Lipsanotheca a štíty palatinských jednotek
Lipsanotheca a identifikace vyobrazení štítů palatinských jednotek
Lipsanotheca nebo také capsella reliquiarum pochází z řeckých slov λείπσανον a τέκα, úschova relikvií, jedná se relikviář vytvořený dost často ze slonoviny. Relikviář z Muzea di Santa Giulia Brescia pochází z pozdního 4. stol. a je jedním z hlavních exponátů muzea a to i díky vyobrazení vojenských palatinských jednotek s jejich štíty. Na schránce je vyobrazeno celkem 36 příběhů představující křesťanské umění té doby. Lipsanotheca vznikla v období velkého šíření narativních uměleckých projevů, jejichž prostřednictvím katolická církev předávala svá poselství, aby byla srozumitelná i pro méně vzdělané vrstvy. Pro tato díla církev čerpá přímo z biblického repertoáru, zvažuje stejnou měrou Starý i Nový zákon, se zvláštním zřetelem na události, které líčením zázraků připomínají situace, které lze snadno postavit na úroveň božské spásy.
Lipsanotheca z Brescie, zdobená biblickými obrazy, musela být plně zahrnuta do tohoto programu podpory modlitby. Samozřejmě, že ne všechna zobrazení jsou jasně identifikovatelná, proto se o mnoha z nich vedly diskuse, co znázorňují a nejednoznačnost výkladů vede k výsledku, že použití, původ a význam patří mezi největší záhady raného stadia křesťanského umění. Basreliéfy jsou ve skutečnosti velmi malé, takže jde o celkem miniaturní práci. Velikost schránky je 31,8 cm x 22,3 cm a výška 25 cm.
Schránka byla vytvořena pravděpodobně na severu Itálie v Miláně, kdy tamní biskup Ambrosius (sv. Ambrož) se stával jedním z čelných představitelů křesťanství a bojovníkem proti heretickému pojímání křesťanství, ariánství. Že šlo o město Milán indikují vojenské štíty na víku, které nesou vyobrazení shodující se s vyobrazeními na štítech palatinských jednotek v Notitia Dignitatum, což koresponduje s faktem, že císařský dvůr se usadil načas v Miláně v době tetrarchie, kdy si jej vybral jako své sídelní město jeden z tetrarchů, Maximianus. Sídlil zde i do roku 402 dvůr s císařem Honoriem. Dílny v Miláně vyráběly nejlepší artefakty ze slonoviny s neoklasicistním stylem, kulatými objemy a dokonalými tvary, podobně jako sarkofágy z druhé poloviny 4. století. Nejčastěji se uvádí datum vzniku lipsanothecy kolem roku 370 (méně uznávaný je rok 320). Stříbrná deska zámku je pozdější, pravděpodobně z 8. století a kovové panty byly v roce 1928 odstraněny.
Není známo, kdy se ocitl v klášteře San Salvatore v Brescii, ale mohlo to být brzy poté, co klášter v roce 753 založil Desiderius, poslední z lombardských králů. Ať už byla jeho původní funkce jakákoli, byla schránka ve středověku používána jako relikviář a v klášterních dokumentech byla označována jako „slonovinový hrob“, možná proto, že obsahoval kámen vyňatý z prázdné hrobky v kostele Božího hrobu v Jeruzalémě. Hrála zvláštní roli ve velikonoční liturgii kláštera, kdy byla v prvé části velikonoční vigilie otevřena a obsah vystaven před kongregaci.
Schránka je obdélníková se čtyřmi stranami a víkem. Vnitřní část je z ořechového dřeva ke kterému jsou připevněny jednotlivé strany nesoucí vyobrazení ze Starého a Nového zákona. Ty ze starého zákona jsou na horních a spodních, úzkých částech registrů, přičemž středy jsou vyčleněny pro scény z Nového zákona. Na všech stranách jsou vyřezány mužské bysty jako clipea pouze v počtu 15, protože dvě chybí.
1 – Honoriani ascarii seniores je jednou z jednotek auxilia palatina uvedených na soupisce pěchoty pod velením velitele pěchoty, magister peditum; je přidělena galskému veliteli magister equitum pod názvem Ascarii Honoriani seniores. Vzor štítu, jak je znázorněn v různých rukopisech ND, používajících označení Honoriani seniores, je níže. Původ jména Ascarii je nejasný: jediný návrh, který je znám, pochází od T. Mommsena z roku 1889, a je odvozený z řeckého „askos“, což znamená „kožená taška“, což znamená, že jednotka byla obratná v překračování řek. Jednotku Ascarii zmiňuje Ammianus (27.2.9) při zajetí alamannského krále a plenění cizího území bez rozkazů; kdy byli Ascarii rozděleni mezi seniory a iuniores, není známé, pravděpodobně snad v polovině 4. století.
Jméno Honoriani odkazuje na císaře Honoria, který nastoupil na pozici Augusta po svém otci Theodosiovi I. v roce 395, přibližně v době, kdy byla poprvé sestavena Notitia. Všimněte si, že Honorius byl prohlášen spoluaugustem o dva roky dříve, ve věku 7 let, takže přítomnost jednotek nesoucích jméno Honorius tedy nedokazuje, že musely být zapsány do dokumentu nejdříve v roce 395. Přítomnost velkého počtu jednotek v západní polovině ND pojmenované po Honoriovi, ve srovnání s velmi malým počtem jednotek na východě, je však jedním z nejjasnějších náznaků toho, že východní část nebyla po smrti Theodosia I. příliš změněna, nebo dokonce vůbec. Theodosia, zatímco západní polovina byla značně aktualizována.
Vzor štítu připisovaný Honoriani ascarii seniores vykazuje několik variací mezi rukopisy. V ND patří do auxilia palatinae. Všechny mají červený lem štítu a střed i když vybledlé v rukopisu M a zvláště v Ff. Hlavní část je žlutá, s výjimkou W, kde je pouze spodní polovina; na W je horní polovina kaštanová. Střed obklopuje čtyřcípá hvězda; je kaštanová v jednotlivých rukopisech O, P, M a Ff, bílá v W a fialová v B. Vzor, jak je znázorněn v rukopisech O a B, se podobá tomu, který je zobrazen na víku Lipsanothecy v Brescii ze 4. století, jak je znázorněno níže.
Původ jména Ascarii je nejasný: jediný návrh, který lze zaznamenat, je ten z Mommsenova pojednání z roku 1889, kdy název odvozuje z řeckého „askos“, což znamená „kůže, taška, kůže“, což znamená, že jednotka byla specializovaná na překračování řek. Jednotku Ascarii zmiňuje Ammianus (27.2.9) při zajetí alamanského krále a plenění bez rozkazů; kdy byli „tito“ Ascarii rozděleni mezi seniory a iuniores, není známo, pravděpodobně není v polovině 4. století, a zda je Honoriani ascarii seniores přímým potomkem této jednotky, rovněž není vysvětlené.
2 – Jméno Vesontes pochází od města Vesontio / Bissontio (moderní Besancon ve Francii), kde byla tato jednotka kdysi umístěna; v Caeserově době to bylo největší město keltských Sequanů; v době sepsání ND to bylo pravděpodobně ještě velitelství pro Dux Provinciae Sequanici, ačkoliv jedna jednotka uvedená (149,2) pod jeho velením je údajně umístěna jinde. V ND jsou vedeni pod legiones comitatenses.
Velmi podobný znak na štítě měla jednotka s názvem Octavani z města Argentorate (Štrasburk), Vzhledem ke svému jménu jsou Octavani evidentně součást staré legie VIII Augusta Pia Fidelis Constans ale podle nápisu (CIL 13.11538) datovaného do roku 371 n. l. zmiňující (alespoň část) legie v Etzgenu v severním Švýcarsku, byli zřejmě částečně nebo úplně přesunuti dále po Rýnu, než byli povoláni do italského velení pod magister peditum. V ND jsou vedeni jako legiones palatinae
Emblémy ve tvaru houby, které tvoří vzor štítu, připomínají konec vojenského „řezače trávy“, níže uvedená fotografie ukazuje jeden nalezený v Newsteadu ve Skotsku. Musím se přiznat, že žádné zařízení tohoto typu neznám a nikdy jsem se s ním nesetkal. Na druhou stranu se také příliš neliší od ozdobných prvků ve tvaru pelte, které se často vyskytují jako variace obvykle hranatých podpěr lemujících tabula ansata. To zobrazené níže bylo nalezeno v Corbridge (RIB 1137). Tabula ansata se v dobách principátu používaly nejen na krytech štítů k identifikaci (pod)jednotky, ke které štít patřil, ale lze je nalézt také jako samotné ozdoby štítů, jak je znázorněno na několika metopách Tropaeum Traiani z Adamclisi. Je možné, že tyto dekorativní prvky jsou za vyobrazením nalezené na štítu Octavani. Nicméně by bylo dobré vysvětlit, proč jsou na štítech čtyři symboly (symetrie?).
Vesontes jsou uvedeni jako 8. z 32 jednotek legiones comitatenses na soupisce pěchoty magister peditum. Vzor štítu je velmi podobný vzoru Vesontů (102 /5.185), legio comitatenses přiřazených k „comes“ Hispenias. Srovnání pomocí vzorů uvedených v pařížském rukopisu to jasně ukazuje.
Popis lipsanothecy
Ve středu předního panelu je vyobrazen mladý Ježíš Kristus obklopený dvanácti apoštoly. Většina scén je z Postního období a Velikonoc. Ale i tato vyjádření nejsou stoprocentně přijímána a stále se objevují nové interpretace, proto zůstává hodně scén neobjasněných.
Levá strana: Hlavy apoštolů jsou rovněž nejvýše, pod nimi David zabíjí Goliáše, smrt božího muže a postava Jeroboama u oltáře v Bethelu. Uprostřed je vysoký kříž, zmrtvýchvstání Jairovy dcery a na pravé straně je vysoká svítilna. Ve zcela spodním registru je vzývání zlatého telete a oslava zlatého telete.
Zdroje:
- R. Morey: Review Work: Richard Delbrueck: Probleme der Lipsanothek in Brescia, 1952, JSTOR 1954
- J. Watson: The Program of the Brescia Casket, Gesta, vol. 20, No. 2 1981
- A.Scott : A Roman Frontier Post and Its People, The Fort of Newstead in the Parish of Melrose, Glasgow 1911
