Lateránský obelisk a velké falzum
Mezi památky, jejichž přídomek zní „největší na světě“ je možné počítat i Lateránský obelisk v Římě. Jak jméno napovídá, nachází se na náměstí Piazza San Giovanni in Laterano, na zadní straně Lateránské baziliky (Basilica di San Giovanni in Laterano), před lateránským palácem a lateránským baptisteriem.
Je to nejvyšší stojící egyptský obelisk na světě a také nejvyšší obelisk v Itálii. Původně vážil 413 tun, po zřícení nyní váží okolo 330 tun., protože při restaurování v roce 1587 se ztratily 4 metry z obelisku. Restaurační práce prováděl fenomenální architekt Domenico Fontana. Obelisk byl umístěn tam, kde původně stála jezdecká socha Marka Aurelia až do roku 1538, kdy byla přemístěna na náměstí Piazza del Campidoglio na Kapitolu. Samotný obelisk je vysoký 32,18 m, se základnou měří 45,7 m a je vyrobený z červeného granitu.
Původ obelisku
Obelisk pochází z Egypta a byl vytvořen za faraóna Thutmose III. (1479 – 1425 př. n. l.), další pro jeho otce, ale oba nebyly dokončeny, to se stalo až za jeho vnuka Thutmose IV. (1400 – 1390 př. n. l.). Původně byl instalován ve Vesetu (Thébách) a Augustus, který nechal některé jiné památky, mezi nimiž byly i obelisky, odvézt do Říma, se rozhodl Thuthmoseho obelisk nechat na místě, snad proto, že byl zasvěcen bohu Slunci. Ammianus Marcelinus ve svém díle Res Gestae (XII.4, 6 – 17) popisuje, rozhodnutí Konstantina I. přeci jen jej odvézt z Egypta, neboť podle něj mohl být zasvěcen v Konstantinopoli zrovna tak, jako ve starověkých Thébách, nicméně za jeho života byl dovezen pouze do Alexandrie spolu s druhým obeliskem, známým jako Theodosiův obelisk. Že měl být určen pro Konstantinopol dokládá 5. verš níže uvedeného nápisu na obelisku a začátek dalšího. To, že měl být určen do nového města Ammianus Marcelinus nezmiňuje.
Doprava do Říma a původní text na podstavci sochy
Za své návštěvy města Říma v květnu 357 učinil syn Konstantina Velikého, císař Constantius II. (vládl 337 – 361) rozhodnutí, aby byl na paměť jeho triumfu, kterým oslavil své vítězství nad uzurpátorem Magnem Magnentiem, postaven v Cirku Maximu právě tento obelisk. V roce 357 n. l. byl dovezen až do vzdálenosti tří mil od Věčného města do vicus Alexandri (Alexandrova ves) a poté pomocí smykadel a lan pomalu vlečen Ostijskou branou až na zvolené místo, jímž byl Cirkus Maximus.
Před vyzvednutím do výše byla špička obelisku opatřena bronzovým glóbem, který však byl nedlouho potom zasažen bleskem, proto byl nahrazen vyleštěným bronzovým koncem ve tvaru plamene, špička tak vypadala, když na něj zasvítilo slunce, jako by hořela, bohužel se však nedochovala. Nyní je špička obelisku ozdobena velkým křížem.
Ve starověku stál obelisk na podstavci, jehož všechny čtyři boční stěny byly opatřeny veršovaným nápisem, oslavujícím jak Constantia samého, tak zdolání všech potíží spojených s přepravou obelisku. Nápis z doby Constantiovy byl sice při pozdějším přemístění obelisku do Lateránu poničen, užilo se ho při restauraci obelisku a doplnily se některé jeho poškozené části, ale znění se zachovalo. (Překlad je od F. Stiebitze 1894 – 1961), pouze část je uvedena v CIL 06, 01163 a 31249 EDCS-18200409
„Otcovo dílo i vlastní svůj dar ti věnoval, Říme,
císař Constantius, když celou ovládl říši.
Žádný co nespatřil věk a žádná nenesla země,
postavil, aby svým darem vyvážil triumfy slavné.
Soujmenné město si zakladatel ozdobit chtěje
okrasou touto, v Thébách j i vyrval, z lomové skály
Zvěčnělého však přetěžká o převoz jímala starost,
neboť těkavá hlásala zvěst, že nelze prý žádným
nápadem, vzpěrem ni rukou tím kvádrem kavkazským pohnout.
Světa pán Constantius však mořským poručil vlnám
přenechat zdatnosti všechno a částce nemalé z hory
přikázal konati pouť; i svěřil ji vzdutému moři.
jehož hladina příbojem klidným dovezla koráb
k západním břehům, takže, pln úžasu, Tiber naň zíral.
Zatím co soužen byl Řím, jsa tyranem odporným pleněn,
ležel císařův dar a zájem, jej postavit, umdlel,
aniž zmařen byl pýchou; jenže už nevěřil nikdo,
že by se výtvor tak hmotný napřímil v prostoru vzdušném.
Nyní, jako by právě byl vylomen narudlým kovem,
zazářil znovu a do nebe vráží. Ta nádhera, dlouho
ochraňována původci svému, se navrací s pádem
samozvancovým. Příchod když do Říma chrabrostí zjednán,
vítěz, nakloněn městu, proň s ovací buduje trofej
skvělou, císaře hodnou, a též je triumfy zdobí.
(překlad Fedinand Stiebitz)
V rámci tažení křesťanů proti tradičnímu náboženství se mnohdy ničily památky nejen v podobě soch a chrámů, ale rovněž i profánní výzdoba a proto i císař Constantius II., jenž byl ariánem, vydal 2. února 357 reskript CTh 15.1.1., [ 1 ] který zakazoval zbavovat měst jejich ozdob a převážet je k okrase měst jiných. Constantius tedy vlastně překročil svůj reskript, i když je nutné přiznat, že obelisk ležel v Alexandrii dlouhých více jak dvacet let a čekal na přepravu. Verše vyvolávají dojem, že byl obelisk přivezen ještě před Magnentiovou uzurpací, ale již na začátku básně autor textu přiznává, že jej „vylomil“ ze skály již jeho otec, císař Konstantinus.
Nový nápis na severní straně (obrázek nahoře) popisuje, jak se obelisk dostal na své místo u Lateránské baziliky.
SIXTVS V. PONT(ifex) MAX(imus) / OBELISCVM HUNE / SPECIE EXIMIA / TEMPORVM CALAMITATE / FRACTVM CIRCI MAX(imi) / RVINUS HVMO LIMOQ(ue) / ALTE DEMERSVM MVLTA / IMPENNSA EXTRAXIT / HVNE IN LOCVM MAGNO / LABORE TRANSTVLIT / FORMAEQ(ue) PRISTINAE / ACEVRATE RESTITVTVM / CRUCI INVICTISSIMAE / DICAVIT / A(nno) MDLXXXVIII PONT(ificatus) IIII.
Nápis popisuje, že byl obelisk vykopán na Cirku maximu v roce 1587 a ačkoli byl rozlomen na tři kusy, bylo zapotřebí hodně námahy na jeho přepravu do Lateránu, kde byl restaurován a následujícího roku vysvěcen papežem Sixtem V. k poctě „nepřemožitelného kříže“.
Na dalších deskách se popisuje, jak se obelisk dostal z Egypta do Říma. Na západní straně byl vyryt následující text:
FL(avius) CONSTANTINVS / MAXIMVS AVG(ustus), / CHRISTIANAE FIDEI / VINDEX ET ASSERTOR / OBELISCVM / AB AEGYPTIO REGE / IMPVRO VOTO / SOLI DEDICATVM / SEDIB(us) AVULSVM SVIS / PER NILVM TRANSFERRI / ALEXANDRIAM IVSSVIT / VT NOVAM ROMAM / AB SE TVNC CONDITAM / EO DECORATET / MONVMENTE
Což přeloženo znamená, Konstantinus I. osvoboditel a ochránce křesťanské víry, dal vytrhnout obelisk zasvěcený egyptským vládcem Slunci z jeho původního místa a dopravit po Nilu do Alexandrie s příkazem, aby jím byla ozdobena Nova Roma, založená Konstantinem.
Na východní straně nápis pokračuje tím, že Constantius, syn Konstantina osvoboditele a ochránce křesťanské víry, dal pak obelisk dlouho ležící v Alexandrii naložit na obdivuhodně velikou loď, jež měla 300 veslařů a dopravit jej s velkou námahou přes moře a po Tibeře do Říma, načež jej dal senát a lid římský (SPQR) postavit v Cirku Maximu:
CONSTANTIVS AVG(ustus), / CONSTANTINI AVG(usti) F(ilius), / OBELISCVM A PATRE / LOCO SVO MOTVM / DIVQ(ue) ALEXANDRIAE / IACENTEM / TRECENTORVM REMIGVM / IMPOSITVM NAVI / MIRANDAE VASTATIS / PER MARE TIBERIMQ(ue) / MAGNIS MOLIBVS / ROMAM CONVECTVM / IN CIRCO MAX(imo) / PONENDVM / S(enatus) P(opulus) Q(ue) R(omanus) D(edit) D(edicavit)
Falzifikace nápisu
A následuje skutečně pozoruhodný popis na jižní straně, otočené k bočnímu vchodu do baziliky, který obsahuje nepravdivý údaj a to, že Konstantinus I., „vítěz díky kříži“ a pokřtěny v Lateránu sv. Silvestrem, římským biskupem, rozšířil slávu kříže.
CONSTANTINVS \ PER CRVCEM \ VINTOR \ A S(ancto) SILVESTRO HIC | BAPTIZATVS | CRVCIS GLORIAM \ PROPAGAVIT
Pro upřesnění sv. Silvestr vykonával biskupskou činnost v letech 314 – 335 a Konstantinus přijal kříž krátce před svou smrtí 22. května 337 poblíž Nikomédie od biskupa Eusebia z Caesareie, autora díla, které Konstantina oslavuje, Vita Constantini. Jedná se tedy o nepravdu, falzifikaci, které uvěřil i Joannes Malalas, jenž v tom spatřoval symbol a stvrzení vítězství nad Maxentiem i když musel vědět, že Silvestr byl zvolen římským biskupem až po vítězství u Milvijského mostu. Verze o Konstantinově křtu pochází zřejmě z legendy o sv. Silvestru.
Legenda o sv. Silvestru
Soudí se, že vznik této legendy se váže k 5. stol. Actus Silvestri je napsána latinsky a má podobu románu, samozřejmě se zázraky a téměř pohádkovými motivy, byla známá i Řehoři z Toursu, který se o ní zmiňuje v kapitole XXXI. [2] Zařazena byla do známých Liber pontificalis kolem roku 530. Acta jsou základem pro pozdější velké falsum, protože se v nich líčí Konstantinus jako pronásledovatel křesťanů a který byl postižen malomocenstvím. Měl se na radu pohanských kněží léčit krví nevinných dětí, ale zřekl se toho s ohledem na plačící matky a poté, po zjevení apoštolů Petra a Pavla poslal pro biskupa Silvestra a od něj byl po pokání pokřtěn.
[ 2 ] – Řehoř z Toursu XXXI: Byl pak svatý biskup Remigius, muž velmi učený a zvláště v imění řečnickém vzdělaný, ale i svatostí tak vynikající, že pro své zázračné skutky mohl být srovnáván se svatým Sylvestrem. Dodnes máme knihu o jeho životě, která vypravuje, že probudil k životu mrtvého.
Velké falzum raného středověku
Výše uvedené líčení Vita Silvestri se stalo součástí tzv. Konstantinovy donace (Constitutum Constantini). Jednalo se o kopie dvou textů, první již zmíněný text o Silvestrově pokřtění Konstantina a následné donace , v níž císař z vděčnosti za uzdravení propůjčuje římské církvi práva a majetky.[3] Vznik je pozdějšího data, pravděpodobně 8. stol. s motivem podepřít papežství vůči franským vládcům a nelze vyloučit motiv papežské snahy zasahovat do výkonu císařské moci. Donace byla včleněna do Decret i když byly tiše odmítnuty římským křesťanstvím (jako první odmítl donaci kardinál Nicolaus de Cusa v 15. stol. ve svém dopise basilejskému koncilu [4], ještě za Gibbonova života byly zapsány mezi dekrety kanonického práva. Nyní je uznáváno, že jde o hrubé falzum.
[3] Privilegium sanctae Romanae ecclesiae (Konstantinova donace): „Tak jak nám přísluší pozemská císařská moc, stanovili jsme , aby Vaše nejsvětější římská církev byla uctivě ctěna a aby byl přesvatý stolec Petrův slavně oslavován, víc než naše císařská moc a náš pozemský trůn, a to tím, mu propůjčujeme moc, důstojenství a pocty, které náležejí císaři.
[4] Nicolaus de Cusa je známý také pod jménem Mikuláš Kusánský (1401 – 1464), jeden z největších evropských myslitelů 15. století, ovlivnil i J. A. Komenského.
Zdroje:
Ammianus Marcelinus: Res Gestae (Dějiny římské říše za soumraku antiky, 2002)
Řehoř z Toursu: Scriptores rerum Merovingicarum (O boji králů a údělu spravedlivých), 1986
CTh – Codex Theodosianus, The Theodosian Code and Novels and the Sirmondian Clyde Pharr trans. i 1952
Clauss, M.: Konstantin Veliký, římský císař mezi pohanstvím a křesťanstvím, 2005
CIL – EDCS: Corpus inscriptionum latinarum – Epigraphik-Datenbank Clauss / Slaby
Suchánek, D., Drška, V.: Církevní dějiny, antika a středověk, 2013
Encyclopaedia Britannica: Donation of Constantine
Liverani, P.: Constanzo II e l´obelisco del Circo Massimo a Roma, 2012
Češka, J.: Lateránský obelisk a křesťanství Constantina Velikého, 1969
