náležela mu čest, aby se jeho jméno a jméno jeho kolegy objevilo v pojmenování příslušného roku.
Po nějakém čase od nástupu nového císaře donutil velitel prétoriánů praefectus praetorio Sextus Tigidius Perennis odejít Pertinaka v jeho 56 letech do ústraní, ve kterém strávil tři roky na svém statku v Ligurii. Commodus se smířil s Pertinakem a v roce 185 n. l. cestuje, po smrti prefekta prétoriánů pověřený císařem, do Británie, kde začínaly problémy v armádě (Legio II Augusta, VI Vitrix a XX Valeria Vitrix), přičemž jej jmenoval prokonzulem Británie a Pertinax byl při revoltě legií v této provincii málem zabit. Uvádí se také, že mezi mnoha pověřeními v řízení provincií obdržel, mimo jiné, dohled nad nadací pro podporu chudých dětí v Itálii.[4] Podle zachovaného nápisu H-G. Kolbe uvádí, že byl prokurátorem zásobování (na konci článku). V letech 188-189 působil jako prokonzul Afriky, v letech 190-192 se stal městským prefektem, praefectus Urbi a v roce 192 dokonce sdílel konzulství s císařem. V té době již nazrávala doba na zbavení se Commoda, jeho odstraňování nepohodlných lidí se dotýkalo senátu i jeho nejbližšího okolí.
[4] Alimenta byl římský program sociální péče, který existoval od roku 98 do roku 272 našeho letopočtu. Podle většiny moderních historiků ji inicioval císař Nerva a rozšířil Traianus. Pomáhala sirotkům a chudým dětem po celé Itálii. Poskytovalo obecné finanční prostředky, stejně jako potraviny a dotovalo vzdělání. Článek o fondu alimenta je na: https://antickepamatky.cz/umeni-a-epigrafie/tabula-alimentaria-doklad-pece-o-nemajetne-deti/
Publius Helvius Pertinax císařem
Po Commodově smrti byl na císařský trůn povýšen městský prefekt Helvius Pertinax v jeho 66 letech, popularita tohoto vítěze nad zadunajskými Germány způsobila, že jeho volba vyhověla zprvu lidem a poté i prétoriánské gardě. Stalo se tak zřejmě z podnětu velitele císařské osobní gardy praefectus praetorio Quinta Aemilia Laeta a komorníka císaře Commoda Eclecta, zřejmě za cenu slíbených velkých odměn pro prétoriány (údajně 12 000 sesterciů pro každého) a senát jeho jmenování císařem celkem uvítal, i když se Pertinax snažil vymluvit na své stáří a chtěl, aby senát zvolil Manlia Acilia Glabriona, jednoho z přdních mužů senátu, ale ten i ostatní senátoři jej po přemlouvání podpořili.
Po Commodově vládě byla císařská kasa prázdná, proto se Pertinax snažil o reformy, aby doplatil slíbené odměny prétoriánům a které by také zlepšily stav státních financí. Cassius Dio uvádí, že na aukcích prodával sochy, koně, nábytek. Jeho úsilí o navrácení k politice Antonina Pia a Marka Aurelia byla zřejmá, potřeba reforem pro armádu a státní finance mu však popularitu, zvláště u vojska, nijak nezvedala. To, že nadále chyběli peníze bylo zapříčiněno i tím, že Pertinax zrušil poplatky v přístavech i na cestách, což byly příjmy fisku. Reformoval římskou měnu, kdy skutečná hodnota stříbra v denáru vzrostla z 2,22 g na 2,75 gramu.
První spiknutí Sosia Falca se podařilo odvrátit. Prefektem města (praefectus Urbi) jmenoval Pertinax svého tchána Flavia Sulspiciana a protože si musel být vědom nebezpečí, kterému čelil tím, že se ujal císařství, odmítl používat císařské tituly pro svou manželku nebo syna, chránil je tak před následky možného atentátu na vlastní osobu. Heródiános Pertinaka charakterizoval tak, že sice zastával více hodností než kdokoliv jiný, majetek však měl skrovnější než ostatní. Podařilo se mu zaplatit prétoriánům alespoň polovinu slíbeného donativa (odměn), což na ně evidentně neučinilo valný dojem a spolu s císařovým vyžadováním disciplíny ve vojsku i v jejich řadách, dospěli prétoriáni k názoru, že je potřeba s tímto vývojem něco udělat. Vtrhli do paláce a Pertinaka, který se jim postavil a snažil se je přesvědčit, v jeho 66 letech zabili po 87 dnech vlády..
Po jeho smrti byl císařský titul vlastně hanebně „vydražen“ prétoriány a majitelem se stal Didius Julianus, který slíbil gardě nejvíce peněz, ale ve stejném roce se již ujal vlády Septimius Severus a založil vlastní dynastii. Za zmínku stojí, že se o vládu pokoušel i manžel jeho dcery Sulspicianus, ale byl striktně odmítnut vzhledem k jeho příbuzenským svazbám na Pertinaka a obavě, že se bude mstít. Septimisu Severus, sám velitel u legií v Pannonii, uznával Pertinaka jako vojáka i jako císaře, zařídil jeho zbožštění (deificatio) a uspořádal pro něj státní pohřeb, navíc přijal do své titulatury cognomen Pertinax a téměř na všech nápisech se objevuje vedle jména Septimia Severa také jméno Pertinaka. V době, kdy na sever od římské říše byly vytvořeny nové kmenové konfederace barbarů, nebezpečnější na rozdíl od dřívějších jednotlivých kmenů, patřila budoucnost vojákům jako byli Pertinax, Didius Julianus, Septimius Severus, Aurelianus, Gallienus, Claudius II. Gothicus, Probus a další.
Hodnocení Pertinaka je od soudobých autorů do značné míry pozitivní, je mu pouze vyčítána rychlost reforem po smrti Commoda, trochu hazardérské se postavení vojákům a prétoriánům a jeho tvrdé vyžadování disciplíny. Jinak se dá o něm říct, že dostál svému jménu.
Zosimos si všímá jeho přísnosti „…k vládě byl povolán Pertinax. Protože však prétoriáni nesnášeli jeho přísnost, jíž udržoval vojenskou kázeň a vedl výcvik ve zbrani, v rozporu s vojenskou přísahou ho sami usmrtili…..“
Cassius Dio, který byl rovněž senátorem, při jeho hodnocení napsal, že projevoval „nejen lidskost a integritu v císařské administraci, ale také nejekonomičtější řízení a nejpečlivější ohled na veřejné blaho“ a označuje jej za „vynikajícího a čestného člověka“. Považoval jej za vynikajícího a čestného muže.
Héródianos viděl v jeho vládě mnoho dobrého pro lid i impérium: „Z Pertinakovy spořádané a mírné vlády se těšili veřejně i soukromě všichni lidé, Jeho osobnost, která byla příčinou všeobecné spokojenosti , působila nelibost jen u vojáků, kteří v Římě střeží císaře“.
Historia Augusta jej posuzuje především ze strany jeho přílišné šetřivosti, ale přiznává, že to vyplývalo z jeho podstaty. U senátu se těšil velké vážnosti.
Dio Cassius Cocceianus o pohřbu Pertinaka LXXIV, 4:
„Když se Septimius Severus dostal k moci, postavil svatyni pro Pertinaka a nařídil, aby bylo jeho jméno zmiňováno ve spojení se všemi modlitbami a se všemi přísahami. Přikázal také, aby byl zlatý obraz Pertinakův přivezen do Cirku Maximu na voze taženém slony… Na Foru Romanu byla vystavěna dřevěná plošina vedle mramorové rostry, na níž byla umístěna svatyně ze slonoviny a zlata. V ní byly umístěny máry ze stejných materiálů zdobené pokrytím z purpuru a zlata. Na márách spočívala vosková Pertinakova socha, položená v triumfátorském oděvu. Byl tam pohledný mladík, jenž odháněl mouchy pavími pery, jakoby tam opravdu byl spící člověk. Kolem byla nesena nejprve vyobrazení všech slavných Římanů minulosti, pak procházely pěvecké sbory chlapců a mužů, pějících chválu na Pertinaka podobnou žalozpěvu. Za nimi následovali všechny poddané národy, představované bronzovými figurami, oděnými do svých typických oděvů, a pak uskupení ze samotného Říma – liktoři, písaři, hlasatelé a další… Za nimi byla jízda a pěchota v plné zbroji, závodní koně a všechny pohřební obětiny poslané námi (senátory), našimi ženami a nejpřednějšími z jezdců, stejně jako spolky a sdruženími v Římě. Po nich následoval oltář, celý pozlacený a ozdobený slonovinou a indickými drahokamy. Po oslavné řeči Septimia Severa byl na Martově poli Pertinax spálen na pohřební hranici. Takto byl učiněn nesmrtelným.“
P](ublio) HELVIO (p)ERTINACI
[E]Q(vo) P(ublico) P[RAE(fecto) COH(ortis) IIII nebo VII]GAL–
[L]OR(um) E[Q(vitatae) TRIB(uno) LEG(ionis) VI nebo XX VI]CT(ricis)
[P]RAE[F(fecto) COH(ortis) I TVNGR(orum) PR]AEF(fecto)
[A]LAE ……… [P]RO-
[C]VRA[TORI AD ALIME]NT(a)
[P]RAEF(fecto) CLASS(is) GERM(anicae) PROC(uratori)
[A]VG(usti) A[D DVCENA III DAC(iarum) I]D(em)
M[OESIAE SVPER(ioris)]?
AGR[IPPINENSES]
[PVBLICE nebo PATRONO]
Publiu Helviovi Pertinakovi, který byl zapsán do jezdeckého řádu, prefektovi čtvrtého (?) jízdní kohorty Galů, tribunovi šesté legie Victrix, prefektovi první (?) tungrorské kohorty, prefektu …. alae, prokurátorovi zásobování potravinami, prefektovi flotily v Germánii, císařskému prokurátorovi ducenarius [5] ve třech dáckých provinciích a v Moesii Superior, nechali postavit obyvatelé Kolína (Colonia Aggripina) z veřejných prostředků.
[5] V císařském období jezdečtí úředníci ve službách státu nakonec získali tuto definici v závislosti na zařazení funkce, kterou zastávali, vyjádřeno v jejich platu: sexagenarii (60 000 sesterciů), centenarii (100 000), ducenarii (200 000), a později trecenarii (300 000). V pozdější říši zůstal ducenarius jako jedna z hodností v závislosti na úřadu zastávaném jezdeckými úředníky: egregii, centenarii, ducenarii, perfectissimi a eminentissimi (prefekti pretoriánů, praefectus praetorio).
Zdroje:
Dio Cassius Cocceianus: Epitome LXXIV na Lacus Curtius Historia Augusta: Scriptores Historiae Augustae (Portréty světovládců I.) – Pertinax Zosimus: Nea hitoria (Stesky posledního Římana), 1983 Héródianos: τῆς μετὰ Μάρκον βασιλείας ἱστορία (Řím po Marku Aureliovi), 1975
CIL Clauss Slaby Grant, M.: Římští císařové, 2010 G. Ürögdi: Tak žil starý Řím, 1963
Boatwright, Gargola, Talbert: Dějiny římské říše A. Imre: Pertinax (Publius Helvius Pertinax Augustus) J. P. Anderson: The humble teacher, born of a feed slave, who reluctantly became emperor. H.-G. Kolbe, ‘Der Pertinaxstein aus Brühl bei Köln’ in: Bonner Jahrbücher 162 (1962) https://www.livius.org/sources/content/pertinax career/ M. Speidel: Roman Army Pay Scyles in Journal of Roman Studies, 1992
