Odpuštění dluhů císařem Hadrianem
Odpuštění dluhů císařem Hadrianem
Nápis na počest císaře Hadriana na podstavci pro jeho sochu, která byla umístěna na Traianově foru, byla věnována senátem a římským lidem, ono pověstné SPQR (Senatus populusque Romanus). Z nápisu je patrný důvod, proč by měl římský lid ctít císaře, neboť odpustil 900 000 000 sesterciů, které lidé v Římě i v celé Itálii, dlužili státní (císařské) pokladně (fiscus Caesaris). Odpuštění dluhů bylo ze strany císaře významným gestem, kterým se snažil si naklonit veřejné mínění, důvodem byl začátek jeho vlády zahalený trochu do pochybností, zda byl skutečně vyvoleným následníkem císaře Traiana. Objevuje se jméno Neratia Priska jako kandidáta na císařský post. Navíc bylo jeho zaměření, na rozdíl od vojensky jednajícího Traiana, spíše umělecké, s oblibou řecké kultury i když vojenským záležitostem rozuměl a byl poměrně úspěšným velitelem. Hned počátcích vlády raději nechal některé výboje Říma omezit a spíše se zaměřil na obranu získaných území (Eutropius jmenuje jako odstoupená území Assyrii, Mezopotámii a Arménii), navíc v roce 115 n. l. začalo židovské povstání a vojsko bylo potřeba na potlačení revolty.
Poznámka: Sestercius byla stříbrná mince, v roce 23 př. n. l. byla Augustem změněna na bronzovou minci. Pro představu, roční plat legionáře v 1. stol. n. l. byl přibližně 900 sesterciů, hodnota majetku boháče Crassa z pozdní republiky byla 200 000 000 sesterciů.
Když v roce 118 Hadrianus konečně dorazil do Říma, kde strávil následující tři roky, začal si naklánět veřejnost velkolepými gesty, rozdal vojákům dvojnásobné odměny, odmítl příspěvky italských měst, které byly obvyklé při nástupu nového císaře do úřadu a snížil rovněž příspěvky provincií. Zároveň však připomněl nesnáze, kterým čelila státní pokladna v důsledku válek Traiana. Historia Augusta uvádí, že se chopil všeho, čím by si zdvihl oblibu. Hadrianovi vůbec nepomohlo obvinění čtyř senátorů a jejich pozdější poprava, což zkalilo vztahy mezi senátem a císařem. Navíc dva z nich byli i důstojníci, kteří působili v Dacii a pravděpodobně se jim pranic nelíbilo omezení válek a částečné opuštění dobytých území. To vše byly důvody, proč císař prominul velké dluhy v Římě, v provinciích a dal spálit dlužní úpisy z posledních patnácti let (104 – 118 n. l.) na Traianově foru. Tento, jistě chvályhodný čin, je zachycen na podstavci jezdecké sochy císaře Hadriana.
CIL 6, 967 EDCS-17301082 (118 n. l.) Kapitolská muzea, Řím. inventární číslo. 783, F. T. 8
Traiano Hadriano Aug(usto) pont(ifici) / max(imo), tr[ib(unicia)] pot(estate) II,, con(n)s(uli) II / qui primus omnium principum et / solus remittendo sestertium novies / milies centena milia n(ummum) debitum fiscis / non praesentes tantum cives suos sed / et posteros eorum praestitit hac / liberalitate securos
Senát a lid římský
Imperátor, caesar syn božského Traiana
Parthského, synovec božského Nervy,
Traianus Hadrianus Augustus, nejvyšší kněz
držitel tribunské moci dvakrát, konsul dvakrát
jediný císař, kdo odpuštěním devíti set
miliónů sesterciů dlužných fisku,
poskytl jistotu nejen současným občanům,
ale také jejich potomkům.
tuto velkorysost
Nápis tvrdí, že Hadrian byl první a jediný z císařů, který učinil takové gesto (primus omnium principum et solus). Zrušení dluhů bylo zachyceno i na mincích, kde zobrazený liktor (nebo snad postava představuje Hadriana) zapaluje hromadu daňových záznamů. Na jiné minci je císař zachycen, jak rozdává obyvatelům peníze. Rozumná fiskální politika pro Hadriana znamenala možnost ekonomického rozvoje, který zajišťoval politickou stabilitu římské říše. Je pravdou, že růst především ve stavební činnosti byl enormní a projevilo se zde zřejmě omezení výdajů na válečné účely a navíc odpuštění dluhů stimulovalo lid k utrácení a investování.
Je nezbytné poznamenat, že odpuštění dluhů nebylo jediné opatření, které podpořilo podnikání; velmi významný byl přijatý zemědělský zákon lex Hadriana de rudibus agris a (podobně jako lex Manciana) o obdělávání půdy v severní Africe, které poskytly pracovníkům v zemědělství, kolónům, osvobození od daní v závislosti na jednotlivé plodiny na císařských pozemcích. Tím byly zajištěny ideální podmínky pro naplnění cura annonae (péče o potraviny) a tím dodávky potravin pro Řím, z velké části zadarmo pro plebs. Samozřejmě, že tato opatření pomáhala jak impériu, tak také samotnému Hadrianovi.
Liktor (nebo Hadrianus) zapaluje hromadu daňových záznamů, na minci jsou nápisy:
IMP CAESAR TRAIANVS HADRIANVS AVG P M TR P COS III, a na reversu RELIQVA VETERA HS NOVIES MILL ABOLITA, S C .
Nápis znamená: Zrušené staré účtenky ve výši devětkrát sto tisíc sesterciů. Liktor drží fasces (dvanáct prutů okolo sekyry) a zapaluje hromadu daňových záznamů. Tři občané stojící vpravo zvednutýma rukama aplaudují liktorovi. Novies v nápisu znamená devětkrát a HS je standardní označení sesterciů. Může znamenat jeden sestercius nebo odkazovat na jeden tisíc, ale také sto tisíc sesterciů. Tak by se jednalo s tisíci nebo miliony, chápanými jako daně z celé říše. Pokud to tak bylo, znamenalo to, že údaj devětkrát sto tisíc jednotek jednoho tisíce sesterciů, čímž by konečný údaj byl 900 miliónů sesterciů.
Zdroje:
Cassius Dio: Historia Romana na Lacus Curtius (en)
Historia Augusta: Portréty světovládců, I. 1982
Barret, Antony A.: Životy císařů, 2008
CIL: Corpus Inscriptionum Latinarum, EDCS – Epigraphik-Datenbank Clauss / Slaby
Guardiola, R. R.: Reshaping the Empire. Hadrian´s economic policy, in The British Museum Hadrian : Art, Politics and Economy, ed. by T. Opper,
Rives, B. James: The persecution of chrisrtians and ideas of community in Roman Empire
https://www.judaism-and-rome.org/
https://followinghadrian.com/my-collection-of-hadrian-coins/
