Pohřební nápis Maris Casiti F(ilius) a parthští legionáři
Pohřební nápis Maris Casiti F(ilius)
Pohřební památník Maris Casiti Filius), který sloužil jako krycí deska sarkofágu je poměrně velký, 210 x 90 cm, kámen je však bohužel hodně zvětralý, takže zejména postava zobrazeného Marise je již nekvalitní. Nyní je uložen v Landesmuseum Mainz (Mohuč) a je jedním z nejlepších důkazů o orientálních pomocných jednotkách auxiliary na římském západě během principátu. V nápisu (AÉ 1959.188; 1967.339) čteme:
MARIS CASITI F(ilius) ANNO(rum) L / STIP(endiorum) XXX ALA PARTH(h)O(rum) ET / ARABORVM TVRMA / VARIAGNIS MASICATES / FRATER ET TIGRANVS / POSIERVNT
Maris, syn Casita, ve věku 50 let, sloužil 30 let v jednotce Parthů a Arabů, které velí Variagnes. Masicates, jeho bratr a Tigranes nechali postavit tento pomník
Nápis odkazuje na mladíka, který byl ve věku 20 let přijat do pomocné jednotky ala. Styl reliéfu a nápisu zařazuje datování do vlády císaře Claudia nebo lehce před tuto dobu. Možná na konci Augustova principátu, kdy se za Tiberia strategický význam Mongontiaca (Mohuče) značně zvýšil. To ovšem nedokazuje, že by Maris sloužil po celou dobu v této lokalitě. Maris i jeho otec Casitus mají semitská jména, samozřejmě i jméno Masicates je stejného původu. Reliéf zobrazuje Marise na koni v okamžiku vkládání šípu do luku (nebo několika šípů?), za pomoci pěšího sluhy, který je připraven mu podat nové šípy, i když Maris má na koni připevněn zřejmě toulec. Obraz je lemován pilastry a horní rohy jsou zdobeny motivem listů.
Při studiu nápisu se došlo k jasnému závěru, že Maris, Casitus a Musicates byli Arabové; Variagnes a Tigranus byli v parthské jednotce, ale mají navíc jména arménského původu, takže turma se skládala jak z Parthů, tak i Arabů (a to zřejmě z oblasti Sýrie). V první polovině 1. stol. n. l. si římské pomocné sbory obecně zachovaly svou původní etnickou příslušnost. V případě ala Parthorum et Araborum můžeme předpokládat, že v jednotce sloužili syrští, arabští, arménští a íránští vojáci, kteří měli víceméně společný jazyk (aramejštinu?); navíc bojovali stejnou technikou, díky které se Parthové proslavili jako nejlepší jízdní lučištníci na světě.
Parthští legionáři ve službách Říma
Po ničivých porážkách od Parthů v 1. stol. př. n. l. římská armáda pravděpodobně cítila, že je nucena se popasovat s technikou parthských zbraní a vojenskou taktikou používanou jejich armádou. Není tedy překvapující, že v raném císařském období získávala armáda zkušené vojáky z orientu, aby mohli předat zkušenosti římskému vojsku. Cassius Dio se zmiňuje, že mezi vojáky římského generála Quinta Labiena Parthica (syn Tita Labiena) v boji proti druhému triumvirátu ve čtyřicátých letech 1 stol. př. n. l., bylo 20 000 parthských legionářů v čele s Pacorem, synem parthského krále Oróda II., který mu je na podporu nabídl. Parthské vojsko provolalo Labiena parthským imperátorem a s ním Parthové během dvou let obnovili své území téměř na hranici staré achaimenovské říše a ovládli celou Malou Asii kromě několika měst. Od přelomu tisíciletí několik jednotek v římské armádě neslo epiteton „parthorum“ nebo „parthica“ v jejich jménu, což odkazuje na Parthy. To však nutně neznamená, že se tyto útvary skládaly pouze z Parthů. Použitím těchto přívlastků bylo spíše potřeba zdůraznit, že tito vojáci bojovali proti Parthům. Existuje však několik náznaků, že i vojáci patřící do sféry Parthské říše byli přítomni v těchto jednotkách a absolvovali cestu například k Rýna, pokrývající asi 4000 km. Víme o následujících jednotkách, že měli v názvu parthorum:
1 – ala Parthorum (asi 20 př. n. l.)
2 – ala Parthorum Veterana, v Novaesium (dnes Neuss, Německo), polovina 1. stol. n. l.
3 – ala Parthorum et Araborum, v Mogontiacu (dnes Mohuč, Německo), c. 13 BC (?) -68 AD)
4 – Equites singulares Augusti (od roku 98 n. l.)rovněž v Mohuči.
Pomocné jednotky auxiliary představovaly podstatnou část římské armády a její příslušníci byli často rekrutováni v jejich domovských zemích. Jezdecké jednotky z Východu přinesly zkušenosti z jezdeckých soubojů a jejich taktiku do římské armády, která tak velké zkušenosti s využitím jezdectva neměla. Předpokládá se, že ala Parthorum Veterana se skládala z parthských uprchlíků. Další pomocná jednotka v Germanii, která se odkazuje jménem na Parthy byla ala Parthorum et Araborum, náhrobky jejích dvou příslušníků se našly v Mohuči. Jednotka mohla vycházet z ala Parthorum Veterana s doplněním vojáků z Východu.
Další možnou indikací orientální přítomnosti na Rýně je reliéf nalezená v Koblenzi v Německu, který ukazuje služebníka oblečený v parthském stylu. Je vyroben z místního vápence, to je důkaz o tom, že reliéf nebyl dovezen odjinde. Neví se přesně, co tento muž drží v rukou, nebo proč byl tento reliéf zhotoven. Dalším zajímavým nálezem, což naznačuje přítomnost lidí z Parthské říše na Rýně, jsou střepy, které byly nalezeny v dnešním Krefeldu v Německu, v římské pevnosti Gelduba. Na těchto střepech jsou graffiti ve starém assyrském textu, který ohraničuje původ nápisu do oblasti Osrhoene. Jeden úlomek je datován na 70–90 n. l. Tedy dobu, kdy bylo Osrhoene královstvím pod parthským vlivem. Nevíme, jak přišli do Gelduby; možná patřili k římské jednotce. Zdá se, že uvedených několik málo literárních i archeologických stop dokazuje, že vojáci z Parthie nebo Parthové ovlivňující Mezopotámii, se objevili až u Rýna. Zřejmě patřili k římským jezdeckým jednotkám, někteří z nich se pravděpodobně zúčastnili bojů proti germánským kmenům.
Zdroje:
Plutarchos: Životopisy slavných Řeků a Římanů, Antonius, 2007
Cassius Dio: Roman History, angl. verze na Lacus Curtius
Traina, G.: Some remarks on the inscription of Maris, Casiti filius, 2013 in Studies on Iran and The Caucasus: In Honour of Garnik Asatrian,
Academic Library
Kramer, J. C.: The Roman Riders: Ethnicity and Iconography on Roman Cavalrymen Tombstones, 2014
Kennedy, D. L.: Parthian regiments in the roman army in: Fitz, J. (ed.), Limes: Akten des XL Internationalen
https://ebrary.net/
