Ausoniovo pořadí měst

O jakési pořadí antických měst se pokusil Decimus Magnus Ausonius (310-395), římský básník, rétor, politik a učitel budoucího císaře Gratiana. K tomuto úkolu byl povolán do Trevíru v roce 366 nebo 367 císařem Valentinianem I. Gratianus a Ausonius k sobě měli asi blízko, protože hned po smrti Valentiniana I. v roce 375 je pověřen vysokými politickými úřady. Je jmenován kvestorem svatého paláce, questor sacri palatii, obdařen titulem comes a především je mu svěřen významný post prefekta Gallie. Roku 379 je Ausonius jmenován konzulem, navíc je už společensky povznesena celá rodina. Jeho syn Hesperius zastával v roce 376 místo prokonzula Afriky. Ausonius byl sice křesťanem, ale asi nijak zapáleným, protože jeho práce jsou protkány pohanskou mytologií; je možné, že byl pokřtěn až v době, kdy již nebyl politicky činný, v době jeho stáří. Navíc, jeho přítelem byl Q. Aurelius Symmachus, významný pohan.

Decimus Magnus Ausonius. Neznámý autor. Wikipedie

Autor básní, epigramů, sbírky Idyllia, Parentalia a další. Známé je poděkování Gratianovi za udělení konzulátu (Ad Gratianum gratiarum actio pro consulatu), které vyšlo i česky a také zmíněné dílo Ordo urbium nobilium o 17 městech, jimž přidělil  14 pořadí podle jeho subjektivní hodnocení napsané v hexametru. Především dobře hodnotil galská města, není divu, protože tam odsud pocházel. Popis a vyznání jeho rodnému městu je až na konci, je to jakýsi dovětek, protože slavnějších a větších měst než bylo Bordeaux  se nacházelo v římské říši více. Je zajímaví, že v Římě, který klade nevýše, pravděpodobně nikdy nebyl. Níže je pořadí podle Ausonia.

Pozn.: Města uvádím v češtině pro snazší orientaci a na webu je můj neprofesionální překlad s výjimkou posledního Bordeaux, jenž bylo rodištěm Ausonia. Zde jsem si vypomohl z velké části českým vydáním. (Martin C. Putna, K. Šiktanc, M. Bažil)

Medaile Valenta zobrazuje tři vládnoucí císaře. PIETAS D.D.D.N.N.N. AUGUSTORUM. Oddanost (věrnost) našim pánům Augustům. Valens (C), Gratianus (R) Valentinian II (L) Hampel 1905

I.  Řím

První mezi městy, domov bohů, zlatý Řím.

II. Konstantinopol a Kartágo

Kartágo povstává v úctě před Konstantinopolí, aniž by mu zcela ustoupilo, protože třetí hodnost se mu nelíbí, i když se sama neodvažuje aspirovat na druhou, která patří oběma. Jeden vítězí svou prastarou silou, druhá svým nedávným bohatstvím. Jedno bylo, druhá začíná; dokonalost jejích nových zásluh smaže bývalou nádheru jejího rivala a donutí Dido, aby se sklonila před Konstantinem. Kartágo obviňuje bohy z hanby, která ho přikryje, pokud dnes znovu ustoupí, což jen s obtížemi dalo přednost Římu. Kéž vzpomínka na vaše dávné bohatství sníží vaši hrdost. Jděte spolu a konečně si pamatujte, že bez požehnání od bohů byste v minulosti nezměnili svou moc a svá jména tak pokorně, když jste byli, vy Lygos byzantský a vy punská Byrsa.

III. Antiochie a Alexandrie

Antiochie, kde chutná Apollónův vavřín, by byla třetí, kdyby Alexandrova kolonie přijala čtvrté místo. Ale oba mají stejnou hodnost; a v deliriu svých ambicí oba bojují s neřestmi, oba neustále rozrušeni nepokoji, množstvím povstání zběsilého lidu. Jeden, chráněný Nilem a vzdálený daleko v srdci země, je hrdý na své bohatství a bezpečnost. Druhý chválí moc, která se postaví nevěřícím Peršanům. A i vy kráčejte jako rovní, zachovejte slávu makedonského jména: jedno totiž vychoval Alexandr Veliký a druhé založil Seleukos, který při narození nesl na stehně obraz kotvy[ii]. Jako otisk hořícího železa zůstal tento znak vyrytý v jeho rodině a přešel jako přirozené znamení jeho rasy na všechny jeho potomky.

IV. Trevír

Dlouhou dobu se válečná Galie dožadovala mých písní ve prospěch Treveri, císařského města, které se v sousedství Rýna zdá být v hlubokém míru a odpočívá v bezpečí, protože živí, obléká a vyzbrojuje síly impéria. [1]  Jeho tlusté stěny. rozprostírají se přes úbočí kopce. U jeho nohou teče Mosela, široká a klidná řeka, která mu přináší vzdálený obchod ze všech zemí.

V. Milán

V Miláně je všechno úžasné: hojnost zboží, četné elegantní domy, muži vynikající genialitou, výmluvností a jemností své morálky. Dvojitá zeď zvětšuje vzhled města, kde se tyčí cirk, rozkoše lidí; uzavřené divadlo, kde se rozprostírají obrovské tribuny; pak chrámy, palác a jeho hradby a honosný hotel Moneta a čtvrť slavná pod jménem Herkulovy lázně a všude peristyly zdobené mramorovými sochami a hradby obklopené vodními příkopy . Zdá se, že všechna tato díla si svými obrovskými formami konkurují ve velkoleposti a nejsou ohromena blízkostí Říma.

VI. Capua

Nebudu mlčet o Capui, o její námořní síle, o její eleganci, o svátcích, o jejích slastech, o jejím bohatství, o celé její staré slávě. Přes návraty vrtkavého jmění věřila ve svůj blahobyt a nevěděla, jak se držet míry. Dnes otrokyně Říma, kdysi byla jeho rivalkou. Vždy váhala, zda dodržet nebo zradit svou víru, pohrdat senátem nebo mu vzdát poctu, odvážila se doufat v kuruly [2]  pro svou záštitu Kampánie, v konzula vytaženého z jejích ňader a povznést se dostatečně vysoko, aby se mohla podělit o světovou říši. Navíc městskému pánovi vesmíru, matce Latia, vyhlásila válku: důvěřovala svým generálům bez tógy. Přísahala věrnost náruči Hannibala a brzy zklamaná prošla – blázen! pod jhem tohoto nepřítele. Pak, vedeni ke zkáze svými společnými neřestmi, byli Kartaginci ztraceni chtíčem a Kampánie okázalostí (nikdy pýchou) nachází pevné základy!; a toto město, kdysi tak mocné svou silou a svým bohatstvím, tento další Řím, který by mohl ozdobit svůj erb konkurenčním sloupem [3], zde je odsunut na osmé místo, kde se stále sotva uživí.

VII. Aquileia

To zde nebylo vaše místo: nicméně nedávný nárůst nádhery vás řadí na deváté místo, Aquileio, mezi slavná města. Italská kolonie, sedící naproti horám Illýrie, chválí tvůj přístav a tvé hradby; ale tvůj největší nárok na slávu je, že si tě vybral Maximus [4] v jeho posledních dnech, abys byl svědkem opožděného odčinění, po celém lustru, za zločiny tohoto bývalého hulváta našich armád. Šťastní, že jste mohli kontemplovat příjemnou podívanou tak velkého triumfu, viděli jste tohoto banditu z Bretaně potrestaného válečníkem z Ausonie. [5]

VIII. Arles

Otevřete, dvojitý Arelate, otevřete své přístavy, milý hostiteli, Arelate, malý Řím Gallie, soused Narbo Martius a Vienne, která za svou moc vděčí alpským kolonistům. [6] Rychlý tok Rhôny vás rozděluje na dvě části tak stejné, že most lodí, který spojuje oba břehy, tvoří místo uprostřed vašeho ohrady. Touto řekou přijímáte obchod římského světa a předáváte ho ostatním a obohacujete národy a města, která Gallie i Akvitánie uzavírá do svých širokých ňader.

IX. Mérida

Po těchto městech ti musím zazpívat, Emerito (Emerita Augusta); slavné město Iberů, které řeka vlévá do moře a před nímž celé Španělsko spouští své paprsky. Corduba s vámi nemůže soupeřit o vaši hodnost, ani Tarraco se svou mocnou pevností, ani Bracarra tak hrdá na poklady, které čerpá z oceánu. [7]

X. Athény

Je čas zpívat o Athénách, zatemněných dětmi jejich půdy, a které byly kdysi předmětem debaty mezi Pallas a Kekropem. První viděla zrození olivovníku, symbolu míru; sama sklízí všechnu slávu attické výmluvnosti; a z jeho hradeb se šířilo mezi národy Ionie a Acháie jméno, tyto řecké kolonie, které byly roztroušeny široko daleko ve stovce měst.

XI. Katánie a Syrakusy

Kdo by mohl zapomenout na Catanii a čtyřnásobné Syrakusy? jeden proslulý zbožností ze dvou bratří uprostřed plamenů; druhý u zázraků jeho fontány a jeho řeky, které se oba, klouzající pod slanými vlnami Jónského moře, setkávají na místě, které preferují, a když se opět připojí ke svým jemným vlnám, vymění si polibky svých nesmíchaných vod.

XII. Toulouse

Nikdy neopustím Tolosu, svou ošetřovatelku, zapomenutou. Cihlový val ji obklopuje svými rozsáhlými obrysy: podél ní teče krásná řeka Garonne. V tomto městě, které sousedí se zasněženými Pyrenejemi a Cévennes porostlými borovicemi, mezi městy Akvitánie a národy Iberie, šíří život nespočet národů. Zrodila čtyři města, aniž by se vyčerpala nebo ztratila jediného ze svých obyvatel; kolonie, které vytvořila, zahrnuje všechny do svého lůna.8

XIII. Narbonne

Neumlčím tvou slávu, Narbo Martius. Pod vaším jménem provincie rozprostírající se daleko v obrovském království uvalila zákony své autority na mnoho národů. A oblast, kde se Allobrogové mísí se Séquany a tam, kde alpské štíty zastavují hranice Itálie, kde sněhy Pyrenejí omezují Iberii, kde se rodí prudký tok Rhôny, kde Cévennes uzavírá a zužuje pole Akvitánie až k Tektosagům, které nesou prastaré jméno Volcae: to vše bylo Narbo. Byl jsi první, kdo v Gallii ukázal římské jméno a fasces prokonzula Latia. Kdo si bude pamatovat vaše přístavy, vaše hory, vaše jezera? Vaše různorodé národy, tak odlišné v kroji a jazyce? A tento starověký chrám z mramoru Parosu, tak impozantní velkoleposti, a kterým by kdysi nepohrdli ani Tarquin, ani Catulus, ani konečně ten z Caesarů, kteří zvedli zlaté střechy Kapitolu? Právě vám vylévá východní moře a Iberský oceán své zboží a své poklady; pro vás plují flotily po vodách Libye a Sicílie: a všechny naložené lodě, které plují všemi směry po řekách a mořích, všechno, co se plaví v celém vesmíru, přistává u vašich břehů.

XIV. Bordeaux

Už už proklínám mlčení své-tak neuctivé- k tobě, má vlasti, proslulí svou révou i řekou i muži, povahou lidu i elit, talenty, správou. Nemoh jsem zmínit tě už dříve – aby se nezdálo snad, že město nepatrné – já zahrnu chválou. Mé jsi , a hanby v tom není. Nebyl jsem zrozen u Rýna, barbarských břehů, ani v studených krajích pod ledovým pohořím Haemo, (Rhodopy) [9]

Burdigala je rodiště mé! Tam , kde nebe je mírné a něžné-tam, kde půda je šťavnatá, plodná-tam, kde jaro je dlouhé a zima hned od slunovratu se tiší-tam, kde voda v řekách  je teplá a hřbety průzračných  vln kypí a soupeří s mořskými proudy.

 Do čtverce hradby se tyčí a vysoké věže z nich strmí, jako by špicemi chtěly do mraků bodat. Pohlédni dovnitř – ty ulice přímé, výstavné domy a prostorná náměstí, každé z nich svoje jméno má. Brány přes celé město si po dlouhých ulicích vracejí pozdrav. Středem města se koryto pramenné řeky táhne- které, když otec Oceán pošle zpět příbojem vody- zdá se, že celé moře i s loďstvy do města vplouvá.

Jak mám popsat fontánu, zdobenou mramorem z Paru, jež kolotá jako úžina mořská? Jaká hlubina vody! Jaká v proudu je síla! Jak se valí v překotném zápasu s dvanácti otvory v široké nádrži! Nespočet lidu z ní pilo, a přece nevyschne nikdy. Ty bys tak chtěl Peršanů králi, poblíž tábora mít , když tvá armáda prameny vyčerpala a vypila řeku! Z tohoto pramene vody by rád do cizích odvedl, ty, přivyklý popíjet kdekoli vodu své domácí řeky Choaspés.[10]

Zdravím tě, prameni, jehož zdroj neznáme, svatá fontáno, blahodárná, nevyčerpatelná, krystalická, azurová, hluboká, šumící, průzračná, stínovaná. Zdrávas, génie města, který nám naléváš spásný nápoj, fontánu, kterou Keltové nazývali Divona a zasvětili ji jako božstvo. Apone (u Padovy) nevyrábí zdravější nápoj, Nemausus (u Nimes) čistší krystal, Timavus (u Aquileie) a její mořské vlny vydatnější vlnu.

Tento poslední úkol uzavřel líčení proslulých měst. V počátku řady stál slavný Řím-ať Burdigala zavírá řadu, to v nejistém světě jeho je místo. To je má otčina. Řím však výše nad všechny otčiny stojí. Miluji Burdigalu, uctívám Řím: občan v jednom, konzul v obou, moje kolébka je tady a tam moje křeslo kurulské.[11]

Poznámky:

  1. v Trevíru byla skutečně továrna na zbraně. V očekávání obchodní role, kterou měla jednoho dne sehrát svobodná města Nizozemska, byl Trevír skladištěm anglické vlny.
  2. kurulové byli za republiky volení úředníci. Existovaly dva páry aedilů: první byli aedilové „plebejci“ “(latinsky aediles plebis) a držení tohoto úřadu bylo omezeno na plebejce; další dva byli „curule aediles“ (latinské aediles curules), otevřené střídavě plebejcům i patricijům. (Digesta, Kniha I. Titul 2. O původu práva a všech soudců, spolu s posloupností právníků: „Následně bylo rozhodnuto, že konzulové mohou být přijímáni z plebejců, a začali být jmenováni z obou sborů; aby však otcové měli větší moc, bylo stanoveno, že z jejich řad budou jmenováni dva úředníci, a tak vznikli kurulové aediles“).
  3. metafora, vztahující se k Římu.
  4. Magnus Maximus, uzurpátor proti císaři Gratianovi a císař (383-388), který se bránil v Aquilei Theodosiovu vojsku, ale byl svými vojáky vydán a v táboře popraven.
  5. Magnus Maximus pocházel z Bretaně.
  6. V Arles byly skutečně významné trhy té doby, podpořené ediktem císaře Honoria. Město se rozkládalo na obou březích Rhô
  7. Jedná se o španělská města Córdoba (Corduba), Tarragona (Tarraco)
  8. Cévennes, region ve Francii, Tectosages, galský kmen, Volcae, galský kmen.
  9. v jiné poémě ony barbarské břehy chválí.
  10. Řeka Choaspés, dnes se nazývá Kerche pramení u Ekbatanu a vlévá se do Tigridu. Podle Hérodota perská armáda na pochodu do Řecka vypila řeku Lissos, zatímco král Kýros si prý vozil s sebou vodu z řeky Choaspés u Sús. Jinak je ústředním motivem statě o Bordeaux řeka Garonna, která protéká městem a vlévá se do Biskajského zálivu. O fontáně není nic známo a to ani z archeologického hlediska.
  11. Ausonius se stal konzulem v Římě roku 379 n. l.

Zdroje:

Martin C. Putna, K. Šiktanc, M. Bažil, R. Neuhöfer: Ausonius: Poslední legrace, 2019

Synové slávy – oběti iluzí: Z pozdních římských panegyriků, 1977 (Ausonius, slavnostní děkovná řeč k císaři Gratianovi roku 379 u příležitosti jeho konzulátu).

Encyclopaedia Britannica, Vol. 2 Haeling, 296. Hesperius

Bijan Omrani: The moterate life of Decimus Magnus Ausonius, 2021

http://remacle.org/bloodwolf/historiens/ausone/ordre.htm

You may also like...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.